úterý, ledna 30, 2007

Klid a pohoda přijde s každou vládou

Tak už nemáme bezvládí, kterým jsme všichni tak trpěli. Máme konečně vládu. Je to vláda, která vznikla tak jak vznikla, o tom polemizovat nehodlám. Podle jejích představitelů se jedná o stabilní a pevnou vládu. Od začátku jejího fungování není sebemenší důvod myslet si něco jiného.

Naši ministři se skutečně překonávají. Jedna šéfka resortu odejde pět dnů potom, co dostala důvěru. Údajně jí náš demokratický premiér prostřednictvím svých poradců vnucoval pana Formánka na jeden z důležitých postů. No já osobně vůbec netuším, jak to bylo doopravdy. Mně se jen nezdá , že by pánové ( případně dámy ) z ODS podsouvali jedné ze svých ministryň člověka, který jim v minulém volebním období tak moc vadil.

Poté co sem zabrousil do kultury, bych si vzal na mušku místní rozvoj, jehož ministr byl minulý týden jednou nohou v base. Vypadá to, že se nakonec vše vysvětlí. Docela pana Čunka chápu, mně se také běžně stává, že mám na účtu několik stovek tisíc, na jejichž původ si nemohu vzpomenout. Ale každý to má jinak. Někdo se o své peníze stará, někomu je to jedno. Spíše nechápu, proč pan ministr neřekl rovnou: „Nevím, podívám se.“ Každopádně má šéf lidovců všechny potřebné doklady a celý incident se nepochybně vysvětlí.

Pravdou je, že naše vláda se ještě nestačila představit v plném zápřahu. Nic moc se zatím nestalo. Jen poprvé v zimě nasněžilo ( silničáři jako každý rok překvapeni ), do toho se přidala vichřice a bezpečnostní rada státu, která je plná mých oblíbenců, schválila možnost další radarové základny na našem území. Fakt, že jeden radar se v České republice nachází, není pro tuto situaci důležitý.

Závěrem bych jen připomenul několik kývacích vystoupení pana ministra Kalouska. Podle projevu tohoto člověka soudím, že ani netuší, co jsou odpočitatelné položky nebo jaká díra tím vznikne v našem rozpočtu. Pan Kalousek přiznává, že konkrétní čísla či nástroje svého daňového receptu nezná. Ale ví stoprocentně, že na tom všichni vyděláme. Dokonce se i zeštíhlí státní dluh.

Pan Klaus řekl, že tato vláda je další krok k předčasným volbám. Jen se stále nevím, jestli se k nim dostaneme díky schopnosti nebo neschopnosti našeho kabinetu.

poslal Superzurda

--------------------

Mír na modro

obrázek poslal Fudzijan

Štítky: , ,



pošli na vybrali.sme.sk

pondělí, ledna 29, 2007

Modrokracie

Magistrát ovládaný občanskými demokraty zakázal poklidnou demonstraci proti umístění radaru amerického protiraketového systému na území České republiky. Zákaz odůvodnil tím, že účastníkům pozdějšího pochodu centrem města před americké velvyslanectví hrozí závažné nebezpečí pro jejich zdraví. Zároveň by takovýto pochod omezil dopravu a zásobování, což by prý bylo v závažném rozporu se zájmem obyvatelstva.

Úředníkům nijak nevadil fakt, že jejich podobné loňské rozhodnutí (proti demonstraci a pochodu Světlem proti tmě) soud zrušil a vysvětlil jim, že tisíc účastníků pochodu není schopno vážně omezit dopravu. Ale tentokrát je asi situace úplně jiná, neboť organizátoři nahlásili tři sta účastníků a méně lidí přece mnohem více blokuje dopravu a zásobování, zvláště po šesté hodině večerní.

Za zmínku stojí i fakt, že Praha neměla žádný větší problém s loňským Dnem bez aut. Tehdy byla povolena pomalá jízda na kolech centrem, jejíž trasa v několika místech byla souběžná s hromadnou dopravou a zároveň protínala magistrálu. Pro zajímavost jen uvedu, že cyklistů bylo tisíc dvěstě a oficiálně povolená spanilá jízda začala v ... šest hodin večer.

----------------

obrázek poslal Fudzijan

Diktátu ulice neustoupíme

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

pátek, ledna 26, 2007

Nadávej na vládu – zvedneš náklad

Není tomu tak dlouho, co sem sledoval jak pravicoví a tedy podle logiky, tehdy ještě neexistující trojkoalice, objektivní komentátoři házeli špínu na vše, co naše levice vymyslela. Vadila jim podpora školáků, pomoc rozvedeným matkám k vydobytí alimentů či zachování zdravotnictví jako neziskového sektoru.

Je zvláštní, jak se postupem času „odborné“ komentáře začaly obracet. Je sice pravda, že největší viník celé patové situace byl stále ten nenáviděný a nenažraný korytář Paroubek. Našim médiím jde málokdy o nějakou tu objektivitu. Ta je považována za zbytečné závaží, které brání novinářům vykonávat požadované výkony. Objektivita nezaplatí činži či hypotéku. Evropskými novináři je za nejobjektivnější tisk u nás považován deník Právo. To ovšem nikoho nezajímá. Nejprodávanější je Mladá Fronta. Je k tomu několik důvodů. Hlavním důvodem je úprava. Texty ve Frontě jsou jednoduché. Jsou dělané tím stylem, aby to přečetl každý školák. Tyto noviny ovšem nemají ani zdání, co je novinářská etika. Nesází na podávání nezaujatých informací, ale na co nejvyšší náklad.

Tisková média u nás nejsou živena ziskem z tržeb. Nejdůležitější jsou pro ně reklamy. Každý zákazník, který vkládá svůj inzerát má zájem na tom, aby se to dostalo k největšímu počtu lidí. Podle nákladu platí inzerenti novinám. Z celé této věci logicky vyplývá, že každý šéfredaktor chce prodat co nejvíc.

Člověk je tvor stále nespokojený. Nadává na to, co je, spoléhá na to, co by mohlo být a vzpomíná s láskou na to, co bylo a na co nadával. Je tedy logické, že po provedených průzkumech každý z „odborných“ komentátorů MF neviděl jiné řešení než předčasné volby. Je logické, že komentátoři nevěří trojkoalici. Jsem dost silně přesvědčen, že by za pár měsíců v našich novinách nadávali i na rovnou daň dle pana Tlustého, na školné či privatizované zdravotnictví, kdyby ODS dotáhla svůj program do konce. Není to o tom, že noviny jsou pravicové či levicové. Je to o tom, že nejvíce se prodá, když se bude ukazovat neschopnost pánů u moci. Hned mě napadá slogan, který by mohl přitáhnout mnoho inzerentů. Mladá Fronta – to co chcete slyšet.

poslal Superzurda

Štítky: , ,



pošli na vybrali.sme.sk

úterý, ledna 23, 2007

Liberalismus

Abychom mohli diskutovat o tom, zda je liberalismus lepší či horší, zda-li je totalitní nebo ne, jestli může vůbec fungovat, měli bychom nejdříve pochopit jeho principy a myšlenky. Tento článek je mým názorem na liberalismus, který jsem si udělal na základě zde vedených diskusí.

