středa, března 28, 2007

Pod olympijskými kruhy

Tak to opravdu myslí vážně. Praha chce pořádat olympiádu. Věc, kterou jsem bral jenom za romantické přání, se přesunula do vážné roviny. Musím uznat, že pražští radní mají odvahu. I mým uším zní tento nápad libě. Zahoďme malost. Pokud zvládly uspořádat takový megapodnik Athény, není důvod proč by to nezvládla i Praha. Řecko není ekonomicky silnější, než my. Dobrým nápadem je rozesít sportoviště do více měst. Mnoho olympijských měst řešilo problém „kam s tím?“. Míněno s monstrózními sportovišti po konci olympiády. Pro nové kryté haly a fotbalové stadiony o rozumné kapacitě se najde využití ve velkých městech i po olympiádě, a to nejen pro pořádání sportovních podniků. Jistě, problémy se vyskytnou. To, že poslední věci se budou dodělávat ještě pár hodin před začátkem olympiády je jasné už dnes. To že se termíny staveb nestíhají, to je koloritem každé větší akce. Co se týče zmiňované ceny, tak jsem přesvědčen, že olympiáda se může zaplatit. Samotná infrastruktura taktéž potřebuje investice, které se vrátí, i kdyby bylo potřeba si na část z nich půjčit. Z toho důvodu říkám olympiádě ANO!

Na druhou stranu byly poslední pořádané olympiády silně prodělečné. Jednak se promítly náklady na bezpečnost. Ale druhak taky byly pořádně rozkradeny. Bavíme se tu o rozpočtu ve stovkách miliard korun. V tu chvíli je osud částek v řádech miliónů pod nějakou rozumnou rozlišovací schopnost. Když si uvědomím, že organizace olympiády bude v rukou ODS, strany, jenž nezná špinavé peníze, ideálem Čecha je jim Viktor Kožený, a jakoukoliv kontrolu považují za omezovaní svobody, říkám si, jestli to nakonec nedopadne trochu jinak. Místo zlepšené infrastruktury, krásné sportovní akce a reklamy po celém světě, by nám mohlo zbýt dvanáct pruhů na D1, nová satelitní městečka, a tunel, jehož výše se bude hvězd dotýkat. Nerad bych páchal ekonomickou sebevraždu, ve stylu člověka, který si půjčí dva milióny na nákup plasmové televize. Z tohoto důvodu říkám olympiádě NE!

Největším přínosem nakonec je nápad konat o olympiádě referendum. Bude se dotýkat v první řadě Prahy, takže alespoň celopražské by bylo určitě potřeba. Avšak celorepublikové je mnohem lepší. Hlavně by se k olympiádě daly přidat další otázky a tak ušetřit peníze za konání více referend. Minimálně otázka radaru se hned nabízí.

poslal Elf

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

neděle, března 25, 2007

Sjezd podle Fronty

Jako všechny poslední sjezdy politických stran i tento víkendový sociálních demokratů byl pečlivě sledován našimi médii. Většina novin se věnovala popisu událostí, ale Mladá Fronta se rozhodla ze svých reportáží udělat pokračování svého oblíbeného třídního boje s veřejným nepřítelem číslo jedna, diktátorem Jiřím Paroubkem.

Již na samotném začátku se rozhodla nastavit laťku vysoko a volby předsedy označila za korunovaci, pak přidala trochu žertovné nadsázky a sjezd přirovnala k návratu pachatelů na místo činu. Při volbě předsedy ODS či Strany Zelených taková romantická porovnání nějak opomenula. Sice tam byl také jeden kandidát, ale tehdy šlo jen o volbu předsedy a ne o naprosto samozřejmou korunovaci.

Potom pro naše čacké modrofrontovní novináře přišel asi největší šok, diktátor ve straně, která prý má jen jeden názor, byl v projevech delegátů kritizován a ve volbě dostal šedesát procent hlasů. S něčím takovým asi opravdu příliš nepočítali, neboť povolební informace jsou v podobném duchu, jako v jiných novinách - čili omezují se na popis situace a nejsou příliš obohaceny duchaplnými vsuvkami.

Následující den přišla informace, že konstruktivní poslanec Miloš Melčák věnoval straně 50 000 korun a konstruktivní hráč od Svaté Anny Michal Pohanka 200 000 korun a sní o knize Minuty s Paroubkem. Dále následovala informace, jak ošklivý sjezd nechce volit Václava Klause, ale náš hodný prezident je ústy svého kancléře zdraví a na nějakou falešnou kritiku reagovat nebude. Poté se člověk mohl v Mladé Frontě dočíst, že Jiří Paroubek nadiktoval sjezdu, koho mu mají zvolit za místopředsedy, ačkoliv takový pan Čunek pouze snil, přál si, představoval si či jmenoval kandidáty, se kterými by mohl spolupracovat.

Potom přišel asi další šok pro naše objektivní novináře, kteří ke všemu přistupují bez předsudků, neboť sjezd strany absolutistického panovníka odmítl většinu jím navrhovaných změn. Své překvapení museli vyléčit sugescí, že předseda ČSSD byl asi zklamán úspěchem Bohuslava Sobotky. To, že si toho jiní novináři nevšimli a Jiří Paroubek výrazně jeho kandidaturu podporoval, nijak Mladé Frontě nevadilo.

Strana jednoho muže a bez vlastního názoru poté přichystala pro novináře další překvapení, když oponent předsedy ČSSD Martin Starec získal místo v kontrolní komisi. Tady už Mladá Fronta netušila jak má správně psát, proto poinformovala o hrozící vzpouře. Onou hrozící vzpourou měla být kandidatura dalšího Paroubkova oponenta Petra Hulínského, reálnost vzpoury prokázalo další hlasování, kde "rebel" získal 125 hlasů a jeho protikandidát 326.

Shrnutí sjezdu už ve vydání našeho největšího deníku vyznělo relativně normálně, ale to si asi konečně drazí novináři uvědomili, že sugerování absolutismu, diktátu či nějakého teroru by ve světle víkendových událostí vyznělo velmi slaboduše.

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

čtvrtek, března 22, 2007

Pokřivená rovná daň

Přestože autorem tohoto konceptu je bývalý komunista V. Tlustý, neměl by se nikdo nechat přívlastkem „rovná“ oklamat. ODS, která se rovnosti mezi lidmi štítí jak čert kříže, se nezměnila. Tak jako starého psa novým kouskům nenaučíš, tak se ODS nikdy nevzdá svého ideálu společnosti rozdělené na nepočetnou hrstku mocných a bohatých, zcela ovládajících hospodářství země, na jejichž podnicích a ochotě (či potřebě) vytvářet pracovní příležitosti jsou všichni ostatní závislí. To je také účel, kterému rovná daň nejlépe poslouží. Jejím hlavním cílem je totiž zmírnit daňové zatížení lidí s vysokými příjmy, a naopak daněmi více zatížit skupiny obyvatelstva s příjmy nízkými, kterých je ovšem většina. ODS tvrdí (nebo snad i věří, abych jim nekřivdil), že peníze, o které bohatí zaplatí méně na daních, se do ekonomiky vrátí v podobě investic či spotřeby těchto lidí, a to s mnohem větším efektem a lepší alokací, než by to dokázala s penězi vybranými na daních vláda. Což o to, tyto volné peníze do ekonomiky pravděpodobně opravdu vrátí, protože na daních nejvíce uspoří lidé, kteří se řídí zásadou, že „peníze se musí točit.“ Ale kam budou tyto peníze nasměrovány? Dá se očekávat, že především do oblastí, které slibují přinést co největší a nejrychlejší zisk. Zvýší se tak tlak na extenzívní využívání lidských i přírodních zdrojů a společnost se ještě výrazněji přikloní k ideálu zisku a užitku jako jediných měřítek kvality a hodnoty věcí i lidí.

Svět zredukovaný na zisk a užitek se odráží i v hesle „progresivní daň trestá úspěšné,“ kterým se propaganda ODS snaží zdiskreditovat současný daňový systém, založený na progresivním růstu daně. Ale neplatilo by v tom případě, že „rovná daň trestá neúspěšné?“ Být chudý znamená v očích ODS být neúspěšný. A neúspěch se ve společnosti posedlé neustálým zvyšování výkonu neodpouští. Ale je správné za neúspěch trestat? Úspěch či neúspěch jen málokdy záleží pouze na jednotlivci. Lidé nežijí ve světě izolovaně, lidský život se odehrává ve společnosti, v interakci s ostatními lidmi. Úspěch či neúspěch bývá většinou důsledkem spolupráce více lidí a vlivu různých okolností. Existuje mnoho okolností, které člověk nedokáže ovlivnit, ony však ovlivňují jeho. Má být „trestán“ za to, že v takové situaci „neuspěl?“ Třeba se i snažil, hledal si svoji cestu, ale prostě kamkoliv přišel, všude byl už někdo před ním. Třeba proto, že si díky svému bohatství mohl zaplatit náskok, ať již v podobě kvalitnější techniky, nebo formou korupce. V takovém případě je neúspěch především důsledkem nerovných startovních podmínek, nikoliv osobních kvalit. Bohatí mají výhodu – mohou aktivně bránit chudým, aby si pro sebe získali část bohatství. Rovná daň tuto výhodu ještě umocní, když bohatým ponechá více, zatímco chudým ubere.

Princip rovné daně zdůrazňuje, že cokoliv člověk získal, získal pouze svým úsilím a svojí zásluhou, a nikdo nemá právo po něm žádat, aby se o to podělil s ostatními. Jenže žádný podnikatel by nikdy nic nedokázal, pokud by se k němu nepřidali další lidé, spolupracovníci, partneři, zaměstnanci. Ti všichni se svým dílem podílejí na celku, který si však nakonec ponechá podnikatel jako plod své vlastní práce. Plod, který by bez společného úsilí mnoha dalších lidí nikdy nedozrál. Úspěch, stejně jako neúspěch, je z velké míry ovlivněn řadou faktorů mimo kontrolu člověka. Myslet si, že za úspěch vděčím pouze sám sobě, je výrazem pýchy a pohrdání ostatními. Nic nelze získat pouze svým vlastním izolovaným úsilím, nic tedy není možné považovat za své výlučné vlastnictví. Rovná daň zakládá nerovné postavení mezi těmi, kteří umí získat více a těmi, kteří umí získat méně, ačkoliv tato schopnost nemusí vypovídat vůbec nic o kvalitách člověka a přínosu toho kterého jedince společnosti.

Rovná daň znamená, že každý odevzdá stejnou část svého příjmu. Příjem je, stručně řečeno, podíl na bohatství světa. Aby byl tento mechanismus spravedlivý, muselo by platit, že podíly, které si lidé berou z bohatství, jsou stejné. To zjevně není pravda. Existují rozdíly (značné rozdíly) v osobním bohatství jednotlivých lidí. Tyto rozdíly jsou důsledkem nerovnoměrného podílu na světovém bohatství. Bohatí si berou více, než chudí. Bohatí by tedy měli i více vracet na daních – odtud progresivní zdanění. Rovná daň tento pokus o spravedlnost v přístupu k bohatství světa popírá a naopak hlásá – čím více si vezmeš, tím více si můžeš nechat. A vzít si můžeš, kolik chceš, neexistuje hranice, která by tě zastavila. V případě progresivní daně je teoreticky možné nastavit takové parametry, že ten, který získá vše, stejně nakonec většinu opět vrátí. I když mu absolutně stále zbude nejvíc. V případě rovné daně je naopak možné, aby si jedinec vzal vše a s nikým se nedělil. Protože není rovnost v tom, kolik si lidé berou, neměla by být ani rovnost v tom, kolik dávají. Rovná daň vytváří předpoklady pro prohloubení nerovnosti mezi lidmi.

Rovná daň oslabuje princip solidarity. Avšak solidarita je tmelem civilizace. Solidarita znamená, že žádný člověk není zbytečný, že každý má svoji cenu, i když nemusí být momentálně zřejmá. Solidarita znamená, že silní chrání slabé, protože dnešní síla může být zítřejší slabost. Solidarita znamená, že si žádný člověk nesmí osobovat právo určovat, kdo je hoden života a kdo nikoliv, a proto společnost přechovává i jedince zdánlivě bezcenné. Solidarita znamená zajištění vnitřní soudržnosti společnosti tím, že nikdo z jejích členů nebude strádat a že všem bude dopřána základní lidská důstojnost bez ohledu na užitek z nich plynoucí. Pouze takto založená civilizace je schopna čelit výzvám, které před člověka budoucnost postaví. Pouze harmonická civilizace, ve které pod povrchem nedoutnají třídní či kastovní nesváry, je schopna zajistit rozkvět člověka, a ne toliko pouhou reprodukci. Rovná daň však princip solidarity oslabuje. Namísto aby více brala těm, kteří se snadno mohou vzdát části svého bohatství, protože mají dostatek, bere více těm, kteří beztak strádají. Prohlubuje rozdíly, místo aby je smazávala a akcentuje pouze jeden z mnoha možných a rovnocenných pohledů na svět – pohled obchodu a podnikání. Právě z toho důvodu je rovná daň nebezpečná, protože pro civilizaci platí stejná pravidla, jako pro ostatní ekosystémy – klíčem k přežití a stabilitě je rozmanitost. Vnitřní bohatství názorů, přístupů, pohledů na svět a řešení problémů. Tím že, rovná daň jeden pohled preferuje, nás oslabuje, protože zhoršuje naši schopnost úspěšně se adaptovat na změněné podmínky v budoucnu. Máme-li uspět, musíme být schopni využít potenciál celé společnosti, nejenom uměle vytvořených elit. To však znamená, že všichni lidé se musí cítit být součástí této společnosti a musí být ochotni participovat na společném úsilí. Dokáže toto rovná daň zajistit?

Je vlastně jedno, jaké by byly ekonomické dopady zavedení rovné daně. Pouze ministerstvo financí má dostatečně jasnou představu o struktuře výběru daní, aby se mohlo pokusit tyto dopady modelovat a kvantifikovat, a i potom by šlo spíše o expertní odhad, než o exaktní kalkulaci. Výše uvedené výhrady morální a koncepční jsou však podle mého soudu mnohem důležitější, než dopady na státní rozpočet. Rovná daň, stejně jako všechna další pravidla a zákony, totiž plní i důležitou komunikační funkci – sdělují, co společnost považuje za důležité a co nikoliv, jaké zájmy hodlá chránit a kdo naopak nemá čekat zastání. Poselství, které nám nese rovná daň je zřetelné: každý buď sám za sebe, nikdo nečekej pomoc od druhých. Bohatství země není pro všechny, ale pouze pro ty, kteří si jej dokáži urvat. Snaž se být silný, neboť silný bude panovat nad slabým. Soucit je slabost, a slabost se trestá, proto buď bezohledný. Připrav se na boj, protože každý je tvůj nepřítel, tvůj konkurent, každý může ukořistit to, co bys jinak mohl ukořistit ty.

poslal Tribun

Štítky: , ,



pošli na vybrali.sme.sk

neděle, března 18, 2007

Jeden z postřehů „hloupé socky“

Když čtu články, nebo sleduji dokumenty z oblasti vědy a techniky, nestačím se divit. Zdá se že již disponujeme neskutečným arsenálem nástrojů které nám umožňují abychom byli opravdu mocnými správci této planety. Abychom nasytili všechny hladové, vyléčili nemocné a zajistili celé lidské populaci celkem slušnou životní úroveň. Přesto je tomu jinak. Nejméně 37 milionů lidí je nezaměstnaných, 100 milionů jsou bezdomovci, hlady a na léčitelné nemoci umírá denně kolem 20 000 dětí a téměř 200 milionů lidí má vyhlídku, že se dožije méně než 60 let. Například ve Spojených státech žije téměř 16,5 procenta Američanů v chudobě přes obrovský materiální blahobyt a všeobecně vysoký průměrný příjem na hlavu. Jak je to možné?

Vzorec pro udržitelný rozvoj je: ekonomika + ekologie + dvojnásobně sociální rozvoj. Avšak „čisté tržní hospodářství bez přívlastků“, se řídí jen krátkozrakým kritériem nejvyššího zisku. Rovnici udržitelného rozvoje proto není schopno vyřešit a žene tak svět do globální katastrofy nejen ekologické, ale i sociální. Administrátor rozvojového programu OSN James Gustave Speth říká: "Hojnost spotřeby není zločin. Skandální však je, když chudí nemohou spotřebovávat tolik, aby uspokojili své nejzákladnější potřeby."

Kapitálově silným skupinám se podařilo pomocí masové reklamy v těch zemích, kde existuje koupěschopná poptávka, vytvořit umělé potřeby mas. Už nestačí mít mobil, ale každý rok musí být nový, s vylepšením. Reklamní spoty nám denně valí klíny do hlavy že většina toho co doma máme a užíváme je zralá na vyhazov, protože si můžeme (a měli bychom!) pořídit něco krásnějšího, účinnějšího a užitečnějšího. Ani naše těla nejsou taková jaká by měla být! Člověk aby se pomalu styděl vyjít na ulici nemá-li tu "předepsanou figuru" nebo pozvat někoho k sobě domů, aby se neprozradilo že nevyužívá všechny ty skvělé a neustále nabízené možnosti.

Firmy se zbavují rizik a zvyšují si zisky. Veřejný sektor je stále více pohlcován soukromým zájmem a přitom se straší totalitou. Od lidí je požadováno, aby čelili rizikovým jevům jen vlastními soukromými silami – ale jednotlivec na to dostatek sil nemá. Ohrožen je celospolečenský systém, ale reagovat má každý sám za sebe.


Pokud je trh ponechán sám sobě pak se prospěch, který by vyplýval z většího mezinárodního obchodu neprojeví. Liberalizace je okamžitě využita bohatými a mocnými mezinárodními hráči k tomu, aby vydobyli rychlé zisky z krátkodobých investic. Konkurence levné pracovní síly z dosud zaostalých zemí a další vlivy vystavují stát enormnímu tlaku a dále se otevírají sociální nůžky mezi nyní relativně chudými a bohatými. Vyvstává potřeba přesvědčit tyto chudé, že si za svou chudobu mohou sami a že soukromý majetek je nedotknutelný. Kapitalismus hledá nějaké náboženské či pseudovědecké posvěcení své podstaty. Jako mor se ve vyspělých zemích šíří víra v rovnou šanci stát se milionářem. Naděje umírá poslední! To je snad jediné vysvětlení jinak podivného jevu že strany s pro-kapitalistickým programem získají dostatek voličů aby se dostaly do vlády.

Že je kapitalismus poměrně úspěšný ve vymývání mozků, je v naší zemi dobře vidět v nenávistných výlevech skalních zastánců ODS, se kterými se setkáváme v internetových diskusích. Jejich rozdělování společnosti na ty "úspěšné" a "socky" nemá daleko ke krvelačnému rasismu. Ani toho nejskalnějšího otrokáře by nenapadlo "věšet všechny otroky na kandelábry" protože si uvědomoval jak jsou pro něj důležití. Bylo by zajímavé sledovat, jak si tito fanatičtí zastánci "modrých šancí" rozdělují úlohy ve společnosti, kterou by jimi definované "socky" opustily a založily si někde jinde svůj stát.

Lidé by měli pochopit, že z povahy společnosti vyplývá nejistota a že jistotu a bezpečí může občanům zajistit nejen státní moc či mafiánské struktury, ale i spojení těch, kdo sdílejí společnou nejistotu. Ukazuje se, že štědré sociální státy s velkými veřejnými výdaji mají schopnost konkurence na světových trzích, i když je jejich společnost výrazně rovnostářská a působí v nich silné odbory, protože stále vzniká dost pracovních příležitostí. Jak uvedl Švédský sociolog prof. Göran Therborn na svých přednáškách v Praze:

„Pět severských zemí, Dánsko, Finsko, Island, Norsko a Švédsko, si zachovalo silný sociální stát a jak známo, má vysoké daně. Přitom se všech pět umístilo v letech 2004 a 2005 mezi prvními deseti ve světovém žebříčku konkurenceschopnosti.“ což vyplývá z hodnocení konkurenceschopnosti více než 150 zemí světa, které každoročně vydávají organizátoři Světového ekonomického fóra v Davosu. Dodal také že vedle špičkové výkonnosti, mají severské země podle sociologických výzkumů nejvyšší úroveň spokojenosti obyvatelstva v Evropě.

Naše sociologické výzkumy hovoří o jiných výsledcích. Ale kdyby si každý uvědomil svou roli ve společnosti a nenechal se ovlivňovat pitomým stranickým fanouškovstvím, tak by ledacos mohlo vypadat jinak.

poslal Kamil Mudra

Štítky: , ,



pošli na vybrali.sme.sk

středa, března 14, 2007

O americké základně, Rusku a sjednocené Evropě

Mezi jinak ubohými důvody pro souhlas s umístěním americké vojenské základny v České republice je jeden, který není ani vyloženě hloupý, ani vyloženě vylhaný. Jeden, který jako jediný dává smysl. Paradoxně je to ten, o kterém se vůbec nemluví. Pokud již tento důvod pronikne na veřejnost, tak pouze jako své popření, jako vehementní ujišťování, že právě tento účel je jediný, kterému základna sloužit nemá. Jde totiž o to, že základna se má stát ochranou proti Rusku. Ne však prvoplánově jako prostředek přímé vojenské akce. Základna má svázat Spojené státy se Středoevropským prostorem, má se stát v této oblasti americkým zájmem, který budou Spojené státy hájit, a který tak zajistí jejich trvalou přítomnost. Moc Spojených států má vytvořit protiváhu moci a apetitu Ruska. V takovém případě by se základna dokonce dala považovat za poměrně sebevědomou snahu České republiky vmanipulovat USA do pozice, ze které bude Česko těžit, a ne pouze za křečovité úsilí zalíbit se Spojeným státům. Tuto úvahu podporuje i značná angažovanost Polska, vždyť vztah Poláků k Rusům je stejně „vřelý“, jako náš vztah k Němcům.

Předně si však musíme položit otázku: je Rusko skutečně nebezpečné? Třeba si přiznat, že Rusko nebezpečné je. Rusko se již oklepalo z hluboké deprese, do které jej počátkem 90. let 20. století zavedl M. Gorbačov, a nyní se opět snaží zajistit si pozice, o kterých se domnívá, že mu plným právem náleží. Rusko je velmoc, nebo jí přinejmenším chce být, a podle toho se i chová. V tomto směru se ostatně nijak zásadně neliší od USA. Představuje však Rusko nebezpečí pro Českou republiku? Pozornost Ruska se vždy upírala především na Kavkaz a k Černému moři; v Evropě se zaměřovala na Pobaltí a Polsko. Skutečnost, že po Druhé světové válce skončilo Československo v Sovětské sféře vlivu byla více důsledkem uspořádání Evropy po skončení války, než odrazem ruských plánů. Nejhorší zkušeností, kterou jako národ s Ruskem, respektive Sovětským svazem, máme, je srpnová okupace v roce 1968. Přestože není na místě tuto bolestnou epizodu zlehčovat, ve srovnání se současnou Americkou okupací Iráku šlo jen o přátelské škádlení. Nabízí se tedy otázka, zda Rusko představuje tak zásadní ohrožení, že za jeho zmírnění není žádná cena dost veliká.

Snaha eliminovat hypotetickou ruskou hrozbu prostřednictvím americké vojenské přítomnosti na našem území není totiž nic jiného, než vyhánění čerta ďáblem. S jedním zásadním nedostatkem – Rusko leží již staletí na tom samém místě, takřka nám za humny. A své místo jen tak neopustí. Přijdou-li Američané, nenahradí jednoho čerta druhý čert, ale budeme tu mít čerty dva. A protože vrána vráně oči nevyklove, lze s úspěchem pochybovat o tom, že by USA riskovaly zničující konflikt s Ruskem jenom proto, že si Rusko vyšláplo na malou středoevropskou zemičku, která je pro USA zajímavá pouze tím, že v ním mají jednu malou vojenskou základnu s mizerným bojovým užitkem. Je mnohem pravděpodobnější, že pokud se Ruské moře někdy vylije z břehů, tak v něm prostě zůstane jako kuriozita několik amerických ostrůvků.

Spojené jsou často nahlíženy jako Říše dobra, věčná a neomylná, s níž spojit se je ta nejpřirozenější věc na světě. To je však tragický omyl, neexistuje nic jako „Osa zla“ či „Svobodný svět.“ To vše jsou jenom mýty stvořené propagandou. Realita je taková, že se spolu o moc a přírodní zdroje sváří mocnosti, které se možná liší v prostředcích, které používají, ale nikoliv v cílech, kterých chtějí dosáhnout. Všechny velmoci mají jedno společné - absolutní lhostejnost k osudu těch, které si vyberou za své nástroje. Pokud jsme jako národ měli někdy z jednání té či oné mocnosti užitek, bylo to dílem náhody či našich vlastních schopností využít danou situaci, nikoliv proto, že by ona mocnost neměla na mysli nic jiného, že blaho malého nárůdku uprostřed Evropy.
Ale budiž, připusťme, že je třeba vybudovat protiváhu ruským ambicím. Nebylo by však v tom případě přirozenější hledat spojence mezi těmi, kdo se také mohou cítit Ruskem ohroženi, tedy v Evropě? Tomu se česká vláda, zaslepená historickým sentimentem, brání. Francie a Británie je pro ni pořád Francie a Británie zrady z Mnichova 1938 a Německo je stále dědičný nepřítel, se kterým je spojenectví nepřijatelné. A tak se spojencem, který má garantovat Českou samostatnost, mají stát Spojené státy. Mocné, ale hlavně vzdálené, tedy nezatížené staletími společného soužití. Zdánlivá výhoda je zároveň největší slabinou takového spojenectví. Spojené státy k nám nic nepoutá, nemají nejmenší zájem na našem osudu. Cokoliv se s námi stane, jich se ani v nejmenším nedotkne. Vždy se budou rozhodovat především podle toho, co budou považovat za výhodné pro sebe, ne podle toho, co bude výhodné pro nás. To je zásadní rozdíl proti Evropě, která je vzájemně propojena mnohem úžeji. Co se stane jednomu, to se týká i druhého, protože v Evropě je všude blízko a není kam se schovat. Pokud se Rusko vydá na pochod, izolované evropské státečky ho nezastaví. Ani daleké Spojené státy, které mohou klidně vyčkávat, jak se situace v Evropě vyvine, aniž by cokoliv riskovali. Jediná skutečná síla, schopná vzdorovat Rusku, je sjednocená Evropa.

Sjednocená Evropa by ovšem představovala ohromnou sílu – vojenskou, hospodářskou i politickou - která by mohla čelit nejenom Rusku, ale i USA. A takovou konkurenci USA nemohou připustit. Je náhoda, že si USA vybraly pro své protiraketové základny Východní Evropu, že si vybraly státy, které samy nemají ve svém vztahu k Evropě jasno a svůj postoj k Evropě stále hledají? Spojené státy k sobě lákají nezkušené zemičky propuštěné ze svazku se Sovětským svazem. Těmto zemičkám, neuvyklým svobodě, imponuje americká moc, blaží je zájem USA a jsou rádi, že mohou zalíbit. Jsou zaslepeny pocitem důležitosti. Je to jako ve špatné frašce o zamilované studentce a sňatkovém podvodníkovi. Jenže USA dost možná chtějí především zasít svár mezi Evropany, protože dokud bude Evropa plýtvat silami ve vzájemných rozmíškách, nikdy nebude moci USA konkurovat. Rozděl, a panuj, učí stará moudrost. Je tak vlastně jedno, že celý protiraketový systém je z vojenského hlediska takřka nepoužitelný. Důležité je, že rozděluje a oslabuje Evropu politicky, aby se nestala dalším soupeřem na již beztak těsném hřišti boje o moc, odbytiště a suroviny.

K technickým, vojenským, ekologickým a morálním důvodům, proč odmítnou americkou vojenskou základnu v ČR, se tak přidává neméně závažný důvod politický – nepotřebujeme v Evropě americkou přítomnost. V Evropě potřebujeme Evropskou přítomnost! Silná a na USA nezávislá Evropa je tou nejlepší zárukou naší bezpečnosti a tomuto cíli stojí základna jednoznačně v cestě. Chceme-li obstát, musíme spoléhat sami na sebe.

poslal Tribun

Štítky: , ,



pošli na vybrali.sme.sk

úterý, března 13, 2007

Horší než zločin

Je to horší než zločin. Je to blbost. Tak přesně se dá nahlížet na situaci v Brně. IWT si tady před novým rokem stěžoval na to, že v Karlových Varech stále vládne ODS. Rád bych ho potěšil, že je možné dopadnou ještě hůř – pod vládou Zelených. Zloději jsou totiž předvídatelní. Když si můžou nakrást, tak nelikvidují všechno okolo, jen tak pro zábavu (tedy většinou.) Za to fanatici, si klidně pod sebou podříznou i větev.

Před komunálními volbami jsem byl v Praze. Nevěřil jsem svým očím. Pravda, viděl jsem skoro pouze modř. Ale ty hesla: „Postavíme další stanice metra! Tunely pro auta!“ Tohle někdo vylepit v Brně, tak si ani neškrtne. Protože Brno bylo polepeno plakáty, které slibovaly, co všechno se stavět nebude.

Logiku nechte doma, a pojďte trochu nahlédnout do zeleného myšlení.

Lávka pod hradem
Brno má sice krásné okolí, ale samotné město nemá tolik atrakcí, aby v něm jakýkoliv turista trávil více jak den. Proto se před pár lety radní usmysleli, že postaví pod hradem Veveří lávku přes přehradu. Chtěli to postavit na místě, kde už dříve most stál. Ten byl ale zničen za druhé světové války.

Brno je též ale také sídlem mnoha ekologických organizací. Dlouhé roky zde měla své hlavní sídlo i Strana zelených. A pochází z něho i 3 ze sedmi členů dnešního vedení strany Zelených. Navzájem jsou všechny tyto organizace úzce propojeny. Z Brna je i třeba pan Ander, předseda hnutí Duha, dnešní náměstek primátora a místopředseda strany Zelených To znamená, že musel nastat průšvih…

Utvořilo se ekologické sdružení v počtu 6 lidí. Začali mít nejen strach o ubohá zvířata žijící na protějším břehu, protože dle jejich mínění měl být druhý břeh zaplaven okamžitě bandou turistů. Ale měli velkou starost i o ty nebohé turisty, neboť část chodníku na druhé straně byla v nevyhovujícím stavu a ekologové se báli, že by někdo mohl zahučet do přehrady. Těchto 6 milovníků přírody zbrzdilo stavbu o pouhé 3 roky ( slovíčko pouhé je na místě, protože jak dále uvidíte, řešení rozvojových projektů v Brně se tradičně počítá na desítky let). A světe div se, kromě postavení lávky se zpevnilo těch nevyhovujících 20m z 5,5km dlouhé cesty na druhém břehu. To by jeden nečekal, že?

Usměrňování individuální dopravy
Individuální doprava je téma, kterého se Zelení nejsou schopni vzdát. Tak na něm lpí, že předsedkyně brněnských zelených Drápalová, nebyla schopna opustit svého čtyřkolového miláčka ani během Dne bez aut.

Na soutoku Svratky a Svitavy založili již ve starověku Keltové oppidum. Odjakživa bylo křižovatkou obchodních cest. Ve středověku mělo Brno mezinárodní obyvatelstvo, které kromě Čechů a Němců tvořili Francouzi a Italové. Dnes je Brno také strategickou křižovatkou Evropských obchodních cest. Prochází jím severo-jižní trasa Balt – Jadran. Na této trase bylo rozhodnuto o vybudování dálnice v roce 1938, kdy v rámci Mnichovského diktátu bylo nařízeno povolit vést německou dálnici Vratislav – Vídeň přes Československé území. Stavba začala po obsazení, ale stejně jako stavba D1, a Sudetské dálnice (Cheb – Liberec) skončila v roce 1940. Dodnes se však, i v oficiálních dokumentech, nazývá část mezi Brnem a Moravskou Třebovou jako „tzv. Hitlerova dálnice“. Dnes je její realizace rozdělena na dvě části. R52 má spojit Brno z Vídní, R43 s již zmiňovanou Moravskou Třebovou. Za to, že ani jedna z nich neměří dneska více jak pár kilometrů nesou zodpovědnost Zelení…

Realizace R52 již v tuto chvíli opustila hranice Brna, avšak ne hranice zajmu Brněnských Zelených, proto o ni taktéž pojednám. Nejvíc proti ní bojuje nenzávislý ekolog Vlašín (kandidát na senátora za Zelené). S její realizací přišli sami Rakušané v průběhu 90.let. A nepřišli s prázdnými kapsami, ale rovnou se sliby na miliardy z fondu EU. Celá realizace se zasekla na tom, že Zelení nesouhlasí s přímou trasou přes Mikulov, ale chtějí vést dálnici odklonem po již existující dálnici D2 na Bratislavu s tím, že kolem Břeclavi by se doprava svedla obchvatem do Rakouska. Důvod? Rušení hnízdících ptáků na Novomlýnských nádržích. Jako obvykle byli k jejich žádostem hluší, protože dálnice by neměla opustiti stopu již existující komunikace, která žádné ptáky neruší. Když bylo všechno tak hezky schváleno a Rakušané konečně kopli do země, tak přišla studená sprcha z Bruselu. Zelení tak dlouho lobovali, až EU přikázala všechno zastavit a posoudit variantu přes Břeclav. Nejvíce naštvaní ze všeho jsou s obyvatelé Rakouských vesnic, jenž si budou moci i nadále užívat plnými doušky tranzitu přes jejich obce. Holt na ptáky jsou krátcí…

Trasa R43 začala být v 80.letech budovaná z centra města. Toto rozhodnutí bylo podmíněno dobou, kdy intenzita automobilové dopravy byla poloviční oproti dnešku. Je to silnice s největším počtem projetých aut za den z Brna. Celých 40 tisíc. Tak vytížená není ani D1 procházející Brnem. Z tohoto důvodu se již v 90.letech navrátilo k původní koncepci, kdy by R43 prošla okrajem Brna a rovnou zaústila do R52. Oproti třicátým létům však bylo v cestě sídliště Bystrc, jenž na trase zatím vyrostlo. Po protestech místních obyvatel a petici s 30 000 podpisy byl plán změněn na tunel procházející pod sídlištěm. Zdálo by se, že problém byl ke spokojenosti všech vyřešen. Ale nebyl…

Dálnice má procházet pod hrází přehrady. Na druhém svahu je chatová osada. Několik chatek by bylo potřeba zbourat. Jak je to v Brně běžné, z majitelů chatek se stali přes noc ekologové, kteří měli velkou starost o ekosystém Brněnské přehrady (ale o chatky jim samozřejmě vůbec nejde ;-) ). Objevila se varianta vést trasu na druhém konci přehrady Boskovickou brázdou. Problém je v tom, že by to byla už velká zajížďka a kamiony by to rychleji projely skrz Brno. Do této rozjeté debaty nakonec vstoupila Strana Zelených. Přinesli svoji nulovou variantu. Žádná dálnice! Veškerá doprava se svede hezky lidem pod okna na velký městský okruh. Ještě že nakonec upustili od svého návrhu zrušit v těch místech tramvajové těleso aby bylo místo pro další pruhy asfaltu.

A reálná politika když se dostali k moci? R43 vyškrtnuta z územního plánu, za to příprava výstavby cyklostezek a tří až čtyř parkovacích domů hezky kolem historického centra.

Takové hezké rychlíkové nádraží
Celá republika ví, že Brno zbytečné přesouvá nádraží. A díky místopředsedovi Strany Zelených a poslanci Liškovi to ví i Brusel. Peníze na nové nádraží musí schválit v Bruselu 3 výbory. A Liška zalonoval a dva z nich se díky němu zasekly a poslaly do Brna upozornění že na přesun nádraží někam do Modříc žádné peníze EU nedá (v Praze by byl ekvivalentem takové hlouposti přesun hlavního nádraží do Říčan).

Když byla v roce 1839 postavena odbočka ze Severní dráhy Františka Josefa vedoucí z Břeclavi do Brna, byla to velká sláva. Už z dálky bylo vidět na obzoru červenou linku, jak jiskry z komína lokomotivy zapalovaly všechny doškové střechy stodol po okolí trati. Nicméně veškerá způsobená škoda byla nejenom uhrazena, ale dostali zaplaceno i na pořízení pálených tašek. Vlak v Brně dojel na místo, kde nádraží stojí do dnes. Byla to jedna ze 3 původně zvažovaných variant. Druhá byla na Nových sadech, dnes varianta nádraží v centru, varianta označovaná dneska jako odsunuté nádraží se uvažovala již tehdy, ale nebyly volné pozemky.

Železniční uzel během dalších 70 let prodělal vývoj obdobný železničním uzlům srovnatelné velikosti – živelná výstavba tratí se samostatnými nádražími a následné živelné zapojení do hlavního nádraží. To způsobilo spolu se zvyšujícím se provozem už v roce 1912 radikální rozhodnutí c.k. úředníků nádraží přemístit. Co se dělo dalších 95 let? První světová válka projekt odsunula. Za první republiky bylo pořádáno několik architektonických soutěží, ale nic se nedělo. Po druhé světové válce se poloha nového nádraží odsohlasovala v každém územním rozhodnutí. Naposledy bylo toto rozhodnutí potvrzeno v roce 1994. Při té příležitosti skoupili lukrativní pozemky spekulanti napojeni na ODS. A to je jediný hmatatelný argument, který zelení mají. Protože k důvodům, které vedly k rozhodnutí za Rakouska – Uherska, se dnes přidaly ještě další.

Nejdůležitější informace jsou ty, že ten takzvaný odsun znamená posun budovy o 700m na jih, do prostor dnešního nákladního nádraží. A celý projekt nezahrnuje jenom tu jednu budovu, ale přestavbu a přemístění dalších brněnských nádraží včetně obnovy celého kolejiště. Technické parametry rozepíši po bodech a vysvětlím, jak to řeší varianta odsunutého nádraží a zelená varianta v centru.

Přestavba okrajových části železničního uzlu je v obou variantách totožná. Problém je s napojením kolejí do hlavního nádraží. Ze severu se napojují tratě 2 - z České Třebové a Havlíčkova Brodu. Obé jsou dvojkolejné s vysokou frekvencí spojů. Brzy za hranicemi Brna se tyto dvě dvojkolejné tratě spojí do jedné dvojkolejné. Návrh Zelených toto neřeší, i přesto, že na obou je do budoucna kromě expresů, vlaků vyšší kvality a rychlíků počítáno s příměstskou dopravou v taktu 10 minut(2+2=2). Z jihu ústí do hlavního nádraží 5 tratí. Z toho se před Brnem napojují na dvojkolejnou trať od Uherského hradiště rychlíky od Ostravy. V Brně je pak tato dvoukolejka redukována dokonce jen na jednu kolej a po okružním výletu městem nakonec přivedena na nádraží. Odsunutá varianta počítá s vedením i této tratě od severu a dohromady v 6 kolejích. Zelení jsou taky pro vést to od severu, počet kolejí však ponechat (oprava: 2+2+2=2).
Mnoho lidí neví, že ani v případě realizace varianty nádraží v centru se postaví nová budova na Nových sadech. Stávající totiž již kapacitně nedostačuje. Další parametry jsou ještě horší. Stávající nádraží je v esíčku. Maximální rychlost 30km/h (na koridoru 160km/h). Od jihu je přivedena trať po viaduktu, který je zasypaný (aby unesla další a další přidávané koleje). Trať byla budovaná v době, kdy jezdily po silnicích povozy s koňmi. Na to jsou stavěny i světlé víšky mostů. Nejhůř je na tom most ihned vedle nádražní budovy, ke kterému se nikdo nehlásí. Není divu. Projíždí pod ním tramvaje i trolejbusy a troleje mají na nejnižší možné hranici. Každý rok se musí žádat povolení pro provoz. Mnozí předpovídají, že jednoho dne v těch místech nějaká tramvaj nebo trolejbus shoří. Pokud by bylo postavené nádraží v centru, tak se musí těleso trati zvednout a stávající budova bude zasypána do výše poloviny oken.
Zatím je 6 nástupních hran průjezdných, plus 3 neprůjezdné. Standardně se ke každé hraně přistavují dva vlaky. Buď do opačných směrů, nebo za sebou rychlík a osobák. Nádraží v centru počítá jenom s přesunutím neprůjezdných hran do podzemí. Nedají se přistavovat dlouhé vlaky. Když jezdily ještě před rokem 89 vlaky o 20 vagónech, tak stavěly v Králově poli. Nádraží v centru chce pouze neprůjezdné koleje strčit do podzemí. V odsunuté poloze má být 12 rovných nástupních hran v délce 400m, neboť se počítá s přivedením vysokorychlostních vlaků. Zelení tvrdí, že i takový vlak by se dal dovést na nádraží v centru a argumentují pendolínem (mezi ním a TGV rozdíl asi není…), a na oblouky našli fotky nějaké nové Francouzské stanice, která je v mírném oblouku… V Brně má být křižovatka vysokorychlostních vlaků do směrů Praha (Berlín), Varšava, Bratislava (Budapešť), Vídeň. Pokud nebude odpovídající nádraží, tak se bude muset přesunout jinam. Kraj už nabízí Břeclav, ministerstvo dopravy chce Olomouc. Asi to ale nakonec dopadne tak, jak si namyslel pan Liška – udělá se terminál v Modřících. Tak, či tak, to bude pořádnej odsun. Budeme mít takové hezké rychlíkové nádraží. Osobáky se nevejdou počtem, a rychlovlaky parametry.
Nákladní doprava dnes objíždí nádraží z jihu. Vzhledem k tomu, že odsunuté nádraží by stále na nákladním průtahu, tak by jezdily nákladní vlaky přes něj. To je správná připomínka. Jenže už na ni bylo zareagováno a do plánů byl doplněn nový nákladní průtah jižněji. Přes osobní nádraží by tak jezdily jen vlaky, které by něco nakládaly, nebo vykládaly v Brně.
Napojení na další složky dopravy. Nádraží v centru plánuje vsunout pod peróny autobusové nádraží s 18 nástupišti. Zvonařka má 45 a spoje do Prahy odjíždí ze starého autobusového. Opravdu nechápu, jak to tam chtějí všechno vecpat… Dále vedle toho by mělo být parkoviště pro auta. To je v těch místech už dnes, a kapacitou zrovna ohromné není, ani kdyby se vyhnali Vietnamci, co tam mají stánky. U nového nádraží se má vše vsunout pod již zmiňované dlouhé nástupiště. MHD plánuje přivést k odsunutému nádraží novou tramvajovou tratí + dvě spojky se stávajícími tratěmi. Novou trolejbusovou tratí a měly by na něm končit autobusy pokračující dál na jih Brna a za jeho hranice. Pan Liška na to pronesl takovou krásnou větu, že by s tím Zelení i souhlasili, ale nevěří, že se to opravdu vybuduje. Proto budou stále proti přesunu (faktem je to, že dnešní napojení autobusového nádraží na MHD nemá mouchy, ale přímo díry). Zelení dále tvrdí, že se prodlouží jízdní doba, a zhorší dosažitelnost, protože tam budou jen 2 linky tramvaje. Nechápu, jak spočítali počet tramvajových linek. Po jednom tělese jich může být vedeno klidně 5. Co se týká rychlé dostupnosti centra, znovu byl na světlo vytažen projekt podzemní dráhy ze 60. let (Brno bylo prvním městem v Československu, kde měla být postavena podzemní dráha. Původní návrh zněl na tunel pro tramvaj, který by vedl z centra na výstaviště. Samozřejmě to dopadlo jako ostatní brněnské projekty. Nebyli jsme se schopni dohodnout a pak na to už nebyly prostředky…), tentokrát ve formě železničního tunelu, který by protínal Brno ze severu na jih. Takže by přestupy často ani nebyly potřeba.
Zelení tvrdí, že minulé vedení záměrně brzdilo rozvoj centra z druhé strany železničního náspu ke Svratce. A že Nové jižní centrum se dá postavit i bez posunu nádraží. Nová výstavba bude ale jistě generovat nová auta. A vzhledem k tomu, že pod mosty v náspu prochází v těch místech jenom dvě silnice. Jedna je součástí malého městského okruhu, druhá velkého městského okruhu. Možná ale zelení navrhnout pro tuto část města dostatečný počet heliportů.
Cena v odsunuté poloze je 25 miliard. V centru prý 16. Zelení razí názor, že dávat peníze do Brna, je vyhazování peněz, protože jinde by se užily lépe. A než odsunuté nádraží, tak to radši zanechat stávající stav! Je zvláštní, že v Praze nikdo neprotestuje, že se modernizuje železniční uzel za 130 miliard. Ono to většina obyvatel ani neví. Už jsem zažil i dotaz, co se to staví pod Vítkovem za dálnici. :-)
Zelení si z nádraží udělali své hlavní téma. Měli v cetru tomu věnovaný svůj stánek. Uspořádali i referendum, jehož výsledky se ohánějí. Přišlo však jen 25% voličů, z toho proti přesunu bylo 80%. To je ale jen 20% obyvatel Brna. Zastánci odsunuté polohy volili převážně nohama. Protože pro platnost referenda je potřeba 50% účast. Zelení to ale reprezentují tak, že drtivá většina obyvatel je za nimi.

Dále Zelení historii odsunu vykladaji tak, jako by celých 95 let sídlila na magistrátu nějaká mafie. Přišli třeba s tvrzením, že byl Fuchs odvolán z plánování rozvoje města po té, co přešel na stranu zastánců nádraží v centru. Fuchs byl ale několikanásobný vítěz prvorepublikových architektonických soutěží na nové nádraží v odsunuté poloze a jeho žák se v obsáhlém novinovém rozhovoru vyjádřil, že Fuchs myšlenku odsunutého nádraží neopustil do konce života a považoval ji za zásadní pro další rozvoj Brna. Dnes, když Zelení vládnou Brnu, tak se dělá další analýza polohy nádraží, pod taktovkou největšího odpůrce přesunu, pana Andera. Ale čas utíká, peníze z EU budou k dispozici pouze do roku 2013. Pak půjdou do Bulharska a Rumunska.

Zelení jsou v Brně třetí nejsilnější politickou stranou a mají obrovský počet sympatizantů. Na člověka s typicky zeleným myšlením narazí v Brně člověk na každém kroku. Jejich znakem je velká angažovanost, vlezou vám do všeho, strkají petice na podpis, a mají plná ústa občanské společnosti. Pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak mají ve zvyku křičet, dovolávat se vyšších a vyšších institucí, napadat nejrůznější rozhodnutí. I když je jejich kritika někdy plně oprávněná, nevyužívají ji pro blaho ostatních, jak sami sebe prezentují (kouzelný byl před volbami pamflet o demokracii. Vychloubali se na příkladu, kdy svými hereckými etudami nakonec překonali názor většiny.) , ale pouze k vlastní egoistické realizaci.

Mohl bych pokračovat dále a dále. Přichází jaro a můžete u nás spatřit, jak blbost kvete. To, co se dá Zeleným přičíst k dobru je stornovaní rozhodnutí o převedení zahrádek na stavební parcely. Tak se přijeďte podívat, dokud ještě nějaké cesty vedou do Brna.

poslal Elf

Štítky: , ,



pošli na vybrali.sme.sk

neděle, března 11, 2007

Všichni diváci jsou si rovni, ale někteří ...

Sedíce u svých obrazovek, ospale sledujeme jednotlivé díly, podivně se odvíjejícího děje a říkáme si: „Copak je to za podivný seriál?“

Liška po návratu z USA:

"Zatímco u nás už se volá po tom, abychom v referendu rozhodli o něčem, o čem ještě nemáme ani všechny informace, tak ve Spojených státech se teprve bude řešit základní otázka, zda tento systém vůbec chtít, a pakliže ano, kolik peněz na něj dát a jaké důsledky jeho rozmístění v Evropě může mít."

"Chceme u našich partnerů v EU i v NATO získat jistotu, že takováto spolupráce pro ně není problémová, že nijak nenaruší vztahy v EU ani v NATO. Pokud by to bylo možné, samozřejmě bychom rádi znali i jejich názor na budování tohoto systému jako takového, protože tak, jak je nabízen, nemá chránit primárně Evropu a možná nemá vůbec chránit Evropu,"

Novinky.cz - 5.3. 2007 20:50

Zástupci Evropské unie i Severoatlantické aliance, s nimiž v pondělí jednal český premiér Mirek Topolánek v Bruselu, vyjádřili názor, že téma americké radarové základny je dvoustrannou záležitostí mezi ČR a Spojenými státy. .....

Lucemburský ministr zahraničí Jean Asselborn záměr napadl jako hrozbu, která by mohla vyvolat nové napětí ve vztazích s Ruskem. .....

Topolánek byl skeptický k výhradám jiných zemí k umístění amerických základen do ČR a Polska, ale uvítal diskusi v rámci aliance. ......

5.3. 2007 16:07

MOSKVA : "Jelikož jsou prvky raketové obrany slabě chráněny, jsou všechny typy našich letadel s to použít proti nim elektronická protiopatření nebo je fyzicky zničit," uvedl Chvorov.

Jak to vypadá, tak největší zájem na umístění radaru u nás má jeho výrobce a naše vláda. Jak vysoké "provize" je asi ochoten vyplatit Boeing svým "radarovým lobyistům", když zbrojovka BAE byla ke svým "Gripenovým dealerům" štědrá na úrovni miliard? Když vezmeme v úvahu za jakých okolností vznikla současná vláda, jak "pečlivě" byli vybráni její členové a jak přistupují v současnosti k informování o "protiradarových" aktivitách média...... Nabízí se otázka:

Nejsme náhodou nedobrovolnými diváky velkolepě zinscenované hry ve stylu Laterny Magiky?!

Bohužel, tady už neplatí - spadne opona, cvaknu ovladačem a jdu spát.

V šuplíku leží nový scénář a jeho sledování je povinné:

Píše se rok 2013 - radar je dokončen.

Dlouhý ropovod směřující z Taišet v Irkutské oblasti poblíž jezera Bajkal ve východní Sibiři do zálivu Pěrevoznaja na ruském pacifickém pobřeží, denně přečerpává až 1,6 milionů barelů ze Sibiře na ruský Dálný východ a odtud do, po energii lačnící, asijské oblasti Pacifiku. Trasa Taišet-Pěrevoznaja maximalizuje ruské národní strategické výhody a zároveň se stará o ropné exporty do Číny a Japonska. Energie, ropa, plyn a jaderné technologie, jsou hlavními nástroji ruského snažení vybudovat novou ekonomickou alianci po celé Eurasii.

To se USA hrubě nelíbí!

V dosahu XBR radarů jsou všechny hlavní ruské kosmodromy a to nejen ruské (Pleseck, Kapustin Jar, Bajkonur). Rusové v Plesecku testují své mezikontinentální balistické rakety Topol-M, o kterých tvrdí, že vzhledem k použití manévrů bojových hlavic ve střední fázi letu dokáží překonat libovolný protiraketový systém. Jde o jejich hlavní eso v rukávu a vývoj i testy probíhají v tom největším možném utajení. Avšak (!) - např. propojením radaru na Brdech s dalším podobným HAVE STAR rovněž pásma X, který je provozován na nejvýchodnějším norském výběžku ve Vardo je dosaženo rozlišovací schopnosti – až 5 cm!! Radary vidí pod pokličku více než je milé. Získání tajných údajů a jejich vložení do databáze amerického protiraketového systému by určitě přispělo k tomu, aby se zatím nepřekonatelný ruský raketový systém stal překonatelným.

To se Rusku hrubě nelíbí!

Rozhodne se, navzdory riziku, demonstrovat svůj rozhodný postoj a "bouchne klackem" (ne jaderným) do toho nemístně zvědavého oka.

ČR zoufale zapláče.

Co na to NATO? - "Je to vaše věc, my jsme po vás žádné umístění radaru nechtěli."

Co na to EU? - To samé.

Co na to USA? - No to je hrozné co si ti Rusové dovolili! Hned jedeme k vám postavit nový radar a aby se to už neopakovalo tak rovnou se solidní vojenskou silou, která bude radar zajišťovat. My VÁS ochráníme.

Co na to Rusové? - Ehm... No, nějak nám to tady ulítlo, to víte, když už jsme tam kvůli tomu radaru zaměřený ..... Raději tam už nic nestavte a my ty naše S-400 odkloníme někam jinam.

USA - "To si teda nemyslete! Jednou máme s ČR dohodu a jsou to naši kamarádi tak se DO NICH(!) nebudete montovat. Postavíme JIM nový radar!"

Rusové - "To nezkoušejte nebo TAM vlítnem a uvidíte ten mazec!"

Po nepříliš dlouhém pošťuchování se naše země stane testovacím prostorem pro konvenční zbraně. Nastal konec pohody před televizními obrazovkami. Mnozí z nás už nemají televizory. Mnozí ani střechu nad hlavou. Mnozí ani tu hlavu.

Avšak u televizních obrazovek, ve vilách pořízených za tučné "provize" někde na Floridě, sedí představitelé bývalé vlády ČR a sledují devastaci svého bývalého domova:

"Ještě že jsme včas vypadli!"

poslal Kamil Mudra

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

pátek, března 09, 2007

Kterak ODS už doplatila na Kubiceho zprávu aneb chvála konservatismu

Ve volbách 2006 ODS utrpěla těsné vítězství. A dá se říci, že to bylo vítězství zasloužené. Modrá šance sama o sobě nejprve moc nezabírala, bigotní antikomunismus už byl trochu vyčpělý a tak se ODS vytasila 3 dny před volbami s plukovníkem jedné policejní složky Kubicem, který jen tak mimochodem ani nesplňuje pro svoji pozici kvalifikační předpoklady. Výsledek všichni znáte, ODS o prsa vyhrála volby a za výrazného přispění svého čestného předsedy nepustila ČSSD k samostatným jednáním o vládě.

To vítězství ale nebylo až takové vítězství a bylo pořeba získat pro svoji vládu podporu. A to byl první okamžik, kdy se ukázalo, ze Kubiceho zpráva nebylo až takové terno. Ona se opravdu velmi těžko hledá nějaká výraznější podpora u někoho, koho jsme jen před pár týdny uráželi, obviňovali ze zločinného spolčení nebo dokonce pedofilie. Navíc ČSSD tehdy celkem logicky odmítala podpořit Modrou šanci jako takovou bez dalších korektiv, stejně jako trojkoaliční program.

Ale naše státostrana se ani této překážky nezalekla a nalezla dva konstruktivní přeběhlíky, Michala Pohanku (ale ten byl od samého počátku nedůvěryhodný) a později Miloše Melčáka. Důvody konstruktivního přístupu obou pánů ponechám stranou, vláda prostě vznikla. A krásná. Jenže ouha, Mirek Topolánek se poučil z předchozích námluv mezi Jiřím Paroubkem a Miroslavem Kalouskem a opravdu, ale opravdu, potřeboval tu vládu sestavit za každou cenu. A tak ještě před nákupem poslanců z řad ČSSD, dohodl s menšími stranami, že budou mít ve vládě pomalu víc ministrů, než mají poslanců. Navíc musel pustit ministerstvo financí tomu zrádnému Kalouskovi.

Současný stav má proto minimálně tyto tři rozměry: Svoji pozici ve vládě musel opustit hlavní ekonomický ideolog ODS, Vlatimil Tlustý, protože se se svojí rovnou daní už prostě nehodil do krámu. Současný premiér říkal, že v koalici musejí všichni ustoupit, že jinak to nejde, ale výsledkem jsou v současnosti přestřelky mezi ministerstvem financí a ministerstvem práce, kdo vlastně tu reformní Auroru odpálí. Pochopitelně, nikomu se do „slíbené“ reformy nechce. Zásadní slibované reformy už jsou dávno opušteny. Druhým, mnohem podstatnějším problémem je ovšem samotné „vítezství“ ODS ve volbách. Ne proto, že to bylo vítězství velmi těsné, ale zejména proto, že těch pár mandátů, kterými tato strana doplnila svou koaliční stovku, nebyly mandáty pro Modrou šanci, ale mandáty proti komunismu, proti tomu zlému Paroubkovi, který chce ten komunismus zpět a současně (není to protimluv sám o sobě?) je členem zločinných struktur pana Kočky. ODS si prostě svojí kampaní a mimo svůj volební program sáhla pro levostředového voliče. Ten levostředový volič se teď ovšem diví a celkem reálně doufá, že to nenastane: platby u doktora, omezení sociálních dávek, školné,... a referendum o raketách taky nebude. Třetím a možná nejpodstatnějším rozměrem současné situace je historická zkušenost s ODS. Vím, že to je už hodně dávno, ale před ČSSD tu ODS sama nebo v koalicích vládla poměrně dlouho. Nechci tu vytahovat, kam tuto zemi dovedla, to je očividně zapomenuto. Podstatné je proč. Vlády ani za největší slávy „konzervativce“ Václava Klause nikdy nebyly ochotny provést zásadní změny v ekonomice, školství, zdravotnictví. Kdo už si to nepamatuje, říkal se tomu tehdy bankovní socialismus. A jak to tak vidím i dnes je ODS všechno možné, jen ne konzervativní pravicová strana s jasným a proveditelným reformním programem. Už teď je vidět, že misto reforem přichází ono známé šťourání se ve věcech, které zásadní zmšnu opravdu vyžadují, ale i ve věcech, které fungují a žádnou korekci nepotřebují. Aby to vypadalo...

Současnou situaci si tedy dovolím zhodnotit asi takto: Slibované reformy podle ODS prostě nebudou, protože na nich není širší shoda ve vládě ani ve společnosti a ani ODS ani žádný jiný člen vlády nebude mít odvahu být tahounem a nepopulárních reformem. Z tohoto závěru vyplývá, že se opravdu nevyplatí zvítězit za každou cenu, že konservatismus v postojích (napravo nebo nalevo) si volič musí nalézt sám, aby se mohl s případnou vládou a reformou ztotožnit. K čemu jsou zákony, které další Sněmovny za 4 roky stejně zruší? Vnucená reforma je k ničemu. Na odhadech popularity současné vlády je vidět, že se volič spíš diví, co to vlastně zvolil. A to by mělo být poučením pro všechny strany a ideology u nás, ne pouze pro ODS.

poslal Noether

Štítky: , , ,



pošli na vybrali.sme.sk

středa, března 07, 2007

Informovanost

Paní ministryně obrany Parkánová neustále hovoří o tom, jak jsou lidé málo o vojenské základně informování. Že chybí relevantní informace (ona sama prý zvedla ruku pro nákup Gripenů, protože se ji líbily na jedné air-show). Ono je to trochu složitější. Voliči ODS byli již plně informování o vybudování základny před červnovými volbami, a dali své straně k tomu silný mandát. U ostatních stran je to mnohem těžší. Takoví komunističtí poslanci se ještě na jaře minulého roku snažili zjistit, co že se to přesně děje (což potvrzuje domněnku, že lidé volí podle své inteligence).

To, že pozvolna informační kampaň zabírá je pozorovatelné na průzkumech veřejného mínění. Vládou zadaný průzkum veřejného mínění u spolehlivé firmy (před volbami sponzorovala ODS) zjistil, že 60% by radar bralo. Zbývá jen doufat, že neměli na mysli toho z MASHe. Jak informační kampaň přesně probíhá, mi není plně známo, protože se na televizi už vůbec nedívám. Nicméně jsem se doslechl, že Goebbels stal z mrtvých a nechal se zaměstnat v České televizi (nebo jim posílá rady přes nějakou senzibilku přímo z Valhaly.)

To nahrává tvrzení, že lidé vlastně díky takové informovanosti nemohou správně rozhodnout. Ti kdož sedí ve svých lavicích díky vylepování plakátů s Barošem a Bílou to jistě musí dobře vědět.

poslal Elf

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

pondělí, března 05, 2007

Jeden velký parlament

„Klaus prosim, cože, Rusáci nepřišli? A to my říkáte teď, když sem dal postavit nový radar? Dejte mi Parkanovou. Parkanová,…..ehh to nikam nevede. Dejte mi Schwarzenberga. Schwarzenberg…..aaaaa tak vy už to víte. A co NATO? Že mlčí. Tak z toho mě může dostat jedině Topolánek. Pošlete mi ho sem.“

„Buď zdráv Vašíku, koukni se na nový radar, tenhle se obzvlášť povedl.“

„Všechno zničit“

„Ale tomu nerozumím, radary máš přece rád.“

„Rusáci nepřišli.“

„Aha, čím mám začít?“

„Začni třeba Šotkem ……… to nezabírá, zkus Donalda ……..ani to ne, máš tam ještě něco?“

„No pak už jenom vozembouch“

„Tak sebou flákni!“

Můžu vás všechny ubezpečit, že se nejedná o pominutí smyslů ( aspoň doufám ). Začal jsem schválně touto parodií na dnes již legendární šot z představení Možná přijde i kouzelník. Není to zas tak daleko od pravdy. USA tlačí, Rusko vyhrožuje a NATO pro jistotu mlčí ze strachu, aby nepřišlo o svého nejbohatšího a nejmocnějšího spojence. Spojené Státy se bez NATO obejdou, ale NATO bez Američanů by bylo poloviční ne- li třetinové.

Celá naše společnost připomíná parodii. Mně připadá, že ani nejsme národ lidí, ale národ straníků. K této úvaze mě dovedl dnes ráno článek zveřejněný na Novinkách. Podle reakcí ve svém okolí ať už plebejském ( tj. především přátelé a rodina ) či patricijském ( zejména v zaměstnání ), jsem byl toho názoru, že otázka základen popřípadě radaru nás rozdělila na dva nové tábory. Ovšem po přečtení článku jsem se zjistil, že to tak není. Voliči ODS základnu spíš chtějí, i když v předvolebním programu o ní nepadlo ani slovo. Nejvíce proti jsou voliči levice.

Já coby levicový volič jsem o základně slyšel prvně pár dnů po volbách. Nikdy jsem se ovšem neztotožnil s projevem pana Paroubka, že na tuto otázku by mělo být uděláno referendum. Mně osobně byl blíž projev ministra sociálních věcí Petra Nečase, že obyčejní lidé nemohou objektivně posoudit důležitost či potřebu základny. Já ostatně vůbec nevím na co ze svých daní platím vládu, parlament, senát nebo prezidenta, když bych kvůli prvnímu ožehavému problému našich zákonodárců v otázce zahraničí a obrany měl rozhodovat bez dostatku informací v nějakém referendu.

Jsem volič sociální demokracie. Kdyby byly teď nějaké volby, volil bych tuto stranu. Nejsem druh voliče, který když si vybere nějakou partaj, tak ji za každou cenu obhajuje, i když se v ní dějí věci, co mu jsou proti srsti. Jsem takový volič, kterému když se nelíbí, co jeho strana dělá, tak to řekne. Nejsem straník, abych kýval na vše, co moje strana udělá. Proto bych rád vyzval své spoluobčany: „Nestavte k otázkám jako členové strany, stavte se k nim jako lidi!“

Nechci žít mezi 3 miliony Topolánků, 3 miliony Paroubků a několika Filipů, Bursíků či Čunků.

poslal Superzurda

Štítky: , ,



pošli na vybrali.sme.sk

čtvrtek, března 01, 2007

Je Dobro, které používá metody Zla ještě Dobrem?

Dnes jsem zaslechl zprávu, že Italové obžalují desítky agentů CIA za únos bývalého imáma Abú Umara, jakožto podezřelého z terorismu. Abú Umar byl unesen 17.2.2003 a propuštěn letos v únoru. Tedy byl vězněn 4 roky. Dále tvrdí, že byl mučen. Podrobnosti například zde.

Před nedávnem se objevil obdobný případ německého Turka. I on byl unesen do Egypta, vězněn a mučen, ale následně se nepotvrdilo, že by byl napojen na teroristické skupiny. Oba případy mají společné i to, že země, jimž jsou oba unesení občané, postavily americké agenty před soud a požádaly o jejich vydání. USA ale vydání svých agentů odmítla.

Tyto připady ve mně vyvolávají hned několik hádanek. První je asi jasná. Kolik dalších nevinných ale i vinných lidí bylo uneseno? Kolik jich bylo vystaveno věznění, ponižování a nelidskému zacházení? Psychyckému a fyzickému mučení? Ve jménu čeho? Právem čeho?

Kdysi bylo SSSR označeno, tuším že prezidentem Reaganem, jako říše zla. Prezident Bush vyhlásil osu zla (Írák, Írán a Severní Korea). Proti zlu by mělo stát dobro. Samozřejmě, pokud si to zjednodušíme. Vždy jsem vnímal demokratické státy jako ty "dobré" a totalitní jako ty "zlé". Ale mohou "dobré" státy unášet občany jiných, a je jedno jesli "zlých" nebo "dobrých" států, věznit je a mučit?

Vláda USA, ale i média se snaží tyto činy schovat pod křídla boje proti terorismu. Ale já se ptám, kde je ten teror? Nejsou únosy jedním z nástrojů teroristů? A jaktože u někoho je to terorismus a u jiného je to boj proti terorismu? Účel světí prostředky? Machiavelli by jistě souhlasil, ale Machiavelli není duchovním otcem demokracie, ale sjednocení Itálie.

Navíc si stačí rozebrat, co se v minulosti vlastně stalo. Všichni máme pocit, že válka s terorismem začala 11.září 2001. Ale něco muselo předcházet. Nevěřím, že nápad zaútočit na symboly USA se zrodil v hlavách vůdců Al Kaidy z nudy nebo přes noc. Ale budiž. Al Kaida je organizace. Říká se že teroristická. Říká se, že mezinárodní.

První vlnu odplaty, pochopitelnou ale zda spravedlivou to nevím, nesl Afgánistán, kde sice sídlily špičky Al Kaidy, ale nevím, nakolik byla svázána s vedením země jako takové. Po jeho okupaci následovaly odplaty ze strany teroristů. Londýn a Madrid. Jenže já to vidím jako odplatu právě za okupaci Afgánistánu, neboť země, kde se atentáty staly, se významně podílely na okupaci. Tedy nikoli válka islámu s křesťanstvím, jak se může zdát ze zpráv. Další odpovědí nás hodných křesťanů je okupace Íráku. A brousíme si zuby na Írán.

Proč My? Protože i naše země vysílá své vojáky na pomoc USA na okupovaná území. Byť se jedná o chemiky a nemocnice. Jsou to naši vojáci a naše země, která se podílí na okupaci zemí, které nám nikdy nijak neublížily a ani nás nikdy ničím neohrožovaly.

Jsem zmatený. Vždycky jsem si myslel, že Zlo má před Dobrem náskok proto, že používá metody, které Dobro nikdy použít nemůže. Ale v tomhle případě používá ta proklamovaná strana dobra stejné a horší prostředky v stejné nebo mnohem větší míře. My, západní civilizace jsme si nenechali líbit několik tisíc mrtvých z 11.9.2001 (Madrid a Londýn jsou následná odplata), ale muslimský svět si má nechat líbit okupaci dvou zemí a tisíce mrtvých civilistů. Náš spojenec v NATO unáší "jejich" (muslimské) i naše občany, vězní je a mučí. Ptotože by mohli být nebezpeční. A co komunisté, ti se také dopouštěli terorismu ? A co anarchisté? Některé skupiny mají přímou akci v popisu práce. A co ekologické aktivity?

Opravdu má stačit označení se za ty "dobré" k tomu, abychom měli právo mučit ty "zlé"? A jaké to vrhá světlo na případnou základnu USA u nás? Také USA odmítnou vydat své občany před naše soudy? To vše jsou otázky, které mě napadají.

Je mi líto všech obětí teroristických útoků. Nevím nakolik nesou vinu členové Al Kaidy. Ale vidím, že jsou zneužíváni k tomu, aby mohly být posíleny represivní složky demokratických států. Tajné služby mají povoleno porušovat zákony nejen okupovaných, ale i spřátelených zemí. Beztrestně ničit životy lidem, na které se zaměří. A nevidím nikde záruku, že si jednou nepřijdou pro mě, neboť i já mohu být USA nebezpečný. Třeba jen tímto článkem.

Napsal Sampis, původně publikováno na blogu Odvrácený Svět

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk