čtvrtek, prosince 28, 2006

Hodně štěstí v roce 2007

Při nedávných a stále se dokola opakujících jednáních o nové vládě, vyplula jedna pevná myšlenka pravicových stran ( do kterých musíme počítat i Zelené ) a to žádný kontakt, ba ani oční s komunisty a s těmi co by se s nimi mohli kontaktovat a nezavléci tak zemi před listopad 1989. Tak pravila ODS.

Žiji nedaleko města ve kterém prakticky od roku 1989 vládne ODS – ne, není to Praha jsou to Karlovy Vary. Takže si tu už bez mála 16 let užíváme modrého ráje a všech vymožeností které přináší – například nejnižší mzdy v celé republice, minimum práce a pokud nějakou seženete tak pochopitelně za minimální mzdu ( kterou naštěstí uzákonila ta špatná a katastroficky se chovající ČSSD ), mimochodem nedovedu si ani ve snu představit kolik by ti ODSáčtí podnikatelé nabízeli, kdyby byla zrušena – pravděpodobně nic – pracovali bychom jako v akci Z. Zato ceny v tomto regionu jsou takové, že by se za ně nemusela stydět ani Praha. Supermarkety a Hypermarkety tu byly dlouho neznámým pojmem, až na totální nátlak obyvatelstva tu postavili Kauflandík, pak dlouho nic a najednou bác (to zrovna na městě ODS nebyla) a hele stojí tu TESCO a OBI, přímo megalitické stavby 21.století.

Na druhé straně města už modrý ráj ukazuje svoji mocnou sílu a ODS to má pevně v rukou a to prodejem všeho možného Ruským ( bývalým ) soudruhům . V této modré vlně nemáte šanci, tohle vzal pevně do rukou Josef Pavlovič Pavlov oficiálně veden jako Josef Pavel. Němci, Američani a ani jiní investoři nemají šanci. Vždyť přece soudruzi z Moskvy jsou tak vstřícní – všechno tu opraví a pak vás do opravených prostor pozvou – za vstupné v dolarech a obálky do kapes se jen hrnou – s komunisty NIKDY na věčné časy hlásá Topolánek, nezavlečeme zem před listopad 89, ale tady by měl soudruh Brežněv radost – neuvěřitelné, Rusové dokázali obsadit celé město bez tanků a děl a také to dávají obyvatelstvu pekně pocítit, my jsme tu doma a vy budete držet hubu a poslouchat – Josef Pavlovič Pavlov by si jistě zasloužil nějaký ten Sovětský řád, to co se nepodařilo Sovětským bossům jemu ano. A není to ledajaký přicmrndálek, je to jeden z nejlepších hejtmanů ODS…

Paní primátorka K.Varů nám přála do nového roku mnoho štěstí – velice děkujeme a budeme ho potřebovat – jestli nám ODS zavede rovnou daň, platby u lékaře a v lékárnách, žádný zákoník práce – možná nám paní primátorka bude muset přát štěstí každý měsíc…..

poslal IWT

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

sobota, prosince 23, 2006

Ivan "Hrozný" Langer

Neviditelný pes přinesl zamyšlení (původně psané pro think tank ODS CEVRO kde je Ivan Langer předsedou) našeho drahého ministra vnitra nad balkanizací české politiky. Je jasné, že za vše jako vždy může ČSSD.

Prvním argumentem pro tuto teorii je údajná příprava vraždy plukovníka Kubiceho. To, že tento plán prý vznikl až letos a již v loňském roce byl pan Doležel odvolán z funkcí v ČSSD a od dubna měl pozastavené členství ve straně nijak nebrání Ivanu Langrovi ho s naprosto jasným cílem neustále napojovat na Jiřího Paroubka. Je docela zajímavé, že další člen "vražedného" doleželova gangu, čili starosta Péťa, byl propuštěn z vazby...

Jestli toto je téměř korunním důkazem balkanizace naší politiky, tak čím je například korupční aféra člena vedení ODS Doležala nebo odsouzení exprimátora Volfa či člena oblastní rady ODS Miroslava Langra. Dokonce v prvním případě ODS dlouho schovávala hlavu do písku a obviňovala ČSSD z politických kauz, o nějakém automatickém odsouzení či vyloučení podezřelého nebyla vůbec řeč. Navíc členové ODS nějak neustále zapomínají na zvláštní vazby svých politiků s jednou z nejkrvavějších afér v historii samostatné České republiky. Pan Langer by mohl na to pamatovat, zvláště když strávil jistě příjemnou dovolenou na Kilimandžáru s Vratislavem Kutalem odsouzeným později na deset let za přípravu vraždy novináře a sérii výbuchů.

Dalším argumentem pro ministrovu teorii je samozřejmě Jiří Paroubek. Ten údajně zakotvil ČSSD ve slepé uličce, ale prezident jeho styl prohlédl a nepřistoupil na hru s přeběhlíky. Když si poslechneme poslední výroky Václava Klause, tak se zdá, že s hrou, stylem a přeběhlíky má problém asi někdo trošku jiný. Ona i ta slepá ulička je trochu zvláštní, když v naší realitě znamená zdvojnásobení preferencí a neustálé přátelské konzultace s lidovci, které málem umožnily vznik menšinové vlády s tolerancí KSČM.

Posledním ministrovým výkřikem do tmy je neustále omílaná lež o tom, jak Jiří Paroubek zatáhl do české politiky zlo, zákeřnost, vulgaritu a urážky o kterých jsme dříve neměli ponětí. Politici ODS stejně jako i s nimi spříznění novináři se snaží metodou Josefa Goebbelse nás tisíckrát přesvědčit, že musíme mít špatnou paměť. Výroky o grosstapu, autistech, lhářích, podvodnících, loupežnících nebo porovnávání ČSSD s NSDAP padaly z úst modrých reprezentantů mnohem dříve, než se Jiří Paroubek stal premiérem a později šéfem sociálních demokratů. Ale to byla jistě věcná argumentace západního stylu a ne aktuální vulgární balkánské urážky Jiřího Paroubka, který na adresu svých politických oponentů nikdy neházel takovou špínu, jakou na něho neustále kydají čelní představitelé ODS.

--------------------------------

Všem čtenářům těchto stránek děkuji za přízeň a přeji příjemné strávení Vánoc, veselého Silvestra a co nejúspěšnější vstup do Nového Roku. Další příspěvky se objeví nejpravděpodobněji až někdy na konci prvního lednového týdne.

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

pondělí, prosince 18, 2006

Vzdělání nemá aní chuť, ani vůni, ani polické přesvědčení

Existují různé argumenty hájící pravicovou orientaci. Některé z nich jsou i velmi dobré, přinejmenším v tom smyslu, že nutí člověka k zamyšlení. Bohužel to však nejsou ty argumenty, které používají čeští stoupenci pravice. Argumenty, které používají, nejsou většinou víc než dogmata a stále dokola omílané stereotypy, založené na zjednodušeném a černobílem vidění světa. Je příznačné, že ač takový přístup druhým vytýkají, sami jej používají jako základní metodu. Mám na mysli paušalizující a manipulativní prohlášení, která neříkají nic ani o příčině, ani o následku, zato však sugerují člověku co si má myslet, aby mohl být považován za plnohodnotného člena společnosti.

Zkuste říct: "všichni podnikatelé jsou zloději" a uvidíte, kolik zlostných reakcí to vyvolá. A právem. Řekněte stejně hloupé a povrchní: "všichni vzdělaní lidé volí pravici," nebo "všichni stoupenci levice jsou líní a neschopní a žijí ze sociálních dávek" a očekávejte potlesk. Přitom argumentace stoupenců pravice je plná podobných prohlášení, které nelze označit jinak, než jako bláboly. Rád bych se časem vypořádal se všemi, dnes bych se však rád zaměřil na, z mého pohledu nesmyslné, tvrzení o tom, že vzdělaní lidé volí pravici.

Co nám vlastně stoupenci pravice sdělují, když tvrdí, že "všichni vzdělaní lidé volí pravici?" Určitě ne prostou statistiku, ale něco, co má přesvědčit. Sdělují nám, že dosažené vzdělání je důvodem, proč zaujmout ten či onen postoj. To však není hlavní poselství. Podstatou sdělení je nabídka levného a bezpracného "zvýšení vzdělání." Máte pocit, že vaše vzdělání je nedostatečné, nevěříte si? Snadná pomoc, volte pravici. Nikdo nepozná, že nejste vzdělanec, budete-li se chovat stejně, jako oni. Nic než prachsprostá reklama, nabídka na vylepšení sociálního statusu pomocí vnějších znaků. Chcete být štíhlá, sexy a šik? Myjte si hlavu stejným šamponem L´Oreal jako Claudia Schifferová. Chcete být chlapák a playboy stejně jako David Beckham? Ani váš pivní měch není na překážku, budete-li se holit výrodky značky Gillette. Reklama, manipulace, nic víc.

Se vztahem politické preference a dosaženého vzdělání je to stejné. Tvrzení o tom, že všichni vzdělaní lidé volí pravici se jednak vůbec nezabývá přičinami, jednak, a to je obzvláště nebezpečné, vyvolává dojem, že vzdělaní lidé dělají správná rozhodnutí. Přitom vztah mezi morálkou a zvděláním neexistuje! Josef Mengele, nechvalně známý Anděl smrti z Osvětimi, byl doktor medicíny a docent. Středověcí inkvizitoři představali ve své době nejlépe vzdělané lidi. A ty spousty docentů a profesorů, kteří tráví své dny a alkoholovém opojení, týrají vlastní ženy, kradou, podvádějí, švindlují? Brání snad někomu z nich vzdělání v tom, aby se dopoušěl nemravného jednání?

Přesto jsem ochoten připustit, že mezi stoupenci pravice je významě větší zastoupení vysokošlosky vzdělaných lidí, než u stran levicových. Odmítám však, že by zde byla přímá souvislost se vzděláním. Mám jiné vysvětlení: dokončit vysokou školu znamená prokázat jisté morálně-volní vlastnosti, které se pozitivně projevují i v pracovním procesu (tato idea není z mé hlavy, ovšem nemám důvod s ní nesouhlasit). V důsledku jsou tedy vzdělaní lidé úspěšnější, a připusťme, bohatší. Nepotřebují tedy pomoc ze sociální sítě, od státu nedostávají ani korunu, naopak, odvádějí nemalou část své mzdy na daních. Jsou zvyklí se o sebe postarat sami, mimo jiné proto, že míra, v jaké by jim pomohl stát, je hluboko pod jejich standardy. A tak inklunijí k takové straně, která žádnou pomoc nenabízí, protože ji stejně nepotřebují, kev straně, která jim bude méně brát a více jim nechá. Co bude s těmi, kteří nejsou tak úspěšní, jako oni, je nezajímá. Nijak nesouvisi se vzděláním, ale s obyčejným sobectvím. Jsou přesvědčeni a své nadřazenosti, své úspěchy považují pouze za své vlastní, nechtějí se o ně dělit a nevidí důvod, proč by z jejich úsilí měl mít prospěch i někdo jiný, než pouze oni sami. To z nich však nedělá lepší lidi a z jejich politické preference lepší volbu. Tedy žádná souvislost se vzděláním, ale pouze konkurenční strategie, jak by řekli ekologové.

Vzdělání samo o sobě nemůže jednoznačně rozhodnout otázku, zda se přiklonit nalevo, nebo napravo, zda dát přednost Kainovi, nebo Ábelovi, Václavovi, nebo Boleslavovi. Jediné, co vzdělání dokáže, je podat pomocnou ruku, nabídkou fakta, metodu. Vzdělání je prospěšné především tím, že učí, že žádné absolutní pravdy neexistují. Základním nástrojem intelektu je pochybnost. Vzdělaný člověk, ví, že je třeba pochybovat vždy a o všem. Již dávno před René Descartem a jeho "pochybuji, tedy jsem," tvrdil Tomáš Akvinský: "Pochybnost nás podněcuje k hledání a hledáním poznáváme pravdu." Pochybnosti o činech a záměrech pravice jsou nejenom legitimní, ale především potřebné. Pokud někdo takové pochyby odmítá a tvrdí, že vzdělaný člověk by nikdy nepochyboval o správnosti pravicové cesty, zříká se tak vzdělání. Nikoliv formláního vzdělání s jeho zkouškami a tituly, ale vzdělání jako předpokladu hledání pravdy.

poslal Tribun

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

čtvrtek, prosince 14, 2006

Bezvýznamný věštec Dalík

Když 25. listopadu byl zveřejněn Dalíkův výrok, že si ODS s ČSSD bude jen hrát a pak ji pošle do háje, tak část novinářské obce a celá ODS v čele s premiérem Topolánkem nás ujišťovala, že najbližší spolupracovník předsedy ODS Marek Dalík je jen nějakou bezvýznamnou osobou, která nemá žádné funkce a do jednání nevstupuje ani o něm nerozhoduje. Větší pozornost, než obashu se věnovalo tomu, jestli novinář může zveřejnit rozhovor rozhovor s politikem, který ho nařkne ze lži nebo nemůže. Jak se ve středu večer ukázalo, obsah byl přece jen důležitější.

ODS se rozhodla ukončit jednání o vládě s ČSSD a lidovci a navrhuje návrat do původní trojkoaliční podoby. Na začátku i docela výrazně naznačovala, že počítá s podporou přeběhlíků, ačkoliv později trochu začala z toho vycouvávat, protože předseda lidovců jasně prohlásil, že by mu to připadalo nemravné. Důvodem pro návrat do červnové situace byl strach ze ztráty voličské přízně a údajně svoji roli hrály i nepřijatelné personální požadavky sociální demokracie, jak ČTK sdělil jeden z členů výkonné rady ODS.

První zdůvodnění zní na první pohled logicky, ale ztráta přízně by se asi dotkla obou stran a ne jen občanských demokratů, takže síly by nejpravděpodobněji zůstaly vyrovnané a vše by záleželo na konkrétním chování jedné i druhé strany, jejich členech a úspěšnosti vlády. Navíc argument s voličskou přízní dosti jasně ukazuje, co ODS předkládá před zájmy státu a údajně velmi nutné reformy.

Druhý důvod je dosti zvláštní, neboť ještě odpoledne, jak pan Čuněk, tak pan Paroubek po jednání měli dojem, že většína problémů byla vyřešena a nějaké dementi z Jánského vršku nebylo slyšet. Sociální demokraté a lidovci ustoupili ODS v počtu ministerských křesel a navrhli vládní rovnováhu (bylo by zvláštní očekávat, že dvě strany, které ve volbách dostaly celkem více hlasů než ODS, by přistoupily na menšinovou verzi).

ODS pravděpodobně s postupem času začne vykřikovat, že nejdůležitější byl nevyhovující a málo reformní program, ale tady by byla na místě otázka, proč to onen anonymní člen vedení občanských demokratů nevysvětlil ČTK hned na prvním místě. Rozhodně by to bylo pro vysvětlení obratu ODS mnohem sympatičtější než starosti o křesla a preference.

Dá se také čekat, že poslední krok občanských demokratů bude prezentován, jako zásadovost, věrohodnost a neústupnost, ale rozhodně ne zrada. ODS se svojí již dobře známou trojkoaliční skorostovkou jistě bude mít více možností prosadit volební program a reformy, než by měla se zaručenou většinou v parlamentu. A je samozřejmé, že kývnutí ČSSD na koalici s lidovci, zůstane tou nejodpudivější zradou v novodobých českých dějinách a důkazem naprosté nevěrohodnosti sociálních demokratů. Přece v koalici s KDU-ČSL by prosadili jistě méně svého programu než v nějaké verzi opoziční smlouvy.

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

úterý, prosince 12, 2006

Průzkum veřejného mínění podle novin

V pondělí dvě agentury prezentovaly výsledky průzkumů veřejného mínění. Podle Medianu by ve volbách drtivě vyhrála ODS s 39,7 procenty, ČSSD by získala 26,5 procent, KSČM 13,7, Strana Zelených 9,6 a lidovci by se do sněmovny dostali s 5,6 procenty. Factum Invenio ukázala jiná čísla, z nichž po přepočtu na mandáty agentuře vychází, že volby by opět skončily patem, neboť zisk vítězné ODS by byl 35,8, ČSSD 30,9, KSČM 14,3, SZ 7,2 a KDU-ČSL 6,6 procent.

Výsledky průzkumů jsou zpravidla dost rozdílné a jejich serióznost jistě vyvolává řadu otazníků. Tentokrát je ale nejpravděpodobnější vysvětlení prozaické. Median data pro průzkum sbíral mezi 2. listopadem a 1. prosincem. Větší část tohoto období se nesla v předkongresovém duchu neústupnosti ODS k jakékoliv spolupráci se sociální demokracií. Pro bojovné antiparoubkovce se na konci průzkumu objevil jako spasitel Marek Dalík se svou teorií oprávněného podrazu ve vyjednáváních a konceptem vlády opírající se na nějakých přeběhlících. Factum Invenio ale svá data sbírala od 30. listopadu do 6. prosince, a tehdy snad už všem bylo jasné, že jednání o vládě se „zkorumpovanou a zločineckou“ ČSSD jsou v plném proudu a třičtvrtěroční bojovnou antiparoubkovskou rétoriku občanských demokratů na čas odvál vítr.

Internetové Novinky, Idnes a Lidovky se ani neobtěžovaly informovat o tom, jakého období se zveřejněné průzkumy týkají – což by po listopadu plném změn a veletočů jistě nebylo na škodu. Jediný, komu stálo za to mít trochu informovanější čtenáře, byl portál Hospodářských Novin Ihned. Za zmínku ovšem stojí i prezentace výsledků naším tiskem. Idnes a Lidovky v nadpise hlasitě vykřikly o možném volebním úspěchu ODS. V druhé části článku Lidovky alespoň zmínily, že Factum Invenio tvrdí něco jiného než agentura Median. Idnes o výsledcích, které nepotvrzovaly modré nadšení z titulku, poinformoval v malém rámečku na konci. Jak Ihned tak dokonce i Novinky se zachovaly seriózněji a o obou výzkumech poinformovaly v samostatných článcích.

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk

úterý, prosince 05, 2006

Nomura

Média a ODS vytvářejí v naší společnosti mírně falešný pocit, že Nomura nás drtivě porazila a bez neslušné Tlustého dohody bychom platili až sedmdesát miliard korun. Jako téměř vždy i tento obraz je založen na správně upravených faktech a nepřesném informování veřejnosti.

První arbitráž Česká republika prohrála, to je nezpochybnitelný fakt. Verdikt arbitráže byl postaven na nedostatečné státní podpoře pro IPB (narozdíl od jiných bank ji dostal majitel neočištěnou od mnoha špatných úvěrů). Podle jednoho ze zástupců Nomury prý také uznal (ale to již není všemi bez výhrad přijímaný názor), že výpovědi některých státních představitelů, v tom i ČNB, pomohly ke krachu lva na naší straně ve světě financí.

Bohužel pozornosti drtivé většiny našich novinářů uniká, že body, ve kterých ODS a Nomura naprostou náhodou mluvily jedním hlasem, soud odmítl. Nucenou správu, která byla trnem v oku ODS, soud za špatnou nepovažoval. Nedovolená pomoc ČSOB, které se tak občanští demokraté štítili, také byla schválena. A na bleskovém prodeji do rukou ČSOB, který byl pro modrou stranu strašným hříchem a je jím do dnešního dne stejně jako předchozí body, podle soudu nic špatného nebylo. ODS se nikdy hlasitě nedožadovala nějaké silné finančni podpory pro IPB, neboť by to bylo v rozporu s její pseudoliberální rétorikou (asi i proto, že by se veřejnosti ukázalo, jak stát za vlád Klause s IPB postupoval). A přitom je to ten nejdůležitější bod, na základě kterého soud rozhodl v neprospěch České republiky. Za zmínku stojí fakt, že Nomura o státní pomoc žádala dvakrát. Těsně před nucenou správou IPB, kdy už bylo o všem rozhodnuto a jinak se krachu zabránit nedalo (a správu soud neuznal za špatnou) a ........ v roce 1997, čili rozhodně ne za vlády ČSSD.

Dochází tak k zajímavému paradoxu. Nomura u arbitráže neuspěje s větší částí své obžaloby (ve třech bodech uspěla Nomura a v pěti bodech se arbitr postavil na stranu České republiky), ve které žádá čtyřicet miliard. Ale pan ministr Tlustý, se stejnou jistotou s jakou v březnu v Otázkách Václava Moravce nám vysvětlil, že budeme platit třicet miliard, do reálného deficitu započítal ještě před dvěma měsíci prý prohraných čtyřicet miliard, dnes tvrdí, že bychom zaplatili Nomuře kolem sedmdesáti miliard. Je to nějaká zvláštní zemědělská logika: ve sporu soud odmítne Japoncům většinu z jejich žaloby, ale odškodnění jí nadělí téměř dvakrát větší, než požadovali. Kdyby Česká republika uspěla, tak by nám možná ministr Tlustý vysvětlil, že Nomuře budeme muset platit třikrát více a už je to vše v deficitu.

To, jak Nomura vnímala své šance na přiliv peněz od státu a jak oceňovala své morální působení v IPB, dosti výrazně naznačuje její chování. V předchozích rozhovorech se státem chtěla za mimosoudní urovnání (ve kterém by stranou byla i ČSOB) zaplatit České republice tři miliardy korun a podle zdroje týdeníku Ekonom měla nachystaných dalších sedm miliard. Ještě dobře, že se tu objevil ministr Tlustý, který zázračně, bleskurychle a s etickým přístupem, který je ODS tak blízký, vyřešil naši strašnou porážku.

-------------------------------------------------------------------

Pokud někoho více zajímá IPB, tak doporučuji studii Vzestup a pád IPB. Je zde výrazně vidět, že za špatnou situaci Investiční a Poštovní banky, která vedla téměř ke krachu a ve finále k arbitráži, mohly v hlavní míře vlády občanských demokratů a prodej Nomuře, ačkoliv byl realizován až vládou Tošovského, byl připraven Klausovým kabinetem. Již tehdy byla IPB kolosem na pouze jedné hliněné noze a ODS i Nomura si toho musely být vědomy. Chápu, že je nutné ze všeho vinit ČSSD, ale trocha historie neuškodí.

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk

pondělí, prosince 04, 2006

Non plus ultras? Do modra!

Francouzi mají svého Le Pena, v Rakousku si lidé před časem zvolili vládu pravicového populisty Haidera, značná část Holanďanů před nějakou dobou blahořečila holohlavého (záměrně?) Pima Fortuyna, v Belgii sklízí nemalé úspěchy Vlámský blok. V Německu „hrdě“ třímají prapor nositele ultrapravicových a neonacistických myšlenek politická hnutí NPD anebo DVU. Hybnou silou polské vlády je – nebojme se tento termín použít – téměř klerofašistická strana Právo a Spravedlnost obratných populistů bratrů Kaczynských. I naši východní sousedé, Slováci, mají v případě ultranacionalistických a extremistických stran své žhavé želízko v ohni, a to v podobě Slotovy Národné strany. To jsou jen některé z ikon ultrapravicové a nacionalistické politiky v Evropě. Náš výčet by samozřejmě mohl pokračovat dále, nicméně popis a rozbor ultrapravice a jejího fungování v zemích severně, východně, západně či jižně od našich hranic není cílem tohoto textu. Svou pozornost bych totiž chtěl věnovat politickým nositelům ultrapravicových a nacionalistických postojů a tezí v Čechách. Ještě koncem devadesátých let totiž na české politické scéně měla své stálé a nezastupitelné místo mnohým dodnes v paměti dobře tkvící SPR-RSČ vedená Miroslavem Sládkem, proslulým zejména svými četnými výpady proti romům a jiným minoritám. Jenže čas rychle kvapil, preference republikánů klesaly a SPR-RSČ skončila v propadlišti dějin, stejně tak jako všechny její následnické organizace.

Zdálo by se tedy, že nebezpečí pravicového extremismu se svými výstavními atributy nacionalismem, šovinismem, primitivním antikomunismem a z něj vycházející xenofobní nenávistí ke všemu levicovému, bylo s politickým pádem republikánů ve své nejhorší podobě zažehnáno. Jenže, jak už to tak bývá, čert nikdy nespí, zejména, směřuje-li jeho přízeň (jako pokaždé) směrem doprava, a všechno výše zmíněné nám začalo nabývat nových obrysů a halit se do nových barev, tentokráte do modra. Politické „trumfy“ ultrapravice našly své pevné ideologické zakotvení v programu ODS a postojích jejích představitelů. Ve frustraci a nenávisti se utápějící voliči kdysi tak perspektivních republikánů, nemohoucí na české politické scéně nalézt stabilní základnu, jež by jejich zájmy a postoje reprezentovala v parlamentních lavicích, našli v ODS svého nového spasitele.

Indicií, že lidé zastávající postoje tak typické pro příznivce ultrapravice jsou již delší dobou skalními příznivci ODS, není málo. ODS v mnoha ohledech ideologicky osciluje na neznatelné (a přiznejme si, že ve své podstatě neuchopitelné, neboť velmi obtížně definovatelné) hraně mezi tzv. obranou národních zájmů a účelovým nacionalismem. Připomeňme např. odmítavé stanovisko ODS k omluvě české strany sudetoněmeckým antifašistům, postoje současného prezidenta a bývalého předsedy ODS k Benešovým dekretům, setkání současného předsedy ODS Topolánka s předsedkyní ultranacionalistické Národní strany Edelmannovou, časté používání obratů jako „národ,“ „národní zájmy,“ z úst představitelů ODS apod. Připočteme-li k výše zmíněnému účelově podbízivý euroskepticismus, který již drahně let tvoří samozřejmou součást ideologického arzenálu nacionalistických a xenofobních stran, potom podezření z chladně pragmatické kalkulace vedoucí ODS k postojům a krokům zavánějícím nacionalismem a šovinismem nabývá jasných kontur. Že své ideologické menu představitelé ODS dochucují notnou dávkou vyhraněné až hysterické rétoriky (viz mobilizace proti „levicovému nebezpečí“ apod.), netřeba připomínat. Jde-li skutečně o cílené a promyšlenou taktiku, potom se v tomto případě ze strany ODS jedná o politický „majstrštyk,“ neboť od dob Sládkovy SPR-RSČ se do parlamentu nedostala žádná strana stavící na nacionalistické rétorice, a lze se tedy s úspěchem domnívat, že nemalá část potenciálních voličů takovýchto stran se již v několikátých volbách ve finále přiklonila právě k ODS. Tomuto tvrzení nahrává i fakt, že nejlepšího výsledku z nacionalisticky zaměřených stran v letošních parlamentních volbách dosáhla Národní strana s pouhými 0,17% odevzdaných voličských hlasů, a to i přes oproti dřívějšku poměrně nákladnou kampaň včetně plakátů a nemalou mediální publicitu čelných představitelů strany, zejména předsedkyně Edelmannové.

Názorným důkazem toho, že ODS již „ultrapravičáky“ a šovinisticky uvažující lidské kreatury definitivně „vcucla“ do řad svých voličů, budiž i četné diskuze na různých internetových portálech, kde příspěvky příznivců ODS překypují povýšeností, agresivitou, nenávistí a vulgarismy. Inu, strýček Adolf, jeho italské „dvojče“ Benito a jejich pravá ruka v generálském hávu španělské armády Franco by mohli mít ze svých následovníků v kotlině české radost. Stejně tak jako jiný typicky pravičácký generalissimus, jistý Augusto Pinochet, jenž v těchto dnech svádí boj o svůj holý život. Uzavře-li se tímto jeho životní pouť, potom, milí pravičáci a voliči ODS, upřímnou soustrast. Adieu!

poslal Jiří Weiss

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

neděle, prosince 03, 2006

Hrdinové naší doby

Hrdinové to mají těžké. Jak je jedni silně milují, tak stejně silně je druzí nenávidí. Určit, kdo je bídák a kdo hrdina je často problematické, ba nemožné. Ale dá se na nich vypozorovat, kterých vlastnosti si zrovna společnost cení.

Česká televize překvapila, když nechtěla pustit do vysílání dokument o Vladimíru Hučínovi „Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína“. Sám autor Martin Vadas přiznal, že jeho dokument není tak úplně vyvážený. Dokonce osobně podpořil Hučína v jeho předvolební kampani pro volby do senátu (kandidoval za obvod Přerov). Pár ukázek z dokumentu, kde se pro Hučína vyslovují i známé osobnosti, vytváří obraz který zrovna pravdě podobný není. Hučín před rokem 1989 bojoval proti režimu pumovými útoky. Po revoluci ho vzali k BIS. Odtamtud ho ale vyhodili. Jeho příznivci to nechápou, protože dle nich to byl ten nejlepší agent, kterého kdy BIS měla (pokud by na tom byl zbytek ještě hůře, bylo by načase se opravdu začít bát). Hučín svoji službu zasvětli boji proti levicovému extremismu. Bohužel nenašel žádné extrémisty, kteří by mu vyhovovali. Tak se rozhodl, že si je stvoří. Snaha povzbuzovat levicové kruhy k násilí ho nakonec přivedla až před soud, který mu vynesl spoustu přiznivců.

Stejně jsou oslavováni bratři Mašínové. Ti těží hlavně ze slávy svého otce. Původně chtěli dělat kariéru v armádě, ale když nebyli přijati, stali se z nich velcí bojovníci proti komunismu. To tak, že napřed napáchali škody na společném vlastnictví - ukradli peníze na výplaty a přitom zabili přisluhovače režimu – znehybněného pokladníka. Pak se prostříleli na západ. Dohromady při svém „boji“ zabili 6 lidí. Již zmiňovaný Martin Vadas jim natočil dokonce 2 filmy.

Tito hrdinové opravdu zosobňují ideály dneška. Šli si tvrdě za svým, na okolí nebrali nejmenší ohledy, šlo jim jenom o ně samotné. Dnes jsou nositeli jediné, jednoznačné a nezpochybnitelné pravdy. Jejich činy jsou nápadně podobné těm, které dnes provádí teroristé. Ale zdá se, že je jedno, kdo co dělá. Důležité je, jestli stojí na té správné straně.

poslal Elf

Štítky: , ,



pošli na vybrali.sme.sk