Liberalismus je založen na absolutní svobodě člověka neomezené vůbec ničím až na práva ostatních. Je založen na rovných šancích pro každého a říká, že záleží na každém jak využije svých možností. Už však jen tento základ se nedá aplikovat do obyčejného života. Nikdy v dohledné době nemohou mít lidé alespoň podobné šance jako ostatní. Uplatnění člověka v životě totiž nezáleží jen na jeho aktivitě a schopnostech, ale i na tom, jak bohaté rodiče mít bude, na tom jestli se narodí bez postižení a mnoha dalších věcech. Podle liberalismu by každý měl platit za všechno, co využívá a neplatit ani méně ani více. Když se budeme držet doslova této myšlenky znamená to, že dětí chudších lidí nemohou vystudovat ani základní školu, protože na ni prostě nebudou mít peníze. Život tedy rozhodne v jaké rodině se narodíme a zda-li budeme zdraví. Teprve pak nadchází možnost využít naše schopnosti, které však vždy budou ovlivněny genetickými předpoklady. O našem životě bude rozhodovat momentální zdraví, které když se bez naší viny zhorší, tak pokud nebudeme mít dost peněz, ani se nebudeme moci uzdravit. Nemluvě o tom, že by se muselo platit za úplně všechno, na což by měli jen ti, kteří měli v dětství dost peněz, vystudovali a dokázali se uplatnit. Například onemocní-li někdo, bude muset dojít na zastávku přes cizí pozemky (za poplatek), dojet na místo autobusem (za poplatek větší o to, že autobusové společnosti musí platit společnosti vlastnící silnice), dojít od zastávky k lékaři přes další cizí pozemky (za poplatek) a nechat se ošetřit (za několikatisícový poplatek). Nyní už jen zbývá vrátit se s léky (za poplatek dosahující při vážné nemoci až statisíce) domů a zaplatit opět všechny poplatky. Tak by vypadala absolutní forma liberalismu s nulovým vlastnictvím státu a absolutním soukromým.

Dalším aspektem liberalismu, který mi zůstává záhadou je stát bez daní, což vyplývá z toho, že nikdo nemá nárok brát druhému jeho majetek. Z čeho by stát zaplatil složky dohlížející na pořádek - policii, z čeho zaplatil i kdyby jen to malé minimum lidí, co to musí organizovat? Jak by mohl stát dohlížet na dodržování práv, když by neměl z čeho? Liberál by namítl, že si to lidé zaplatí z vlastní kapsy. Ale jak mohou zaplatit nezávislý orgán? Takový orgán by byl na nich závislý a nikdy by nešlo mluvit o objektivnosti.

Takže je liberalismus totalitní, nebo ne? V liberalismu neexistuje možnost změny stylu vlády. Existuje jen jeden směr. To je znak totality. Na druhou stranu každý má maximum práv. Je třeba se ale zamyslet, jestli těch práv není tolik, že vlastně představují omezení lidské svobody a jiných práv.

Může liberalismus fungovat? Liberalismus se vyznačuje idealistickými znaky. Pokud by mohl fungovat komunismus či socialismus, tak by mohl fungovat i liberalismus. Je to totiž úplně stejný případ. Pokud by všechno šlo naprosto ideálně, tak by ty myšlenky fungovaly. Liberalismus je založen na lidském sobectví, které vede člověka k větším výkonům, komunismus a socialismus jsou zase založené na absolutní solidaritě k druhým. Jsou to extrémy a ty nikdy nefungují dlouhodobě.

Je liberalismus lepší či horší? V čisté podobě by to byl velký extrém a ty jsou špatné. Vy, co tomu nevěříte, promyslete si všechny důsledky čistého liberalismu.

Pravicově zaměření lidé dokázali, že komunismus a socialismus fungovat nemohou. Tento článek se pokouší dokázat, že liberalismus v čisté formě také ne. Jaká je tedy nejvhodnější cesta? Dle jednoho přísloví je nejlepší ta zlatá střední. Ano, je to i můj názor. Pokud se spojí výhody levice (každý má nárok na bezplatnou zdravotní péči, protože nikdo své zdraví nedokáže zcela ovlivnit, každý když je nezaměstnaný a není to jeho vinou má nárok na podporu nezaměstnanosti atd.) a výhody pravice (lidé, kteří dělají na sebe pracují efektivněji a víc se snaží a tím pozvedávají ekonomiku) vyjde nám střed. Střed, který na jedné straně podporuje skupinu lidí, která podniká a tím pozvedává ekonomiku a dává práci jiným a na druhou stranu hájí ty, kteří jsou níže a pracují rukama, nebo pracovat nemohu. Když se v takovém případě něco někomu nepovede nebo onemocní, může dál důstojně žít a pracovat třeba pro ty bohatší. Bohužel i tato myšlenka naráží na přílišný idealismus, protože nikdo, kdo by něco takového dokázal prosazovat a prosadit neexistuje.

poslal Celebi

Štítky: , ,



pošli na vybrali.sme.sk

neděle, ledna 21, 2007

Modrá šance na válku, ale ne na referendum

V pátek 19. ledna získala vláda důvěru, a to způsobem, který je přinejmenším velmi nešťastný, spíše však pro další činnost vlády značně diskvalifikující. V sobotu 20. ledna se Spojené státy americké vyslovily ohledně svého záměru vybudovat v České republice raketovou základnu. Vyjádření Spojených států, které ony sami ohlašovaly na začátek roku, se jako z udělání objeví okmažitě den poté, co získala důvěru vláda, která je tomuto návrhu nejenom nakloněna, ale otevřeně deklaruje, že nepřipustí žádnou veřejnou diskusi a referendum už vůbec ne. To nemají mít čeští občané možnost sami za sebe rozhodnout, zda přijmou odpovědnost za zahrančiní politiku USA? Zda se chtějí podílet na útočné válce jako legitimním nástoroji politiky? Zda se budou podílet na vytváření nepřítele, kterého by se potom mohli bát natolik, aby se vzdali svých krví a životy vykoupených svobod?

Premiér Topolánek, jehož vláda sice požívá důvěry de iure, ale de facto je ještě nedůvěryhodnější a slabší než bez vyslovené důvěry, odmítá referendum s odůvodněním, že voličům nepřísluší rozhodovat o vojenských záležitostech. O čem příště nebudou voliči kvalifikováni rozhodovat? O městském zastupitelstvu? A poslanecké sněmovně? O senátu? Stejně ničemu z toho nemůžou rozumnět, tak proč je zatežovat nějakými volbami. Kde se zastaví náhrada vůle voličů vůlí vládní kliky? Vláda se o ně postará, vláda ví, co je pro ně dobré. A voliči to ještě sami rádi budou muset uznat, až jim dojde, že systém koncentračních táborů je dobře propracovaný a odzkoušený.

Že maluji čerta na zeď? Každá totalita začíná tím, že se občané vzdají části svých práv v přesvědčení, že to vláda "myslí upřímně," a že dbá pouze o jejich blaho. Komunistická totalita nezačala v únoru 1948, ale v březnu 1945, když byla v Moskvě ustavena Národní fronta. Začalo to tehdy nevinně a také jako obrana proti nepříteli. A to Národní fronta ještě demokracii úplně nezničila, pouze ji učinila zcela bezzubou tím, že omezila možnost volby na "ano-ne" a státní aparát se už postaral o to, aby "ne" bylo vždy pouze to správné množství, nutné pro udržení dekóra. Co chce udělat Topolůánek? Chce nám vzít možnost volby docela. Demokracie se skládá ze dvou slov - demos, čili lid, a kratus, čili vláda. Topolánek podle všeho usoudil, že demos je obtížný, pořád se na něco ptá, je třeba stále bojovat o jeho přízeň a prosté chléb a hry vždy nestačí. Tak pryč s ním, ignorovat. Co pak zbývá? Kratos, vláda. Odvěký sen všech malých a ubohých, kteří si své komplexy léčí na druhých tím, že je nutí být jim po vůli. Chtělo by se zvolat: "Topolánku, styďte se." Jenže Topolánek je nestyda a navíc - zajde jenom tam, kam mu dovolí zajít voliči. Proto volám: "Voliči, styďte se. Styďte se za to, že mlčky sledujete, jak jsou krácena vaše práva. Styďte se za to, že se z pohodlnosti smiřujete s tím, že jiní za vás rozhodují. Styďte se za to, že věříte, místo abyste přemýšleli a pochybovali."

Tato vláda, která tak ostentativně pohrdá vůlí lidu již den po svém schválení, se ve svém programovém prohlášení přihlásila nejenom k demokracii jako takové, ale dokonce k posilování přímé demokracie. Kdo jí to připomene? Český národ má s tím americkým jedno společné: tami zde platí, že národ nerovná se vláda. Budeme to umět dát najevo? Dokážeme se zachovat jako sebevědomí občané? Nebo se zase spokojíme s tím, že budeme věřit tomu, co se nám předkládá k věření, jenom abych nemuseli nést odpovědnost za svá vlastní rozhodnutí? Svobodu nám nikdo nevezme, té se jenom můžeme vzdát. Máme opět nakročeno vzdát se své svobody výměnou za vlídné slovo od panstva, pro které jsme jen užiteční idioti. Copak se musíme stále vinout k nějakému tomu "dubisku" jenom proto, abychom si mohli dopřát chvilku falšeného pocitu, že i my jsme dub? To je duše národa opravdu tak nemocná, že nedokáže přijmou vlastní svobodu stále hledá ochránce, pasáka, který ji provede nepřátelským světem?

Třebas je to pravda. Říká se, že každý národ má takoovu vládu, jakou si zaslouží. Byla by to krutá rána naději na zítřek lepší dneška. Ale možná si opravdu lepší vládu nezasloužíme, možná jsme ještě nedospěli a jsme jako banda skautíků, která je bez dobrého vedoucího nebezpečná sama sobě. Přesto jsme nezcizitelně nadáni svobodnou vůlí a pokud chceme jako národ přijmout jho vojenského vazala, budiž nám to dopřáno - v referendu.

poslal Tribun

svobodná letná

obrázek poslal Fudzijan

Štítky: , ,



pošli na vybrali.sme.sk

sobota, ledna 20, 2007

Česká kapitalistická pohádka

Budu vám vyprávět o jednom českém podnikateli. Jak si „splnil“ svůj sen.

I před rokem 89 nepatřil k nejvýkonnějším. A tak ho přesunuli z výroby na pomocné práce. Nevadilo mu to. Už tehdy ho bavilo dělat obchodníka. Nakoupil v létě nanuky a sodovky v Jednotě a prodával pak děckám u vody. Nebo nakoupil spoustu vína, a ty pak rozprodával dále. Ze všeho neměl ani korunu. Za co nakoupil, za to prodal. Prostě to měl jako zábavu.

Po revoluci si jeho kamarád otevřel v jednom městečku krámek. Hrdina našeho příběhu mu chodil radit. Pomáhal mu tak dlouho, až ho dovedl ke krachu. Ale čas šel dál.

Pracoval v jednom velkém městě v prodejně se zvířaty. Majitel se ale rozhodl, že prodejny zavře. Nabídl mu však, jestli nechce prodejny převzít. Našemu hrdinovi bylo už po padesátce, byl si vědom kolik toho zvládne, tak přemýšlel, co bude dělat. Taky tu byl jeho dávný sen, být Pan podnikatel. Tak se nakonec rozhodl, že to teda vezme. Získal dva obchody v centru, 3 další zaměstnance. Veškeré zásoby a vybavení na dluh, který činil 2 milióny. A k tomu musel platit samozřejmě z každé prodejny nájem.

Ze začátku šel dluh ukrajovat z tuha. Utěšoval se však, že přijdou vánoce a tržby se zvednou. Vánoce přišli a tržby se opravdu zvedly. Ale další tří měsíce mu do krámku pomalu nevstoupila ani noha. Takže si nepomohl.

Vedle jeho jedné prodejny rostl parkovací dům. Utěšoval se, že málo lidí chodí proto, že je vedle staveniště. Že, jen jak se dostaví, tak budou kolem procházet lidé, kteří to místo zatím obchází a k tomu ještě přibudou řidiči, kteří tam zaparkují. Parkovací dům se postavil a … vůbec nic se nezměnilo.

Nic však nebylo ztraceno. Nějak se mu dařilo se v těch dluzích plácat. Utěšoval se, že jeho sortiment se v hypermarketech neprodává, takže to snad nakonec jednou v budoucnu nějak všechno splatí. Jenže, ouha. V hypermarketech už nabízí vše, snad až na erotické služby, a začaly se objevovat v nich i krámky se zvířectvem.

Jak je dnes na tom náš podnikatel? Rok a půl se už o konkrétní výši svých dluhů nechce bavit. Vytlouká klín klínem, splácí staré půjčky novými. Vystupovat na venek jako Pan podnikatel mu jde, takže mu ještě lidé půjčují. Jednu prodejnu už ale pustil. V té druhé už prodává jen s neteří. Sám spí jen 4 hodiny denně. A začíná se pomalu bát, kdy mu na dveře zaklepe exekutor…

Takhle končí rady – nemáš práci, tak začni podnikat. Z podnikatelů, se kterými jsem se setkal, byli úspěšní jenom ti, kteří se k podnikaní rozhodli sami. Ti, kdo byli donuceni pod tíhou okolností, byli rádi, když se dopracovali aspoň k tomu, co měli jako zaměstnanci. Většinou na ně ale všechno padá.

Vlastně tahle pohádka nebyla ani tak Česká, jako Dánská. Taková Andersenova.

poslal Elf

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

úterý, ledna 16, 2007

Je liberalismus totalitní ideologie?

Na první pohled se zdá být odpověď samozřejmá: liberální znamená svobodný, zatímco totalitní znamená nesvobodný, tudíž je liberalismus pravým opakem totality. Opravdu je to tak prosté, nebo je tato odpověď založena pouze na naučených stereotypech chápání významu slov? Vezměme za příklad naši vlastní republiku a období čtyřiceti let totalitní vlády KSČ. Pokud chápeme toto období jako totalitní, rozhodně tak nemůžeme činit na základě politických procesů z padesátých let dvacátého století, ač mají někteří lidé k takovým závěrům sklony. Politické procesy nejsou něčím jsou průvodním znakem tyranie a rozhodně nejsou omezeny na komunismus. Podstatu totality je tedy třeba hledat jinde. Totální je totéž co naprostý, absolutní. Totalitní znamená, že někdo nebo něco kontroluje celou společnost, že život veřejný i soukromý je zcela, totálně, podřízen jedné jediné moci. V pozadí takové moci vždy stojí nějaká ideologie, která si činí nárok na to, že je schopna dát autoritativní odpověď na všechny otázky lidské existence a poskytovat absolutní a nezpochybnitelné návody pro život. Každá ideologie však vychází z nějakého kulturně-historického prostředí, z životní zkušenosti svých tvůrců a nositelů. Je tak omezena podmínkami svého vzniku. Totalita spočívá v tom, že tato ideologie zcela ignoruje rozdíly mezi lidmi, odlišnosti determinující její vznik, a jako universální je aplikována totálně na celou společnost. Celá společnost je, často násilím, uváděna v soulad s touto ideologií. Komunismus nedokázal udržet své pozice právě proto, že na celou společnost aplikoval svoji ideologii, vyrostlou v prostředí ujařmeného a poníženého proletariátu. A to i na ty členy společnosti, kterým byla tato zkušenost cizí a komunistické ideály nikdy nepřijala za své, pokud je přímo nepovažovala za nepřátelské.

Jednou z ideologií dneška, velice vlivnou a jistém směru dominantní, je liberalismu. Liberalismus, vybudovaná na ideálech osobní svobody a individuality, je ideovým zdůvodněním kapitalismu s jeho principem volného trhu. Také pro liberalismus však platí výše zmíněné, tedy že je determinován podmínkami svého vzniku. Liberalismus je ideologií buržoazie, je svázán s její kulturou, její zkušeností a jejími potřebami. Liberalismus je vysvětlením a zdůvodněním životního stylu a postojů buržoazie. Nic víc, nic míň. A přesto si činí ambice na to být tím nejlepším světonázorem, platným bez výjimky a absolutně vždy, všude, všech okolností a pro všechny. A to i přesto, že vychází z životní zkušenosti lidí, kteří nikdy nepocítili nedostatek, je zcela cizí a nepochopitelný pro ty, kteří jsou vydáni napospas bídě a strádání. Přesto i oni jsou nuceni žít způsobem, který je pro ně zcela nevhodný, ne-li přímo nemožný, jenom protože, že to je způsob, který vyhovuje lidem žijícím v dostatku.

I liberalismus má totalitní tendence, které spočívají v tom, že si činí monopol na morálku, určování pravidel lidského soužití, usiluje prostřednictvím svých stoupenců a to stát se jediným přípustným výkladem světa, neporušitelnou normou. Na několika příkladech tyto tendence ilustruje následující text:

Za základ vezměme například projevy apoštola liberalismu v České republice, prezidenta Václava Klause. Projev u příležitosti státního svátku 28. října, stejně jako tradiční Novoroční projev, se jednoznačně nesly v duchu evangelizačního kázání, ukazujícího kapitalismus, tedy liberalismus praktikovaný v hospodářském životě, jako jediný správný a přípustný způsob organizace hospodářského života. Prezident neopomněl pokárat (až urážlivě) ty občany, kteří ještě tuto absolutní a nevyhnutelnou pravdu nepřijali a neztotožnili se s ní, a kteří si svoji, z jeho pohledu hloupost, dovolili dát najevo ve volbách. Prezident dokonce neváhal ani ztotožnit kapitalismus s demokracií. Demokracie podle něj tedy není jakýkoliv politický systém, založený na občanských právech, ve kterém veškerá moc vychází z lidu, ale pouze takový systém, který zajišťuje existenci kapitalismu, přičemž tato je nejdůležitějším znakem demokratické společnosti. Liberalismus ví vždy správně a beze vší pochyby, co je to demokracie. Jiné názory již nejsou potřeba.

Mnohem horší je však ztotožnění kapitalismu s lidskými právy. V praxi, a to i v mezinárodní politice, se lze často setkat s tvrzením, že kde panuje kapitalismus, tam jsou lidská práva dodržována. Určitě není náhoda, že státy, které nemají za základ svého hospodářství kapitalismus a tržní ekonomiku, jsou stále osočovány z porušování lidských práv, zatímco státy, které obchod a podnikání vůbec neomezují, jsou těchto narčení uchráněny, ač režimy v nich panující mohou svojí zvrácení směle konkurovat všemu. co poznala Evropa. Dobrým příkladem může být Čína: zatímco ještě nedávno bylo upozorňování na nedodržování lidských práv v Číně na denním pořádku, spolu s tím, jak se Čína obchodně otevírá světu, zmínky o dodržování lidských práv v Číně jsou stále sporadičtější. Přitom je velmi pravděpodobné, že situace se nelepší, ale naopak, zhoršuje. Vezměme rostoucí počtu smrtelných nehod v čínských dolech: doly jsou stále více provozovány na „soukromé,“ podnikatelské bázi. Jaká je nejsnazší cesta k zisku? Zneužívání dělníků a nedodržování pravidel bezpečnosti práce. A zde je kámen úrazu. Majitelem většiny dolů je totiž Strana (proto „soukromé“ v uvozovkách), ta samá Strana, která zároveň představuje stát. Čínští horníci tak nemají nikde zastání, protože jakékoliv jejich stížnosti na zneužívání by řešila ta samá Strana, která je zneužívá. Přesto starost o lidská práva v Číně upadá tak rychle, jak rychle roste čínská ekonomika. Je za tím snaha nedráždit významného obchodního partnera, nebo přesvědčení, že lidská práva v Číně jsou samozřejmě dodržována, když Čína zavádí tržní ekonomiku a hospodářsky roste? Liberalismus ví vždy správně a beze vší pochyby, jak definovat lidská práva. Jiné názory již nejsou potřeba.

Stoupenci liberalismu věří v obchod, zisk a rostoucí ekonomiku vůbec jako v nejvyšší hodnotu, předpoklad všeho ostatního. Proto jsou tak citliví na jakékoliv pokusy regulovat či usměrňovat trh a podnikání obecně. Co nepřispívá k růstu ekonomiky, k vytváření bohatství, to je bezcenné, zbytečné, škodlivé. Takto jsou posuzovány nejenom výrobky, či služby, ale podle stejných pravidel jsou hodnoceni i lidé. Užitek je jediným měřítkem kvality práva na existenci, přičemž jediným měřítkem užitku zisk. Hodnota člověka jako bytosti je v tomto pojetí dána pouze jeho schopností generovat ekonomický užitek, respektive být užitečně využit někým jiným. Co tento přístup zejména diskvalifikuje je fakt, že lidé, kteří tyto ideály vyznávají, jsou vždy mezi těmi, kteří užitek přinášejí, nebo k jeho dosažení využívají jiné. Nikdy tak sami na sobě nepocítí negativní stránky tohoto pojetí. Je potom pro ně snadné, aby silou, ať již politickou či ekonomickou, nutili ostatní žít podle těchto pravidel. Liberalismus ví vždy správně a beze vší pochyby, co je užitečné. Jiné názory již nejsou potřeba.

Liberální přesvědčení, že stačí zajistit růst ekonomiky, podpořit akumulaci bohatství a spolu s tím přijde štěstí a harmonie, je sice velmi pohodlná, ovšem zároveň naivní. Představuje totiž záměnu příčiny s následkem. Fungující a harmonická společnost je příčinou, nikoliv důsledkem rostoucí ekonomiky a bohatství vůbec. Myslím, že se nedopustím příliš velkého zjednodušení když prohlásím, že ekonomika, a obchod zvlášť, je založena na závazcích: někdo (dodavatel) se zaváže, že za částku X dodá Y kusů toho a toho zboží v takové a takové kvalitě, zatímco druhý (odběratel) se zavazuje, že částku X skutečně zaplatí, zaplatí ji celou, v čas a v dohodnuté měně. Hospodářství jako celek může fungovat pouze a jedině tehdy, pokud oba, odběratel i dodavatel, své závazky dodrží. Ale dodržování závazků, dostání slibu, respektování pravidel a úcta k druhému člověku vůbec, to jsou atributy společnosti jako takové, bez ohledu na hospodářské aspekty. Pouze pokud společnost uznává dodržování závazků jako hodnotu samu o sobě, princip, který platí absolutně bez ohledu na to, zda jedna strana má možnost jej beztrestně porušit či nikoliv, potom bude fungovat i hospodářství. Základem pro bohatství je tedy v první řadě fungující společnost a její hodnoty a konkrétní formy organizace hospodářského života jsou až druhořadé. Co se však stane, pokud vezmeme za primární obchodní úspěch a zisk a budeme očekávat, že vše ostatní přijde samo? Bohatí budou jenom někteří a šťastný zřejmě málokdo. Pokud je totiž zisk základní hodnota, hodnota sama o sobě, potom je jakýkoliv způsob jeho dosažení přijatelný. Dostaneme se tak do stavu, kdy člověk dodržuje pouze ty dohody, které jsou pro něj výhodné. Mezilidské vztahy jsou převedeny na princip „silnější požírá slabšího.“ Slušnost je považována za slabost a každá slabost může být potrestána. Neexistuje podvod, protože je chybou toho slabšího, že se nechal doběhnout; měl být silnější a sám podvádět. Z lidí se namísto spojenců stávají soupeři, kteří spolu na život a smrt bojují o bohatství v přesvědčení, že tak vlastně zachraňují civilizaci, protože s nahromaděným bohatstvím automaticky přijde štěstí a blahobyt. Liberalismus přesto ví vždy správně a beze vší pochyby, jaká je jediná možná cesta k blahobytu.

Zde je možná i jádro mýtu o závisti, který říká, že chudý (neúspěšný) vždy závidí bohatému (úspěšnému) a jakákoliv pochybnost o původu bohatství (podstatě úspěchu) je zcela jistě výrazem závisti a musí být ignorována. Bohatí (úspěšní) si tak kolem sebe vytvářejí krunýř, který je chrání před rušivými vlivy pochybností a pomáhá jim udržet si přesvědčení, že vše, co dělají, je správné. Chudí ale bohatým (úspěšným) nezávidí, alespoň ne programově. Určitě jim nevadí jim majetek jako takový, ale spíše způsob jeho nabytí, který často považují za podlý a nečestný; cítí se podvedeni a poníženi tím, že někdo ze zachoval nemorálně a přesto je za to odměněn bohatstvím a slávou. Proto kladou otázky po původu majetku a způsobu jeho nabytí, ale každá taková otázka se odrazí od liberálního krunýře a s cejchem závistí se obrátí proti tomu, kdo ji položil. Přitom zde je především o to, co je správné a co nikoliv, o střet různých pojetí morálky. A pojetí morálky je zajisté jiné u stoupenců liberalismu, jiné u marxistů, jiné židů a zase jiné třeba u muslimů. Přesto si liberalismus činí monopol na morálku a osobuje si právo rozhodovat o tom, co je správné a co nikoliv pouze podle vlastních pravidel.

Liberální znamení svobodný a liberalismus si na svobodu činí výhradní právo. Tvrdí, že pouze on je schopen zajistit člověku svobody v nejvyšší možné míře. Dát si však po svobodě jméno samo o sobě k její existenci nestačí. Liberalismus není o nic svobodnější ideologie, než jiné. Liší se pouze v pojedí svobody, v tom, že klade důraz na svobodu jednotlivce, a to až k samé hranici osobní svobody, kterou je zvůle. Liberalismus nezná odpovědnost vůči společnosti, ale pouze vůči sobě samému, je to ideologická aplikace ekologického principu konkurence sobeckých jedinců. Známa maxima: „svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého,“ by v liberálním pojetí mohla znít spíše: „svoboda jednoho končí tam, kde začíná nepřekonatelný odpor druhého.“ Ale stejně jako existuje svoboda konat podle vlastní vůle, existuje i svoboda nebýt poddán cizí vůli. Liberalismus však ví naprosto přesně a neomylně, která z těchto svobod je ta pravá a musí být zajištěna za všech okolností.

Jaká je tedy odpověď na úvodní otázku, je liberalismus totalitní ideologie? Nikoliv nezbytně. Avšak jako každá ideologie, která má ambice být souhrnným a univerzálním nástrojem chápání světa, v sobě totalitní tendence latentně obsahuje. Liberalismus je významné učení, stejně hodnotné a legitimní, jako jakékoliv jiné. Je však jen jedno z mnoha navzájem rovných a spolu soupeřících učení. Pokud budou mít totalitní myšlení stoupenci liberalismus (což u lidí nelze nikdy vyloučit), bude i liberalismus totalitní.. Ani liberalismus, ani žádná jiná ideologie, totiž nejsou imunní proti zneužití a omylům. Liberalismus své stoupence před omyly neochrání, ač si to oni sami často myslí a podle toho i jednají. Předchozí odstavce se snažily ukázat, že nebezpečí liberální totality a existuje a je reálné. Totalita totiž začíná tam, kde je nějaké učení prohlášeno za jediné přípustné, správné a nadřazené všem ostatním, a kdy jsou všichni nuceni podle toho učení žít, zbaveni volby žít způsobem, který oni sami považují za správný. Totalita začínám tam, kde je ideál nadřazen skutečnému světu a kde je svět násilím uváděn v soulad s ideálem, namísto toho, aby byl ideál uveden do souladu se světem.

Milí liberálové, ruku na srdce, necháváte všem dostatek svobody pro vlastní názor, pro vlastní způsob života? A nebo chcete celému světu vnutit svůj způsob života jenom proto, že pro vás je výhodný? Uvědomujete si, že i váš světonázor je determinován dobou a místem svého vzniku a lidmi, které jej utvářeli? Zločiny nepáchají ideologie, ale lidé, kteří si myslí, že svět byl stvořen pro jejich užitek a jejich potěšení. Lidé, kteří si myslí, že byli vyvoleni a povýšeni nad ostatní, aby třeba násilím přivedli zbloudilé ovce na cestu té jediné a správné víry….

poslal Tribun

Štítky: , ,



pošli na vybrali.sme.sk

Převolba

Poslední dobou se objevily komentáře v našich nezávislých novinách na téma, jak to sociální demokracie chce porušit slib daný poslanecké sněmovně a převolit předsedu Vlčka. Rozhodně stojí za to si připomenout, jak zněl jeho proslov a slib před volbou (je to něco, co v kritických názorech jistě naprostou náhodou chybí nebo je podáno bez úvodu).

Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, všichni dobře víme, jaké jsou dohodami politických sil této Sněmovny dány podmínky mého zvolení. Je to za jistých okolností volba s časově omezeným mandátem. Na tom se shodli předsedové všech pěti politických stran při jednání s prezidentem republiky. Česká strana sociálně demokratická, která mě do funkce nominovala, svým politickým partnerům požadované garance, že za přesně definovaných podmínek ze své funkce odstoupím, jednoznačně dala a dává i dnes. Činí tak s vědomím, že při politických jednáních předsedů parlamentních stran na Pražském hradě zmínil pan prezident výslovně také možnost, že v eventuálních dalších pokusech o sestavení vlády dostane šanci i Česká strana sociálně demokratická.

Rád bych k tomu ještě dodal, že v případě podobných politických dohod se zpravidla nejedná o konkrétní osobu. Myslím si, že je tomu tak i tentokrát. Jde o mě, o mé dobré jméno a o mou čest. Proto já, Miloslav Vlček, vám nyní z tohoto místa dávám slovo, že pokud budu zvolen, pak nejenže budu funkci předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vykonávat v souladu se zákony a ústavou této země, ale přesně a do písmene dodržím vše, co bylo dojednáno.

A nyní bych přečetl veřejné prohlášení kandidáta na dočasného předsedu Poslanecké sněmovny a veřejný závazek politické strany, která ho nominuje:

Strana, která získá pozici předsedy Poslanecké sněmovny, se zavazuje, že předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky rezignuje na svoji funkci nebo bude odvolán hlasy všech poslanců, včetně poslanců vlastní strany:

1. okamžitě po vyslovení důvěry nové vládě Poslaneckou sněmovnou v prvním pokusu a svolání schůze následující,

2. okamžitě poté, co je předsedou vlády jmenován kandidát ze stejné strany jako předseda Poslanecké sněmovny,

3. odstoupí předtím, než by využil svého ústavního práva předložit prezidentu republiky nominaci na předsedu vlády ČR.

Děkuji.


První odstavec docela jasně ukazuje, že onen slib a řešení předsednického patu vychází z nějaké situace a z určitých náznaků z Hradu. Nikdo je během diskuse v parlamentu nezpochybnil a ani z prezidentského sídla se neozvaly hlasy protestu, že pan Vlček si něco vymýšlí. ODS stále jasně deklarovala a potvrdila i na svém kongresu, že jejím cílem je zabránit jakémukoliv pokusu sociální demokracie a prezident Klaus předal i druhý pokus Mirku Topolánkovi.

V takové situaci není divu, že ČSSD od začátku druhého pokusu přemýšlí o pojistce, která by jí umožnila mít vliv na případnou poslední nominaci a zároveň neporušila slib daný Miloslavem Vlčkem poslanecké sněmovně. Nejjednodušším způsobem, který splní obě tyto podmínky je převolba aktuálního předsedy. Ačkoliv občanští demokraté naříkají, že je to porušení slibu, tak při jeho pečlivé četbě je jasně vidět, že rezignace před druhým hlasováním o vládě nic neporušuje. Proto se povolávají i na tři pozdější výroky předsedy poslanecké sněmovny, ačkoliv slib je již jednou dán a žádné rozhovory na něm nic měnit nemohou.

M. Vlček "Ten slib platí. Já jsem dal své slovo a pokud dojdeme až ke třetímu pokusu, vzdám se svého mandátu předsedy." - 25. 10. 2006, ČRo 6

Moderátor: "Už několikrát bylo v minulosti zpochybněno to, že odstoupíte, když dojde na třetí pokus. Platí ten váš slib?" M.Vlček: "Já už jsem se k tomu vyjádřil několikrát. Já prostě dodržím své, jako svou morální povinnost." - 3. 1. 2007, Radiožurnál

Předseda Sněmovny Vlček na Hradě slíbil, že rozhodně hodlá dodržet svůj závazek a před třetím pokusem odstoupit. M. Vlček: "Až po nedůvěře ve druhém pokusu." - 3. 1. 2007, TV Prima


První dva nevylučují žádnou dřívější rezignaci, jen říkají, kdy nejpozději odstoupí z funkce. Třetí vychází z reportáže televize Prima, kde první slova jsou komentářem redaktora procházejícího se po hradním nádvoří po kterém následuje střih na hlavu Miloslava Vlčka, pravděpodobně těsně po schůzce s prezidentem, pronášející "až po nedůvěře ...". Neslyšíme otázku na kterou padla tato odpověď ani nevíme v jakém to bylo kontextu či to byla vůbec celá věta. Proto je lepší se podívat co téhož dne po schůzce psala i jiná média:

iHned - Vlček: ČSSD by mohla jednat o toleranci trojkoalice 3.1. - "Vlček ve středu znovu, již poněkolikáté potvrdil, že z čela sněmovny odstoupí nejpozději ve chvíli, kdy by mohl vybírat premiéra."

České Noviny - Vlček: ČSSD by ještě mohla vyjednávat i o toleranci trojkoalice 3.1. - "Vlček dnes znovu, již poněkolikáté potvrdil, že z čela sněmovny odstoupí nejpozději ve chvíli, kdy by mohl vybírat premiéra."


Stejného dne se objevil i plán na převolbu spojený s dohodou o případné budoucí koalici a následujícího dne Václav Klaus znovuzvolení označil za pojistku proti vzniku ústavní krize.

Snaha sociálních demokratů o novou volbu předsedy poslanecké sněmovny je pravděpodobně jistou verzí nátlaku na nerozhodné poslance a to jak z řad vlastních, tak i trojkoaličních. Jestli se jim podaří svolat schůzi a poté Miloslava Vlčka převolit, bude to jasným signálem, že pozice nové Topolánkovy vlády je velmi slabá. Kdyby si ODS byla jistá svými dvěma, pěti, sedmi nebo více konstruktivními přeběhlíky a pevnou trojkoaliční stovkou, tak z nějaké schůze nemusí mít strach a dokonce si může postavit vlastního kandidáta, ke třetímu pokusu by stejně nedošlo.

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk

sobota, ledna 13, 2007

Ať jezdí taxíky!

V době, kdy se osm let v této zemi prakticky nevládlo, socanská vláda plně zadusila kvetoucí ekonomiku z konce Klausových vlád a levicový populisté stále brání pravici převzít moc dle jasné vůle národa, je dobré si připomenout, co ODS zvládla v těchto nelehkých podmínkách vykonat. A jistě tyto výdobytky přenese na centrální úroveň, jen co se najde nějaký konstruktivní přeběhlík.

Stalo se tak před dvěma lety v regionu nejvíce postiženém rudou vládou - v Ústeckém kraji. Zapadlý kout země, ztrápený velkou nezaměstnaností a zlikvidovaným životním prostředím. Naštěstí se konečně prosadili uvědomělí občané a zvolili si do svého čela celomodrou vládu, která se pokusila kraj povznést.

Inu, nebylo to jednoduché. Kraj má totiž jenom omezené pravomoci, které se mu pokoušela diktátorská vláda ještě všemi možnými způsoby ořezat. Ač jim byly házeny všemožně klacky pod nohy, tak se nakonec povedlo modrým klukům část programu realizovat. Bylo to v dopravní obslužnosti kraje.

Moudrý hejtman Šulc se už dávno nechal slyšet, že místo vlaků vyjde kraj levněji nasadit taxíky. To je samozřejmě pravda. Než pumpovat peníze do bezedné díry státního molochu, provozujícího dopravu na vozidlech bezmála historické hodnoty, nabírajících neustále zpoždění, plných zašlé špíny a s personálem považující zákazníky za otravný hmyz, je mnohem lepší investovat do rozvoje podnikání a nových pracovních míst v taxikářské oblasti. Ti jsou k dispozici celodenně kdy jsou potřeba a nabízejí mnohem větší komfort cestování, o rychlosti nemluvě.

Tato myšlenka se stala znova aktuální minulé léto, kdy takřka monopolní dopravce Dopravní podnik Ústeckého kraje zastavil dopravu autobusy z těžko pochopitelného důvodu, protože mu došly peníze na naftu. Je neuvěřitelné, že i v soukromých společnostech stále přežívá duch starého myšlení. Naštěstí v Ústeckém kraji mají svého odborníka na dopravu Milana France, vždy pevného ve svých pravicových názorech, který problém přímo elegantně vyřešil. Místo toho, aby se nechal jakkoliv vydírat DPÚK povolal na jeho linky náhradní dopravce. A nechal je jezdit na jeho linkách zdarma. Je vidět, že ODS vyvíjí maximální snahu minimalizovat plýtvání veřejnými prostředky, i kdybychom to měli zaplatit my všichni.

Bohužel se snaží mnoho subjektů získat popularitu populistickým kritizováním těchto snah o zlepšení dopravní obslužnosti. Závist neschopných se opět projevuje v plné míře. Případem takového kritika, který získal prostor i v médiích budiž třeba rudoch rudý Jaroslav Doubrava. Bývalý senátor, dnes starosta Telnice. Při letní krizi nutil jezdit lidi do práce hasičskou technikou, místo toho, aby několik dní vyčkali na řešení krajského úřadu. Dnes protestuje proti přestavbě železniční trati z Děčína do Oldřichovic u Duchcova na dálniční přivaděč, protože trať prochází Telnicí. S odůvodněním že je prý trať pro obec důležitá. Bohužel mu na jeho demagogii skáčou i jinak slušní a inteligentní lidé.

Osvícení zastupitelé mají totiž prvořadou snahu se s tímto reliktem 19. století co nejrychleji vypořádat. Argument, že lidé vlakem přece jezdí, je naprosto scestný. Lidé jím jezdí jenom proto, že tam je. Kdyby tam nebyl, tak by jim samozřejmě nejezdili. To dá rozum. Železniční doprava je velice drahá, nebezpečná (jen kolik nehod vlaky způsobují na přejezdech), nesmírně hlučná. Všechny tyto problémy se převedením na silnice vyřeší.

Kraj se do problému železnice proto obul s vysokým nasazením. Hlavní železniční tahy jsou sice mimo jeho dosah, ale v restrukturalizaci lokálek v okolí postupuje systematicky. Prvním krokem jsou nepřípoje. Jistě se dá pochopit, že se někdo bude chtít vlakem dostat z místa A na místo B. Ale najde se mnoho nostalgiků, kteří místo toho, aby autem jeli přímo, berou to raději vlakem s přestupy v místech C a D. Je zřejmé, že je něco takového naprosto neefektivní. Navíc to ještě zvyšuje počet cestujících na hlavních železničních tazích. Z toho důvodu je potřeba naplánovat jízdní řád tak, aby lokálka přijela do stanice tak minutu poté, co z ní odjede rychlík.

Dalším krokem, jenž následuje, je vypravit souběžně s vlakem ve stejný čas a ve stejnou dobu autobus. Tato investice se do roka vrátí, protože počet přepravených vlakem v tu chvíli již klesne na polovinu proti původnímu stavu. V tu chvíli je potřeba vypravování vlaků na tratí mnohem menší a tak poškrtají přednostně ty spoje, na které se ještě nějakým omylem zapomnělo a jezdí na nich stále dost osob. Tímto systémem se dosáhne na tratích během tří let úplného zastavení provozu nebo ho jde snížit na maximálně několik spojů denně. A modrá politika opět slaví svůj triumf.

ODS je proti zatuchlosti socanů stranou modernizace. Stejně tak, jak zvládla během chvíle úspěšně modernizovat dopravu v Ústeckém kraji, dokázala by bravurně modernizovat i sociální stát. Bohužel, ne vždy jsou její dobré rady správně pochopeny. Hloupost lidi však schopné vládce pronásledovala i v dějinách. Když Marii Antoinettě dali k řešení problém, že lidé nemají chleba, taky jim hned poradila, ať místo něho jedí koláče. Místo aby se jejími dobrými radami lid řídil, poslal ji pod gilotinu. Jak poradí hejtman Šulc, až si lidé budou stěžovat, že nemají čím jezdit? Ať jezdí taxíky! Kam lid pošle Šulce?

poslal Elf

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

čtvrtek, ledna 11, 2007

Tolerance? Proč ne

Před několika týdny jsem viděl Topolánkovy nové ministry. Ihned po přečtení mě napadlo, že mu opravdu hráblo. Byl jsem docela klidný a věděl jsem, že tato vláda se k moci nedostane.

Začnu pěkně od hlavy. Že je Topolánek podruhé předseda vlády se mi nelíbí, ale respektuji výsledky voleb. Pak máme místopředsedy. Bursík a životní prostředí je v pořádku. Naopak vyhodit Gandaloviče z místního rozvoje jen proto, abych tam umístil burana Čunka mi přijde poněkud netaktické. Poslat Vondru, jenž má hlavu v americké řiti tak hluboko, že nikdo neví, kde Bush končí a Saša začíná, na evropské záležitosti se mi jeví jako nechytré. Korunou všeho je však Parkanová na ministerstvu obrany. Netuším jestli je tam kvůli tomu, že je nejoblíbenější politik. Nenapadá mě proč není na spravedlnosti, kde už určitou praxi má. Nechápu proč na tomto ministerstvu dostal přednost nabubřelý lolit Pospíšil. Pak je tu dalších pár drobností jako Kalousek na financích ( oproti Vlastíkovi to však není takový propad ) nebo služebně nejstarší grázl v zemi Langer na vnitru.

Taková vláda jako je tahle nemůže mít úspěch. Vláda sestavená jen z vydírání malých stran uzavřená hloupými kompromisy nemůže ničeho dosáhnout natož pak úspěchu. Myslím, že první co zruší bude povinnost platit alimenty, aby Mirek ušetřil. Jednu nepsanou pravdu už naši potenciální zákonodárci zrušili. Ministr zahraničí má být reprezentativní osoba. Neznám moc pana Schwarzenberga a v zásadě proti němu nic nemám, jen si myslím, že ministr ( navíc zahraničí ) má být reprezentativní a má umět mluvit.

Ptáte se jak to souvisí s nadpisem? Pokud bude vládnout tento soubor po celé čtyřleté volební období, nemám obavu, že by levice v následujících volbách nevyhrála. Myslím tím skutečnou levici. Ne pravicové ekology pod vedením přelétavého skauta Bursíka. Tolerujme tuto vládu a nechme pitomce manévrovat. Nebudeme toho litovat.

poslal Superzurda

Štítky: , ,



pošli na vybrali.sme.sk

pondělí, ledna 08, 2007

Od června po modré

Po velice dobrém výsledku sociální demokracie v červnových volbách, byť si toho mnozí komentátoři nebyli schopni všimnout, jsem byl neuvěřitelně rozčarován z dalšího postupu Jiřího Paroubka, bohužel jeho povolební projev se jaksi nepovedl, mírně řečeno, a ani další kroky mou osobu ne zcela těšily. V tu chvíli jsem byl velice kritický ke krokům ČSSD, nicméně i nadále nadřazuji myšlenky sociální demokracie nad stranické taškařice (hm to bylo hluboké).

Na rozdíl od komentátorů profesionálů, bych zde velice rád podnikl výlet hlubokým politickým lesem a to po modré.

Než se vydáme po modré, tak si trochu postesknu, jde jen o jednu maličkost a to je ta, že se nemohu zbavit dojmu, jak řada komentátorů a údajně nezávislých novinářů neměří všem tak úplně stejným metrem, jak se obecně tvrdí, a ze současné povolební situace ždímají více, než jaká skutečně je. Současná povolební krize je totiž dle mého názoru naprosto jasná a čitelná, volby vyhrála, prý s drtivou převahou, ODS a pověření k sestavení vlády dostal předseda Mirek Topolánek. To jsou prosím fakta, dalším faktem zůstává i to, že dodnes po sedmi měsících jednání, vláda, tedy vláda s důvěrou a mandátem není. Jen těžko mě dnes budete přesvědčovat, že je to právě ČSSD, která blokuje jednání o sestavení vlády, ale hlavně dojednání podpory v poslanecké sněmovně. I přesto, že vítězství ODS v parlamentních volbách plně respektuji, zdá se mi, že vyjednavači právě této strany i přesto, že se vydali po modré, zřejmě zabloudili. A bohužel bloudí a bloudí v lese plném konstruktivních přeběhlíků a hodných zelených skřítků dále. Prvním mylným krokem bylo určitě naprosto zbytečné jednání o trojkoaliční vládě s poraženými KDU-ČSL a stranou na výrazném vzestupu, Stranou Zelených. Do toho všeho se na nás řinou zaručené informace o záměrech hrozného diktátora Jiřího Paroubka, který prý tak baží po moci a chce uzmout naši zemi a nastolit v ní diktaturu, minimálně na sto let a co víc zakázat modrou. Někteří naši občané a skřítci dokonce hodlají emigrovat. I to jsou bohužel fakta. Prezident nestačí zvát jednotlivé aktéry hry bludný les k sobě na hrad, kde se všichni objímají a skoro i tančí, jen co však sejdou do podhradí, každý hledá tu svou značku, i když v módě je jen modrá. Jak se po tom máte na výletě orientovat, když Vám tu a tam ta dobrá modrá zmizí. Když už se konečně zdá, že tolik protěžované předčasné volby budou, vykvetla další naděje v podobě kytičky Agendy 2010. Neznám přesný obsah, nicméně v té skrumáži prohlášení a politického nicnedělání konečně jakýsi i když nepevný bod. Zdá se, že se opět nacházíme a modrou značku doplní nakrátko značka oranžová. Značka mírných reforem, nicméně s vládou, která by měla alespoň tak hledanou podporu. A zase nic někdo nám ještě nezaschlé značky smazal prý nějaký zlý skřítek, který nemá rád oranžovou barvu, ale jediné barvy které mu nevadí jsou barvy nebe a trávy. Jenže zlý skřítek smazal i tu modrou po které už sedm měsíců jdeme volky nevolky a cestou necestou. V tuto chvíli se zase někdo probral a začíná znovu malovat modrou, jenže ta ne a ne zaschnout. No a nás na našem výletě modrá vrátila zase na ten nešťastný začátek, zase se dlouze a důležitě jedná o trojkoalici a zase se zjistí že nám něco chybí a nebo někdo přebývá? A to mě před volbami nějací pánové neustále přesvědčovali ať jdu po modré. No musím uznat, že tohle je zatím nejdelší pochoďák mého života.

Vše nejlepší v Novém roce a mimo zdraví, Vám všem přeji, zdravý nadhled.

poslal Leoš Paclík (autor je členem ČSSD)

Štítky: , ,



pošli na vybrali.sme.sk

sobota, ledna 06, 2007

Hodnotový žebříček špiček ODS

Žebříček hodnot je základní orientaci lidského jedince v boji s
časem během fenoménu zvaného život. Je to věc naprosto soukromá
a mnohé z něj se zejména u politiků projeví jen v slabých
chvilkách, bezděčně, ale o to však více šokujícím způsobem.

Vezmeme li špičky ODS, pak by se dalo uvažovat o hodnotách
pravicových. Mezi ně patří bezbřehý kapitalismus, spojený s lobbismem a
napojením na šedou i černou ekonomiku. Bystrý pozorovatel české
politické scény však objeví alarmující projevy hodnot špiček ODS,
zejména z prohlášení o nulové toleranci, toliko jen projev
naprosto totalitního chápání v řadách proklamativně demokratické a
občanské partaje. Jde o totalitní sklony, které tato partaj více
odhaluje slovy svého předsedy, zejména jeho výrokem o noci dlouhých
nožů. Zde již je jasné jakou totalitní moc špičky ODS preferují.

Bystrému pozorovateli neujde ani pronikání této hodnotové
orientace do skrytých vztahů, zejména se špičkami policie, jako v
případě pana Kubiceho. Policie tak plíživě přestává být nestranickou
organizací a bude tomu tak zejména za ministrování pana Langra.
Následovat by měla armáda, aby se vytvořil předpoklad pro násilné
převzetí moci. Junta je obvyklým krizovým scénářem pravicových
stran v případě marného boje o moc ve státě.

Další dobytou baštou pravicové totalitní hodnotové orientace
špiček ODS jsou média, která naprosto objektivně straně nazvané
občanská a navíc demokratická nepokrytě straní.

Nyní jsme svědky uchopení moci touto stranou, toliko však
nelegitimnímu, totiž parlamentem neschválená vláda jest vládou
nelegitimní. O prodlužování tohoto stavu se velmi účinně stará přímo
hlava státu, toliko jen čestný předseda strany nazvané občanskou a
demokratickou.

Možná by se mohle zdát, že jako autor tohoto článku jsem zarytým
levičákem a komoušem, ale tvrdím že tomu tak není. Jsem
pravicově orientován a jsem demokrat. Jen mne děsí profilování ODS,
které naprosto nepokrytě připomíná boj o moc v jiných demokratických
státech, které se záhy proměnily v diktatury. Vždyť i Hitlerova
NSDAP byla podle názvu stranou socialistickou a dokonce dělnickou.

Na závěr dovolte jen poslední nevědomý a spontání projev hodnot
špiček strany, která se nazývá občanskou a demokratickou. Jde o
jakousi oslavu této strany v naprosto unikátním a o to více
ilustrujícím prostředí. Mám na mysli památník na Vítkově, kde špičky
strany ODS trsaly v rytmu disko v čele s panem předsedou mezi
katafalky pohřbených významných Čechů. Toliko jen, že hodnota oslav na
místě odpočinku mrtvých je z hodnotového žebříčku sekt
satanistických. Buďme rádi, že šlo jen o oslavu a ne o orgie.

poslal TodK

-----------------

Aby nedocházelo k nedorozuměním, dopsal jsem pravidla do stránky s informacemi (týká se to stejně jen několika "misionářů", většina čtenářů je dávno zná a nikdy neporušovala).

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

čtvrtek, ledna 04, 2007

Ekonomické postuláty

Dnes je jistým druhem národního sportu diskutovat o ekonomických otázkách. Oproti jiným tématům bývají tyto diskuse velice mírné. Často se totiž stává, že si diskutující vlastně notují. Jak by taky ne, když se každý večer promenádují v televizi „nezávislí ekonomičtí experti“, kteří mluví o nevyhnutelnosti toho, či onoho. Pak samozřejmě není se o co se přít, protože jiná alternativa není možná. Lidé o ní prostě neví.

Jistá omezenost v ekonomických oblastech se dá jistě prominout u běžných smrtelníků, ale již dost zarazí u šéfa financí. Přehlíží rozhodíl mezi rovnou a maximální daní, vyhodí experta na státní rozpočet, poté co upozorní, že ministr nedokáže spočítat státní dluh a podepisuje se pod tu informaci jeho jménem. Svými znalostmi ale opravdu překvapil, když tvrdil, že byt není nemovitost. Je to prostě expert.

Možná by neškodilo, si aspoň pár oblíbených ekonomických „postulátů“ podrobně probrat.

Stát je nejhorší vlastník

Na začátku devadesátých let se kvůli tomuto problému začalo privatizovat. Jako vzor úspěšné privatizace je dávaná Škodovka, pak Škodovka a dále Škodovka… O rozpadajících se halách, ztracených zahraničních trzích, a lidech kteří skončili bez práce, se raději pomlčí. Kdyby ty firmy vlastnil stát, tak by asi dopadly ještě hůře, že?

Poté, co většinu firem tak úspěšně nový lepší vlastníci dovedli ke krachu, nahrnuly se sem firmy ze zahraničí. Jejich vliv se opravdu projevil. Produktivita práce začala růst. Recept byl na to jednoduchý – mizerná mzda, nezaplacená práce přes čas, nemožnost si ani odskočit na záchod, kašlání na bezpečnostní normy, zbavit se okamžitě každého, kdo marodí. Je pravda, že státní podniky takovouto flexibilitu od zaměstnanců nepožadují.

Jak je však možné, že stále se najdou černé ovce – firmy, které jsou státní, ale dosahují obřích zisků? Mám na mysli třeba ČEZ. Ročně generuje zisk 30 miliard. Přesto se čím dál tím víc mluví o jeho privatizaci. Čím to, že se stát chce zbavit třicetiny příjmu svého rozpočtu?

Právě o to jde. Ne o to, že soukromé firmy dokáží dosahovat vyšší zisky neetickými způsoby, ale o to, že přijmy ze státních podniků nekončí v soukromých kapsách. To je ten pravý důvod privatizační horečky.

Snížením sazby daní, se zvýší jejich výběr

Když chtěli Republikáni snížit daňovou zátěž ve Spojených státech, přizvali si na pomoc profesory z Harvardu, aby lidem tvrdili, že se polovina ze snížení vrátí. Nakonec se vrátilo pouze 17%.

Jistě jste si všimli, jaké přesvědčovací metody zvolili politici, aby přesvědčili, dle mínění mnohých, nejblbější národ na světě. Buďme rádi, že o nás svět ještě neví. Protože tvrdit, že snížením daní, se výběr daní automaticky zvýší, to zvládnou snad jen ekonomičtí experti formátu pana Tlustého. Jakže to tedy je?

Pro výnosy z daní platí Lafferova křivka. Se zvyšující se daňovou sazbou se zvyšuje výběr daní až do takzvaného bodu M. Pokud tento bod překročí, tak se výnos daní snižuje, protože se přestává vyplácet podnikání.

Kardinální otázkou je, kde se ten bod M nalézá. To se nedá přesně říci. Můžeme jenom odhadovat. Tak například v USA byla sazba daně z příjmu právnických osob začátkem 80.let 50%. V Německu ještě v roce 1993 skoro 60% (ne, opravdu jsem se nepřepsal). V obou zemích sazby klesly, ale výnosy z daně se nezvýšily. Tak si můžete spočítat, jak naše výnosy „vzrostou“ snížením sazby na 15%.

Důchodový systém je na pokraji kolapsu

Tento problém bychom měli řešit podobně urychleně, jako problém vyhasnutí slunce. Čísla jsou opravdu alarmující. Přebytek v důchodovém fondu vydrží při nezměněné konstelaci (počet narozených dětí, produktivita, atd.) do roku 2013-2020 (pesimistická – optimistická varianta) . Pokud budeme přebytky ukládat, máme na výplatu důchodů do roku 2035 – 2050.

Ale náš šéfekonom již vyhlásil – na důchody není, chybí peníze. Hrůza, katastrofa, řešení se musí najít rychle, nejlépe přes noc. Naštěstí jsou tu soukromé penzijní fondy, které na tento stav upozorňují již dlouho a rády vyřeší nelehkou situaci převzetím starostí o naše důchody na sebe.

Taky Vám tu něco nehraje? Jak by mohlo být na důchody, když se za ty peníze koupí třeba obrněné transportéry. Vybrané peníze na důchody jsou totiž součástí přijmu státního rozpočtu. A z něho jen část vybrané částky převedena k výplatě důchodů. To se ale strašně hodí všem propagátorům převedení soukromých penzijních fondech. Jak klidné stáří pod jejich taktovkou vypadá, se mohli přesvědčit klienti Enronu a dalších jim podobných, i nenavázaných na konkrétní firmy, penzijních fondů.. Oni totiž strašně rádi krachují, hlavně když se jim za takových 30let nakupí smlouvy a mají začít vyplácet pořádné penze. S nimi je pak penze plná opravdu nevšedních zážitků.

Ekonomie se dá přirovnat k fyzice (i když někteří se tomu brání, neboť v ekonomii se nedá nic tvrdit se stoprocentní jistotou). Fyzika vám popíše, jak funguje jaderná energie. To, jestli tyto znalosti použijeme pro stavbu jaderné elektrárny, nebo konstrukci atomové bomby už nijak nenařizuje.

poslal Elf

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk