neděle, července 01, 2007

Stát, občan a jak by to mohlo být

Po článcích, ve kterých jsem se soustředil především na kritiku toho co mne pálí, cítím potřebu napsat také o tom, co si myslím že by mělo být uvedeno do praxe, aby se život alespoň většiny obyvatel co nejvíce přiblížil tomu opravdovému, důstojnému životu, který si lidská bytost zaslouží.

Nejde o vytvoření nějakého Ráje. Odtud nás Bůh vykázal a jasně určil, že vše další se bude odehrávat „v potu tváře“. Na potu nevidím nic špatného je-li vyvolán smysluplnou činností korunovanou užitečným výsledkem či následným pocitem uspokojení. Proč se ale máme potit hrůzou, vztekem, nebo studem, když v Bibli byl pot zmíněn pouze v souvislosti s chlebem?

To znamená že (pokud vynechám běsnění přírodních živlů do kterého počítám i epidemie) za to ostatní pocení si můžeme sami a tudíž – logicky – je v našich možnostech to změnit. Ne že bychom se nesnažili. Objevili jsme, že život člena tlupy je snazší než život osamoceného individua, byť to znamená částečné omezení osobní svobody a přijetí závazných pravidel. Tlupy (alespoň povětšinou) zmizely v propadlišti dějin, teď máme státy a v nich občany. Sepsal jsem si tedy pár bodů, které by měly být závazné pro stát a pro občana:


Co by mohl občan očekávat od státu který funguje jak by měl?

1)rovnoprávnost se všemi ostatními občany
2)rovnost šancí na sebeuplatnění (v závislosti na svých schopnostech)
3)dodržování lidských práv a ochranu svých občanských práv
4)pomocnou ruku v případě těžké životní krize (zde myšleno spíše materiální povahy)
5)zdravotní pomoc
6)svobodný přístup k informacím veřejného charakteru
7)dostupnost vzdělání
8)zajištění zdravého životního prostředí (alespoň co se týče veřejného prostoru)
9)kvalitní fungování státní správy a ostatních složek, zajišťujících občanovu ochranu před kriminálními živly nebo vnějším agresorem, či tlumící dopady způsobené požáry, povodněmi atp.
10)důchodové zabezpečení


Co by měl stát požadovat od slušného občana?

1)že poctivě odvede svůj díl potřebný k financování provozu státu
2)že nebude činit příkoří či jinak ztrpčovat svým chováním život spoluobčanům, byť by tím třeba neporušil zákon
3)že bude dodržovat zákony
4)že výsledky svého úsilí nabídne přednostně státu (např. na poli vědy a výzkumu)
5)že svou případnou nespokojenost s fungováním státu či rozhodnutím státní správy nebo justice projeví legálním a srozumitelným způsobem
6)že nebude zneužívat státní servis (zdravotnictví, pomoc v krizi atd.)
7)že se v rámci svých povinností a schopností postaví na obranu státu bude-li to třeba


Zkušenost napovídá, že mnohé body (v různé míře) naplňovány nebývají, ať už na jedné či na druhé straně. Pro občana z toho vyplývá že by tedy měl brát svou roli vážně (demokracie je přece vláda lidu) a více si hlídat práci těch kterým svěřil péči o své věci vezdejší. Měl by poněkud více přemýšlet nad tím jestli mu někdo nevěší bulíky na nos a pružně reagovat když něco takového zjistí. Neměl by být líný, když je to potřeba, vyrazit do ulic a tam dát viditelně najevo (aniž by při tom ničil hodnoty), že je ještě tady a že jen tak cokoli jeho zaměstnancům neprojde. Protože ulice je výkladní skříň státu a jedině tam je všechno dobře vidět. Taková lidová prověrka formou voleb, jednou za čtyři roky, je nedostatečná. Projevy nevole v celostátním měřítku jsou dost pracně realizovatelné. Čím více lidí se má na něčem domluvit tím je to těžší. Ale proč opomíjet totéž v rozměru krajů či obcí? Za prvé je zde větší prostor pro shodu na problému. Za druhé se přece říká že příklady táhnou. Přibývající referenda na téma radaru jsou toho ukázkou. Pokud by se, postupem času, stalo zvykem takto dát slyšet hlas lidu – vlády by s ním musely počítat. A také tomuto hlasu lidu přizpůsobit své konání. Snad by se tím dosáhlo toho aby ke svým voličům zaujaly odpovědnější přístup.

Avšak říká se: jaký pán – taký kmán a tak odpovědnost nese ten kdo řídí (byť má k tomu v demokracii pověření od toho kdo je řízen). Vláda je tedy ten kdo určuje chod věcí, zdálo by se. Ale je tomu tak pokaždé? Co když vláda odvádí svou práci natolik diletantsky, že umožní jednomu občanovi (případně několika) aby získal takový majetek, který mu umožní vytvořit jakýsi stát ve státě s tak silným vlivem na vládu, že přestane být vládou svých voličů a místo toho začne sloužit tomu kdo si ji podchytil? Dá se od takové vlády očekávat že bude vytvářet prostředí ku prospěchu většiny občanů a nebo spíše taková pravidla, která budou ve shodě se zájmy toho kdo ji řídí? Myslím že odpověď je nasnadě.

Jsem toho názoru, že rozumná a nezkorumpovaná vláda by měla mít zájem na co nejvyšším počtu subjektů v celé podnikatelské škále a to z nejednoho důvodu.
Za prvé: stabilita. Podnik, který je jedním z mnoha a z nějakého důvodu ukončí svou činnost, může být mnohem snadněji zastoupen a následně nahrazen, aniž by se tato změna výrazně projevila v zaměstnanosti, nedostatku zboží či cenovými výkyvy.
Za druhé: vědomí této nahraditelnosti stimuluje u jednotlivých podnikatelů potřebu originality, kvality, zkrátka konkurenceschopnosti a tak evokuje vývoj v kterékoli oblasti.
Za třetí: posiluje se význam dobrého jména firmy, dobré tradice a klade důraz na solidnost nejen vůči zákazníkům ale i k ostatním firmám na jejichž dodávkách či odběru je podnikatel závislý. Zjednodušeně řečeno „vybrušuje charakter“.
Za čtvrté: občanu který by rád podnikal se naskýtá mnohem více příležitostí a tak (i v případě že žádnou nevyužije) nesetrvává tento v nějakém malomyslném pocitu vlastní vyřazenosti což se pochopitelně promítá i do jeho postoje vůči vládě.
Avšak aby drobný podnikatel nevnímal svoje podnikání jako dočasnou činnost, musí mít od státu záruku že ho nenechá sežrat nějakým podnikatelským gigantem. To on sám nijak ovlivnit nemůže, byť by byl sebeslušnější, překypoval dobrými nápady a vzorem pracovitosti. To může zajistit jen vláda která nepustí mezi své ovečky žádné vlky odnikud zvenčí a čapne pořádně za ocas i ty zrozené uvnitř. Jde zkrátka o to neumožnit vznik velkopodnikatelů, kteří se později spojí s nadnárodními korporacemi a začnou bezohledně prosazovat své zájmy, všemi dostupnými prostředky legálními i nelegálními nebo na hraně obého.
Toho lze docílit dvěma způsoby: Buď nastavením limitů pro počet zaměstnanců, roční obrat a mnoha dalších faktorů a nebo (což je jednodušší) nastavit takovou progresivní daň, při které se vůbec nevyplatí být velkopodnikatelem. Já vím že to zavání omezováním všude proklamované svobody v podnikání. Avšak uvažme že každé bohatství od nějaké výše přestává být prostředkem k naplnění materiálních potřeb a bývá nadále využíváno jen k uchopení moci ať už ve skrytu či veřejně (nepočítám vložení přebytku do charity protože takoví andělé jsou výjimkou). Proto je tato regulace nezbytně nutná, aby svoboda menšiny nebyla vykupována nesvobodou většiny.

Opačná cesta vede k novodobému feudalismu, ve kterém vládnou tvrdou rukou podnikatelští baroni a knížata, držící svým vlivem vládu pod krkem, maje v rukou místo karabáče pracovní místa a místo meče mezinárodní obchodní dohody. Jejich žoldáky se pak stávají najatí právníci a zkorumpovaná justice i se státními úředníky. Zaměstnanec i drobný podnikatel se v tu chvíli dostávají do té části zad, kterou mi slušnost brání pojmenovat.
Jistě že zbývají oblasti, které nelze vykrýt drobnými podnikateli. Vědecký výzkum, stavba dálnice či přehrady, městská doprava, železnice, aerolinky a další. Zde je prostor pro rozumné podnikání státu, neženoucího se bezohledně za co nejvyšším ziskem, maje na paměti důležitost existence drobných podnikatelů. Stát by měl dodržovat princip „za poctivou práci – odpovídající odměna“, také v profesích pro něj nanejvýš důležitých (samozřejmě nejen v nich) jako je školství, věda, zdravotnicví … Může i zadat zakázku (je-li to potřeba) zahraniční firmě. Ovšem za předpokladu že si přiveze jen to co jí stát nemůže dodat, zaměstná přednostně domácí občany a práci řeší svými zaměstnanci pouze z profesních či prokazatelně početních důvodů. Splní objednávku, dostane zaplaceno a odejde. Firmou doposud zaměstnaní občané tím sice ztratí práci ale mohou přejít na jiný podobný projekt, částečně se rozptýlit v drobnopodnikatelské sféře nebo ve státním podnikání, které by za výše popsaných podmínek nebylo malých rozměrů.
Zisk je vždy více než daň ze zisku (navíc dobře „ošetřená“ šikovným daňovým poradcem). Dobře hospodařící stát by vytvářel dostatek pracovních příležitostí a zároveň umožňoval svým občanům seberealizaci v podnikání. Občan by měl slušnou možnost volby jak uchopit svou existenci. Dostatek financí by vládě umožnil realizaci státních projektů i kvalitní státní správu a tím potažmo i to aby se postarala o svého občana ve smyslu výše vypsaných bodů. Každý kdo volá po slabém a přece fungujícím státu (s výjimkou těch kteří plánují uchopit moc pro sebe) volá vlastně po oslabení sebe sama, protože tím vyvazuje stát z povinností které vůči němu, jako svému občanu, má. To je totéž jako vyžadovat od partnera příspěvek na domácnost a současně ho nepustit do práce.
Dále by bylo třeba přenést více rozhodování přímo na občany a to především v otázkách týkajících se přímo jejich regionu či obce. Proč by mělo rozhodovat pouze zastupitelstvo zda bude na nevyužitém místě stadion, obchodní dům nebo aquapark? Ve výběrovém řízení ať rozhodují odborníci ale o tom jak takové místo využít a nebo zda ho vůbec nějak využít ať si rozhodnou místní obyvatelé sami v referendu, po předchozí kvalitní informační kampani.
Někdo by mohl namítnout, že referendum je drahá záležitost. Pokud by však byl identifikační hlasovací kód součástí občanského průkazu, mohlo by se hlasovat elektronicky, což by celý hlasovací proces nejenom zjednodušilo a urychlilo ale také zlevnilo. Možnost zakoupení čtečky kódu propojitelné s vlastním PC (která by určitě nebyla drahá) by jistě zvýšila i účast v hlasování. Čtečky by se daly umístit na různých místech a hlasovalo by se stejně jednoduše jako když si odskočíme dobít mobil.
Píle a poctivost zastupitelů se dá podnítit i prověřit nižším platem za první volební období s následným bonusem za znovuzvolení spočívajícím v procentním nárůstu platu v každém novém volebním období a tato období by mohla být zkrácena třeba na polovinu. Ubylo by úvah typu: „Po mě potopa – hlavně když zrovna teď kape“. Počet zvolení by se stal více prestižní záležitostí. Možnost pro občana kdykoli si na internetu nebo v místním tisku zjistit jak o čem konkrétní zastupitel hlasoval by posilovala potřebu být se svými voliči ve shodě.
Strany by měly být financovány pouze z členských příspěvků a nesměly by přijímat sponzorské dary. Jejich prezentaci ve státních médiích by hradil stát v rámci povinné služby veřejnosti. Stále by samozřejmě měly možnost vydávat svůj tisk nebo využívat internet avšak toto by si již hradily z vlastní kapsy.
Totéž by mělo platit pro církve, s tím rozdílem že ony by sponzorské dary přijímat mohly. Na péči o registrované památky by se stát podílel. Jsou součástí našeho kulturního dědictví, dominantami krajiny i měst a nedílnou součástí historie. Sdílíme je všichni společně – jak věřící tak i bezvěrci.
Nepochybuji o tom že čtenáře těchto řádků napadnou mnohé další úpravy pravidel ve vztahu státu k občanovi a naopak. Jedno je však jisté:
Demokracie postrádající pevně nastavené mantinely a vhodně se doplňující pravidla jež by zajistila svobodu všech a ne pouze těch privilegovaných, je skutečně tou nejkratší cestou k totalitě. Pro člověka není rozdíl v tom, jestli má nad sebou jediného diktátora a nebo jejich množinu, shoduje-li se tato na společném cíli, kterým je jeho zotročení.

poslal Kamil Mudra

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

Komentáře: 38:

V 7/01/2007 12:52 odp. , Anonymous Anonymní řekl...

Pěkný článek, pěkně se to čte, ale to je tak asi vše. Bohužel neuskutečnitelné. Od každého trochu někde funguje, např. referenda ve Švýcarsku, leč neznamená to, že tamější lidé by němeli žádné problémy. Problém je v tom, že je v podstatě nemožné cokoliv změnit, protože nikdo mocný a bohatý se nenechá o svojí moc a bohatsví připravit a všemy možnýmy prostředky si je hají. Malinko mi to připomíná Matrix, kde snílci jaky mi představujeme odboj za poznání pravdy, nadnárodní společnosti v roli robotů, kteří nám stvořili iluzorní svět a lidé z matrixu představují zase nic netušící masy. A právě ty by se těžko srovnávali se změnou režimu nebo budeme-li se držeti stále přirovnání k filmu, procitnutí do skutečného světa. Někteří by se změně bránili zuby-nehty, nechtěli by se vzdát svých pracně vydobytých pozic a hájili by starý systém. Ve filmu bylo vše ukončeno nekonečnou smyčkou, ale kdyby všichni lidé procitly do skutečného světa, opravdu by byli spokojení? Není jim ve světě dnešního konzumu lip? Nepotřebují lidé, aby byli byli pod něčí mocí k tomu, aby mohli vůbec žít? Vidím mnoho lidí, co dají vše, aby mohli být součástí nějakého celku. otázka tedy zní, je vůbec možné stavu popsabého v článku dosáhnout nebo se alespoň přiblížit? Vůle pár lidí se vždy najde, ale stačí to?

 
V 7/01/2007 5:39 odp. , Anonymous Anonymní řekl...

No cítil jsem to hned ráno, kdy jsem to poprvé četl, ale schválně jsem si počkal, jestli to zavání snílkovstvím jenom mi. Jako by spousta hezky znějících frází, moráloně jednoznačných, avšak při hlubším rozboru stejně nekokrétních jako boží desatero.

 
V 7/01/2007 8:12 odp. , Anonymous Anonymní řekl...

Jaromíre, možná bych nebyl tak sebechválný s tím, že my zde jsme něco jako vzbouřenci v Matrixu:-))

 
V 7/01/2007 10:16 odp. , Anonymous Anonymní řekl...

Kamil Mudra : Pěkné, návrhy jsou většinou velice podnětné a těžko si představit, že by s nimi někdo z nás nesouhlasil (vyjma některých občasných návštěvníků). Leč, jak podotkl Jaromír Eybl, chybí zde jen návod, jak výše navrhované uvést do praxe. Nechcete s Tribunem založit novou stranu a jít do vysoké politiky ? Měli byste téměř určitě můj hlas...

 
V 7/01/2007 11:54 odp. , Anonymous Anonymní řekl...

Výborný příspěvek. Doba bohužel nedozrála ke změnám...
to vesemir a jaromír eybl: existuje způsob jak vše uvést do praxe, ale vyžaduje postupnou a "dlouhodobou" změnu klimatu v ČR

Za Stalina by publikování tohoto příspěvku stálo autora život... tak přece se jen něco málo změnilo, ale jedno zůstalo... režim ať je jakýkoliv nebude chtít poslouchat hlasu ulice - změnami si jen přidělává práci, proto nechá vše tak jak je... vždyť se nemáte občané tak špatně. My Vám ty vzpomínky na komunismus vymažeme.

 
V 7/02/2007 4:24 dop. , Anonymous Anonymní řekl...

Wintře, já klidně přijmu nálepku snílka a ani se za ni nebudu stydět. Ale pokud se vám zdá boží desatero "nekonkrétní", tak opravdu netuším jak napsat článek, aby se vám "při hlubším rozboru" jevil jako konkrétní.

 
V 7/02/2007 4:38 dop. , Anonymous Anonymní řekl...

Fudziane, to spráné klima bylo těsně po revoluci před osmnácti lety. Bohužel jsme vykročili jinou cestou. Vlastně většina z nás ani nevykročila (spíše jsme přešlapovali na místě) protože jsme neměli jasnou představu jak dál. Avšak někteří v tom měli jasno, věděli přesně co chtějí a ti vykročili takovým tempem, že na rozmýšlení už nezbyl čas. Tehdy jsme, myslím, prošvihli dobrou příležitost.

 
V 7/02/2007 10:47 dop. , Anonymous Anonymní řekl...

Nejsem neoliberalni naivni fanatik, mam docela blizko k socialni demokracii (te opravdove, ne ke karikaturam), ale nad timto clankem kroutim hlavou.
Takze podnikani ano - ale jen to male ? Myslite, ze zivnostnicci vam uvedou do praxe spickove technologie ? Nebo vam je uvedou do praxe nepruzne stani firmy ? Bohuzel to by nefungovalo a dukazu najdeme dostatek v obdobi po 2. svetove valce do roku 1990...
Bez vzajemne si konkurujicich velkych soukromych firem vas system zacne brzy stagnovat a nehne se z mista.
Videl bych jinou cestu - dusledne uplatneni role statu pri boji s monopolisty a pri ochrane pracovniho trhu. Podpora domacich firem a znevyhodnovani napr. dovozu levneho suntu z Ciny - ano ani jisteho ochranarstvi bych se nebal. Lace Cinskeho smejdu je nefer - jeho vyrobci nerespektuji nase kulturni zvyklosti a proto si mohou dovolit stlacit ceny.
Je to na dlouhe povidani.

 
V 7/02/2007 11:12 dop. , Anonymous Anonymní řekl...

Kamil Mudra:
Jistě desatero bylo konkrétní do chvíle, než začla první válka, rodiče týrali své děti atd.

Klokan:
Právě naopak, velmi podobný systém tu byl za orvní a druhé republiky, kdy většina velkých státních zakázek byla vystavěna pomocí malých či středně velkých českých firem. A jak se můžeme poučit na obraném pásmu, fungovalo to. Otázka je, jestli by takový systém obstál i dnes v době velkých korporací, které nejen že dokáží ničit jednotlivce ale i státy a hospodářské unie (zdravím Microsoft)

Obecně:
Za takovýto příspěvěk by jistě za dřívějšího režimu trest byl. Dnes se k němu můžeme hlásit veřejně. Proč nám to ale dovolí? Jednoduše proto, že odněkud berou jistotu, že ulice již dávno ztratila svůj hlas a sílu.

 
V 7/02/2007 12:09 odp. , Anonymous Anonymní řekl...

Fudzijan : Dobrá, ale přiložte další návod, jak zapříčinit tu dlouhodobou změnu klimatu. To je oč tu běží...
Lidé nečtou, neposlouchají (nemám na mysli Blesk, MF aj.). Jak tedy zlepšit klima ? Silou ?!?

 
V 7/02/2007 12:22 odp. , Anonymous Anonymní řekl...

Nejak nechapu tu poznamku o prvni republice. Nebyt tehdy velkych (nestatnich) firem jako byla treba Aero, Skoda apod., ktere tahly vyvoj v prumyslu, urcite bychom tehdy nepatrili mezi vyspelejsi cast sveta.
Krome toho autor clanku by umoznil zit vyhradne drobnym podnikatelum - v jeho uvahach nemaji misto ani stredni firmy o radove par stovkach zamestnancu (!!).
Co se tyce velkych kolosu - prece jasne pisu o duslednem uplatnovani role statu pri potirani monopolistickych praktik.
Jeste k poznamce o Microsoftu: jak se rika - na kazdou sv.ni se najde reznik. Ja kuprikladu ted pisu z pocitace, na kterem zadny software od teto spolecnosti nebezi (ani operacni system neni od nich). Proste jim vyrostla konkurence, ackoliv pred par lety by se to zdalo zcela nerealne.

 
V 7/02/2007 12:32 odp. , Anonymous Anonymní řekl...

Jen drobné upřesnění - mezi nejvyspělejší část světa patřily České země již za Rakousko-Uherska (právě tradice drobných živnostníků), tedy nikoli až díky velkým prvorepublikovým podnikům...

 
V 7/02/2007 1:35 odp. , Anonymous Anonymní řekl...

To: vesemir

Nemate to prilis promyslene. Jiz za Rakouska-Uherska u nas existovala rada velkych podniku, ktere tahly technicky pokrok.
Namatkou:

SKODA Plzen - pocatek v roce 1859 (!!) - jako pobocka Valdstejnovy slevarny a strojirny, v roce 1869 pobocku kupuje hlavni inzenyr Emil Skoda

Krizikovy zavody - 1881 - pocatek vyroby obloukove lampy, 1888 - prvni elektrarna na ceskem uzemi, 1903 - prvni ceska elektricka trat.

CKD - vznik v roce 1871 jako "1. ceskomoravska tovarna na stroje"

Nikoliv zivnostnicci, ale aspon relativne velke firmy. Zivnostnik vam spravi boty nebo opravi radio, pripadne pocitac (pokud to vztahnu i na dnesni dobu)...Ale urcite nebude zamestnavat tymy inzenyru, kteri projektuji nove stroje ci vymysleji jak aplikovat poznatky zakladniho vyzkumu do praxe.
Do jiste miry lze velke firmy uspesne obejit pri tvorbe softwaru, ale to je velmi specificke odvetvi a za stareho mocnarstvi urcite neexistovalo :-)

 
V 7/02/2007 2:28 odp. , Blogger Tribun řekl...

Kamile, vy jste také idealista, který si myslí, že stát je zde pro lidi? Na tom není nic špatného, já také věřím, že jediným smyslem existence státu je určovat pravidla a bdít nad jejich dodržováním, zajišťovat svým občanům bezpečnost, pečovat o spravedlnost, napravovat křivdy, chránit slabé a umravňovat silné, usilovat o rovnováhu mezi jednotlivými vrstvami společnosti, zkrátka dbát o blaho svých občanů. Jenže zkušenost ukazuje, že každý stát se nakonec soustředí pouze na jedno – bránit výsady vyvolené vládnoucí menšiny před (více či méně) oprávněnými nároky porobené menšiny. Stát zde není pro lid, ale pro vládnoucí třídu, a lid je pouze jeho nástrojem. Výrok Ludvíka XIV.: „Stát jsem já“ neztratil nic ze své platnosti, pouze já – monarcha se postupem doby změnilo v my – oligarchové.

Skutečně demokratický stát tak, jak si ho představuje Kamil, nebo já, je zatím bohužel pouze zbožné přání. Nestačí, že lidé – voliči odevzdají jednou za několik let poslušně své hlasy politickým stranám, rozhodujíce se „moudře“ a „osvíceně“ na základě předvolební kampaně, tedy v podstatě marketingové manipulace, která se od obyčejné reklamy na spotřební zboží liší nejvíce tím, že útočí na nejnižší lidské pudy, jako jsou nenávist, chamtivost, lenost… Aby byl stát skutečně demokratický, musí se co nejvíce blížit tolikrát vzývané i zatracované občanské společnosti, a především musí obsahovat co nejvíce prvků přímé demokracie. Protože je však z praktických důvodů přímá demokracie nevhodná pro velké národní státy, je pro její uplatnění nutná decentralizace. Jen tak je možné zajistit, aby se demokracie nezvrhla v tyranii, jak se obával již Platón. Jenže jak uvést decentralizaci v soulad s požadavkem na čitelnost a předvídatelnost rozhodnutí úřadů, a pravidel vůbec, což je jedna ze základních funkcí státu? Jedině snad prostřednictvím obecně platných a sdílených hodnot, které zajistí, že všechny údy národního těla, ač se rozhodují samostatně, nakonec dospějí k obdobnému závěru. Máme však vůbec takové hodnoty? A jak se na nich shodnout? Referendem? A jak zabránit tomu, aby se sdílené hodnoty nezvrhly ve vynucenou uniformitu? Více otázek, než odpovědí. Potíž se státem je v tom, že je to uměle vytvořený sociální útvar – stýkají se v něm a potýkají lidé, kteří mají různé zájmy, různé cíle, různé životní zkušenosti, a teď se pokoušejí najít nějaký jejich průnik, konsensus, který bude pro všechny přijatelný. Nakonec to skončí tak, že se nehledá konsensus, ale prostě se prosadí zájmy toho, kdo momentálně ovládá zdroje, a může tak svoji vůli vnutit celé společnosti. Samozřejmě za předpokladu, že z těchto „svých“ zdrojů přenechá zbytku společnosti právě dost na to, aby se tomuto zbytku nevyplatilo rebelovat, respektive aby měl v případě neúspěšné rebelie co ztratit, ale zároveň příliš málo na to, aby tento zbytek zesílil natolik, že by dokázal převzít moc. V podstatě jde o permanentní korupci. Pouze přirozené lakotě a chamtivosti lidí vděčíme za to, že dějiny jdou stále dopředu, protože každá moc se o své zdroje dělí stále méně a méně ochotně, až nakonec ovládaní nemají co ztratit a začnou rebelovat.

Moderní společnosti se od nejstarších civilizací v podstatě neliší v jedné podstatné věci: energii pro svůj chod čerpají z napětí mezi jednotlivými vrstvami společnosti (stavy, třídami), které pramení z jejich vzájemné nerovnosti. Nakonec však samotné udržování této nerovnosti spotřebovává více a více zdrojů až do okamžiku, ohromná exploze zvůle a násilí přivodí takové společnosti krutou smrt; a tomu se říká revoluce. Nebezpečí revolucí spočívá v tom, že nepřicházejí cíleně a plánovitě jako důsledek morálně-volního úsilí o změnu, ale bývají důsledkem zoufalství a bezmoci, explozí energie hromaděné po desítky let. Jsou snad revoluce a s nimi spojený teror nevyhnutelné? Myslím, že nikoliv. Obranou by mohla být společnost založená na rovnosti a vzájemné úctě. Nikoliv na pouhé formální rovnoprávnosti, ale na žité a procítěné rovnosti mezi svobodnými jedinci, kteří se nebojí sounáležitosti s ostatními, nepovažují druhého člověka za konkurenta, který je může připravit a část jejich kořisti, ale naopak za přítele, se kterým mohou ve vzájemné spolupráci dokázat více, než by dokázali každý sám. Obávám se však, že takováto společnost není momentálně možná, protože má z pohledu moci dva základní nedostatky: 1.) Špatně se ovládá, protože izolovaný jedinec se lépe vydírá a udržuje ve strachu, než společenství, které se může vzájemně podporovat. 2.) Špatně se v ní rozlišuje, kdo je pán a kdo je poddaný, vrchnost v ní ztrácí svoji výlučnost, a to ve své ješitnosti špatně snáší.

Přestože předchozí odstavce mohou znít vůči stát skepticky, připojím svoji jednoduchou teorii státu: Stát má být silný a nepatrný. To znamená, že stát má do života občanů zasahovat co nejméně, a občan by vlastně o jeho existence neměl po většinu života vůbec vědět. Pokud však stát dojde k závěru, že zasáhnout musí, protože někdo nedodržuje určená pravidla, někomu se děje křivda, nebo došlo k situaci, již jedinec sám zvládnout nedokáže, musí stát jednat rozhodně a nesmlouvavě. V tom okamžiku musí být jasno, čí je moc a kdo je pán. Padni komu padni. Postavení, možnost zaplatit si kvalitního právníka, majetek, konexe, nic z toho nesmí poskytovat výhodu – či dokonce ochranu – před státem a jeho orgány. Možná ze všeho nejdůležitější je však to, aby občané přijali stát za svůj, aby jej považovali za svůj domov, za svého přítele, který je vždy nablízku a podá pomocnou ruku, je-li třeba, který však zároveň neobtěžuje a nikoho neprotěžuje. Nejenom stát občanu,ale občan státu musí projevovat přízeň a neměl by litovat toho, že se vzdal části svých práv a zisků ve prospěch státu, protože se jich nevzdal pro někoho cizí, ale sám pro sebe. Jak řekl americký prezident John F. Kennedy: „Neptejte se, pro vás může udělat vaše země, ale ptejte se, co může udělat vy pro ni.“

 
V 7/02/2007 3:35 odp. , Anonymous Anonymní řekl...

Dodala bych k tomu, se zásadnímy postřehy souhlasím a přidávám, že lidem u nás chybí reflexe sebe sama - lidské bytosti jako Božího nejvyššího stvoření.
Masaryk, nebo Komenský upozorňují na nutnost vybudování úcty člověka k sobě i k druhým.
Bez židovskokřesťanské morálky stojí idealistické projekty na pěkných předsevzetích a na pěkných návodech. Ale Angličany z Francie vyhnala 18 letá Jana z Arcu. Její síla spočívala na neochvějné víře. Tu sílu nenašel ani král, ani cirkev, ani jiné mocné stavy.
Vžhy se nejdříve vede boj na poli ideologie, ale války se vyhrávají vírou.
Moje víra je přesvědčení že přijmout poníženecký postoj je horší než zemřít hlady. Mirka

 
V 7/02/2007 3:46 odp. , Anonymous Anonymní řekl...

Klokan:
Neříkám, že za PR fungovalo vše, jak v tom článku, ale opravdu podstatná část ano. Držme se onoho příkladu s opevněním, protože to je nádherná demonstrace: Velké firmy, Škoda aj., měly uzavřeny kontrakt na věci, které vyráběly pouze ony, či z nějakého důvodu musely být normované, jakmile šla nějaká část projektu vyrobit na místě, z krajských podmínek, skutečně se vyrábělo na místě, z krajských podmínek. Či-li ne že by jedna firma betonovala napříč celou republikou (jak by tomu bylo bezpochyby dnes), ale několika různými firmami, což nejen že proces udrželo snad i na nižší cenně ale zároveň i podstatně zrychlilo protože práce mohly probíhat na několika místech současně. A pdobně tmu bylo u staveb železnic apod.

 
V 7/02/2007 3:47 odp. , Anonymous Anonymní řekl...

Opravuji, umřít jakkoli, patolízat se zaplést se s evidentní nespravedlností, vzdát se.

 
V 7/02/2007 4:02 odp. , Anonymous Anonymní řekl...

To: Winter

Ale to neni zadny dukaz toho, ze by system, kde je podporovano jen male podnikani, byl funkcni. To co popisujete je pouze racionalni vyuziti moznosti malych lokalnich dodavatelu, proti kteremu nic nenamitam.
Ja se jen pozastavuji nad naivnimi predstavami autora clanku: "podnikani ano, ale jen takove malinke a ty velike veci budou delat statni firmy..." Autor chce vpodstate cosi o cem se u nas uvazovalo tak nekdy kolem roku 1968 - socialismus s lidskou tvari. Ten by sice dal lidem demokracii, ale hospodarsky by byl uplne stejne mrtvy jako realny socialismus. Nakonec by autor jeste mohl dojit k tomu, ze "demokracii ano, ale jen takovou malinkou, pod vedenim nasi strany..." :-)
Rekl bych, ze cilem by mel byt kapitalismus s lidskou tvari - a uprimne receno rozhodne to neni cil maly. Momentalne to ve svete vypada tak, ze se vracime kamsi ke kapitalismu volne souteze 19. stoleti.

 
V 7/02/2007 4:18 odp. , Blogger Tribun řekl...

Jenom něco málo k těm opevněním, protože to je opravdu velmi dobrý příklad. Tak například některé sruby byly místními podnikateli vybetonovány tak kvalitně, že se po odstranění bednění rozpadly. A nebylo to dílo sudeťáckých záškodníků, ale českých podnikavců, kteří chtěli maximalizovat své zisky (to je přece morální povinnost každého podnikatele, že), a tak šetřili na cementu a kvalitě práce. A některé sruby a pevnosti se pro změnu betonovali dávno po Mnichovu, kdy bylo již jasné, že jsou zbytčné. Jenže smlouvy jsou smlouvy a podnikatele přece nezajímá, že stát má úplně jiné starosti s desítkami tisíc běženců; kvůli nim se přece o zisk nepřipraví.

 
V 7/02/2007 4:43 odp. , Anonymous Anonymní řekl...

Klokan:
Však já nesouhlasím plně s článkem, jen dokazuji, že stát by měl podporovat i menší či střední podnikání, nejen "opravdu velké firmy", jak se tomu děje dneska. Že stát by měl zvažovat co a kde a ne všude nacpat jedno univerzální řešení, o němž se orzhodně někde v Praze (snad je to pzůstatek centralizovaného hospodářství).

Tribun:
Které sruby? Tento případ byl ošetřen za
1) smlouvou, kdy pokud se neprověřila dostatečná kvalita, dotýčný šméčkař musel platit (a kvalita se prokazovala)
2) vojenským dozorem (no dobře, ten jde opít)
Budete se divit, ale i po Mnichovu se počítalo s využitím některých částí linie, neboť se stále věřilo, že Franice s Británií si to ještě rozmyslí. Ostatně smlouva o ochraně nebyla vypovězena s Mnichovem ale až o několik měsíců později, vlastně krátce před příchodem Němců.
Nicméně každý jeden srub se dochoval dodnes a dokonce i po těch letech uvádí betonáře do údivu, což říkám jako člověk, který se zajímá o bunkry a nezávisle na nich o beton :). Svou VÝSLEDNOU kvalitou se skutečně jedná o nejlépe provedené opevnění ve své době, narozdíl od směšné Maginetovy linie, zastaralého belgického pásma, či pozdějšího Atlantského valu (který byl vykradený odešaď možně). Doporučuji návštěvu tvrze Hanička, Boudy, či komplecu Darkoviček, kde dodnes stojí jeden bukr, který, když ho chtěli němečtí pyrotechnici vyhodit před Hitlerem do vzduchu, mírně nadskočil a snesl se zpátky na zem. Do konce války Němci nepřišli na konveční zbraň, kterou by byli schopni větší bukry (ne řopíky) eliminovat. Museli by (stejně jako to udělali rusové později) používat zbraně chemické.
Uf, omlouvám se za offtopic, ale píchl jste do mého vosího hnízda :)

 
V 7/02/2007 6:05 odp. , Anonymous Anonymní řekl...

Píchnutí do vosího hnízda:
Hodně lidí je nespokojeno a vymýšlí, kudy dál - od různých E-států až po tento článek. A hodně lidí cítí, že je těžké (skoro nemožné) něco změnit. Položme si otázku, proč? Co podstatného se změnilo, že (třeba) za Rakousko-Uherska či za 1. republiky to šlo a teď už by to nešlo?
Jistě, ekonomická situace, včetně globalizace, tomu nijak nepřeje. Ale nemyslím, že by to bylo to hlavní. I za R-U tady byly velké firmy, i za 1.R tady byly silné zahraniční vlivy. A přece to fungovalo.

Vážení, změnilo se to, že jsme přerušili zpětnou vazbu (technici vědí, o čem hovořím - ostatním se omlouvám).

Když dřív někdo udělal nějakou hajzlovinu, tak se to na něj dříve či později proláklo. A kolikrát dostal "za uši" ještě dřív, než došel domů. Prostředků k tomu bylo strašně moc. Od obyčejného veřejného mínění (vzpomene si dnes někdo, jak se lidi na malých vesnicích dívali třeba na kriminálníky nebo na svobodné matky?). Přes hospodářské tlaky (jó, hochu, tebe nezaměstnám, ty jsi známý lempl a raubíř). Až po veřejnou kontrolu prostřednictvím svobodného tisku (a taky politických stran). Fungovalo to na lidi (pane správče, musíte se více snažit!), fungovalo to i na firmy (když firma XYZ selhala při vojenské zakázce, na další podobnou už neměla šanci) a fungovalo to (z větší části) i na státní úředníky.

Takže závěr: jsem přesvědčen, že základní cestou, jak něco zlepšit, je znovu obnovit zpětné vazby ve společnosti. Nevymlouvejme se na globalizaci a zahraniční společnosti - žádná zahraniční společnost nedává svým zaměstnancům příkazy typu "ukradni tohle", "podraz kolegu" nebo "podplať pana QWERTY". Dělají to lidi - naši i cizinci - protože jim za to nic nehrozí. Kdyby věděli, že na to dojedou, nedělali by to. Amen.

 
V 7/02/2007 6:11 odp. , Anonymous Anonymní řekl...

Pupík:
V mnohém s Vámi souhlasím nicméně nemyslím si, že kdysi to bylo nějak výrazně lepší. Byly jiné problémy, ale stejně závažné. Takhle mi to přijde jako: "za našich mladých časů". Protož jak víme o tom, že pan XY dostal za uši? Ze vzkazků, z novin, z lidových povídaček a je vcelku logické, že do vzkazků, novin, lidových povídaček se nedostane špína, která je dobře ututlaná. Dnes možná té špíny vyplouvá tolik, že již ztrácíme chuť na její odstranění, namísto toho jsme již zcela znechuceni. Zpětné vazby je třeba, ale bylo jí třeba vždy.

 
V 7/02/2007 7:36 odp. , Blogger Tribun řekl...

Pupík: Máte recht, chlape. Jenže takových, kteří vědí co, je nás tu plno. Ale těch kteří vědí jak je jako šafránu. Ale snad by stačilo oprášit Masarykovo „nebát se a nekrást“ a vykořenit z národa ono pověstné „kdo nekrade, okrádá rodinu.“ Jenže tady jsme zase u toho jak... Já se totiž obávám toho, že lidé obecně tolerují šlendrián jenom proto, aby jim nemohl nikdo nic vyčítat, až se jej sami dopustí. To je ona všeobecná korupce, o které píši jinde.

Vesemir: Já nijak nezpochybňuji kvalitu předválečných opevnění. Vždyť na konci války na Ostravsku dokázali Němci v nedokončených a nevyzbrojených pevnostech, často s vlnitým plechem místo střechy, zadržovat Rudou armádu po několik dní. Jenže sebelepší pevnost je na nic, když se nebojuje. A já jsem poslední dobou čím dál tím víc přesvědčen, že jsme v osmatřicátem bojovat měli, protož wehrmacht z roku třicet osm ještě nebyl ten wehrmacht, který se o dva roky později prohnal Evropou jak ohnivá smršť. Neboť v každé bitvě hraje jednu z rozhodujících rolí morálka, která dokáže vyrovnat mnohé materiální handicapy. A morálku měla československá armáda v roce 1938 vskutku vysokou. Ostatně vzpomeňte, jak v roce 1939 zatápěli Němcům Poláci na Westerplatte. Samozřejmě, že by se to neobešlo beze ztrát a třeba Praha by z toho zajisté vyšla zle pošramocena, ale to byla Varšava nebo Drážďany také, a dnes jsou to živá a krásná města. A když vidím, jak Prahu devastuje současný laciný výprodej na tretky, tak si myslím, že o moc horší by to nebylo, jenom by to přišlo o něco dříve.

Vesemir a Klokan společně: Dnešní pohled na První republiku je silně zidealizovaný a zromantizovaný. Tehdejší realita se co do handrkování, korupce, kupčení, politických půtek a vykořisťování dělníků od té dnešní zase až tak nelišila. Čím se především lišila, to byla přítomnost až nadpozemské autority TGM, existence společné vize budování státu (samozřejmě s výjimkou německé kvazimenšiny) a mnohem větší sebevědomí, než máme my dnes. Jenže co bylo na První republice nízké a zlé, to smyl čas, a zůstalo jenom to dobré a vysoké, ale to neznamená, že taková byla realita. Holt staré zlaté časy…

 
V 7/02/2007 8:59 odp. , Anonymous Anonymní řekl...

Nikoliv Vesemir, ale Winter :)

Nicméně jak dlouho už se o věci předválečné a válečné Evropy zabývám, pořád nemám jasno, jestli jsme se měli bránit měli nebo ne, Jednou tvrdím ano a pak se vyspím do jiné nálady a tvrdím, že ne. Jinak co se Wermachtu týče, máte pravdu. A tím bych skončil tenhle offtopic

Jinak se zcela ztotužňuji s Vaším, že se neví jak, to je svatá pravda, ale někdy mám pocit, že to neví ani ti slavní neoliberálové s jiné veselé skupiny - chvála Bohu za to.

Taky souhlasím s tvrzením, že pohled na první republiku je dost zidealizovaný, že to zase taková sláva nebyla, to ale všude na světě, nevím o žádném "ráji" v té době. Moje prababička říkala: "Na chleba jsme vždycky měli, mazali jsme ho ale občasně. Měli jsme se dobře." Celkově se jednalo o takové vykročení, které by nás, nebýt války a poválky zavedlo do docela hezkých krajin. Ale stejně jako zklamaly jiné předválečné demokracie, položila se (zřejmě díky dominovému efektu) i ta naše a již nikdy neobživla. Je mrtvá a žije jen v představách a řečech.

 
V 7/02/2007 9:55 odp. , Blogger Tribun řekl...

Za zmatení jmen se omlouvám, i když jak vidno, vypořádali jste se s tím statečně.

Ale když už jsme zabrousili k osudům První republiky, rád bych dal k dobru velmi zajímavé názory Františka Schwarzenberga (příbuzný současného ministra Karla, snad děd, ale nepodařilo se mi to ověřit) na kořeny mnichovské tragédie (cituji ze svého blogu):
Dále je zde otázka teritoria státu. F. Schwarzenberg uvádí dva principy, které určují, na jaké území má stát právo. První – státoprávní – říká, že území státu je dáno historicky, hranicemi, které byly uznávány v minulosti a územím, na kterém je respektována moc státu. Druhý princip – národnostní – říká, že stát má právo na to území, které obývají příslušníci jeho národa. František je sice stoupencem státoprávního principu, ovšem ani principu národnostímu neubírá na právoplatnosti. Tragédii předmnichovské republiky a kořeny Mnichova vidí F. Schwarzenberg v tom, že Československá republika uplatňovala oba principy současně podle toho, jak se jí to hodilo. Pro historické Země Koruny české uplatňovala princip státoprávní, což v důsledku znamenalo, že hranice státu zahrnovaly i Sudety, obydlené především Němci. Na Slovensku však byl uplaňován princip národností, kdy si ČSR s poukazem na převládající slovenské obyvatelstvo nárokovala historické území Horních Uher. V roce 1938 se tato dvojakost obrátila proti ČSR a výrazně oslabila její pozici při obhajobě územní celistvosti, protože Němci se mohli domáhat platnosti principu, který ČSR sama uznávala, tedy principu národnostního, a požadovat vtělení Sudet do Říše.

 
V 7/03/2007 12:16 dop. , Anonymous Anonymní řekl...

Přesně tak, na tomhle se shodují vlastně všichni historici a politologové.

 
V 7/03/2007 11:06 dop. , Anonymous Anonymní řekl...

to vesemir: Změny silou k ničemu nevedly... viděl bych to v odporu občanů vůči státnímu zřízení - vzpoura a obranný val v dalších volbách... občané (většina) nesmí být do budoucna zajatci vlády (menšiny)

 
V 7/03/2007 11:33 dop. , Anonymous Anonymní řekl...

Všimněmež si, že všichny diskuze se přímo či nepřímo zvrhnout k ekonomii. Je to sice moje profese, ale nemám ji rád. To co nazýváme ekonomiíí, je vlastně antiekonomie, neboť původně se jednalo o zákonitosti domácího hospodaření. Jakmile diskuze dospěje k ekonomii, musí operovat s pojmy hodnot, peněz, bohatství, moc, korupce a znovu dokola.
Hledám-li odpovědi na některé otázky (samozřejmě lidské), sleduji, co na to příroda. Ta je tu totiž mnohem déle než člověk a metody prověřené dlouhou praxí. Který ekonomický subjekt by vyrobil miliony vyýrobků, z nichž jen jeden by našel uplatnění. A příroda to dělá (viz počet spermií). Příroda totiž preferuje život, zachování druhu, zachování jedince a to v normativně nutných potřebách. Tam je neekonomicky rozhazovačná. V potřebách pro existenci života zas až asketicky skromná. Život je cíl, ne umělé parametry života navíc nasměrováné především do hmoty.

 
V 7/03/2007 1:11 odp. , Anonymous Anonymní řekl...

Nejdříve k Ahurovi: To jsem se vskutku špatně vyjádřil, rozodně se nepovažuji za žádného aktivního vzbouřence, natož nějakého vyvoleného. Na filmu, který je víceméně o ničem, se mi líbí právě ta základní myšlenka, kterou jsem chtěl použít jako přirovnání. Teď k Vesemírovy: Pan Mudra ani Tribun myslín nemají politické ambice na nejvyšší úrovni z pochopitelných důvodů myslím. Lidé jako oni se tam dostanou opravdu jen náhodou, v naší zemi za naší situace je to téměř vyloučeno. Dokážu si představit, že třeba na otisknutí tohoto článku by vznikly reakční články typu, že pan Mudra je nezaměstnaný, že "plácá blbosti" a věci samozřejmé atd. "Objektivní" páni novináři by si s tím jistě poradili. Udělat nějaký projev, tak stačí jedna fotka za pultíkem, do titulku dát povstal nový Hitler. Někdy stačí fotka sama o sobě, protože u všech článků s panem Paroubkem, ať již byl k čemukoliv si pamatuji jen fotku jak mlátí pěstí do stolu za řečnickým pultem. Sice moc toho nepamatuji, ale vzpomínám si na akci: "Děkujeme, odejděte", která jistě měla pohnutky dobré, ale výsledek se jaksi nedostavil. Problém vidím v tom, že názory nesmí být moc extrémní, což by lidi odradilo, protože každému by se nelíbila určitá část, ale nesmí být ani moc neutrální a obecné, protože lidé by měli pocit, že není potřeba nic měnit. Největší překážku vidím v médiích, jenž jsou mocnější zbraní než pistole a bomby. Jak podotkl Tribun, změna přijde nenadále v podobě revoluce, kdy lidem přeteče míra tolerance. Nemyslím, že přijde revoluce uvnitř naší republiky osamoceně, ale v důsledku vln revolucí po celém světě. Ohnisek vidím hned několik a docela se blíží. Jen aby ale někdo také tu revoluci přežil.

 
V 7/03/2007 9:01 odp. , Anonymous Anonymní řekl...

Jenže právě lidí, kteří nemají politické ambice z pochopitelných důvodů, je v politice nejvíce potřeba. Jak kdosi prohlásil (určitě si někdo zde vzpomene kdo) - "Politika potřebuje ty nejlepší lidi, pravidelně se jí však dostává těch nejhorších..."

 
V 7/03/2007 11:35 odp. , Anonymous Anonymní řekl...

to jaromír eybl... míra tolerance se bohužel zvyšuje a člověk se stává v tomto státě čím dál více odolným... kdysi stačil malý impuls, nepatrná jiskra, ale teď? Jak to říkali dříve komunisti pod stalinistickým praporem - Postrašíme je, zvyknou si...

 
V 7/04/2007 11:57 dop. , Anonymous Anonymní řekl...

Vesemíre, vždy vládnou takový lidé, kteří jsou obrazem společnosti. Jestliže dřív byl vzorem společnosti pan Masaryk, tak kvůli souboru hodnot které uznával. Podivejte se na pana Topolánka, co je to za hulváta, kterého by v každé civilizované zemi dávno lid odvolal za jeho gesta a celkově chování. Nebo teď je v "módě" se rozvést a najít si mladou milenku. Soukromí politiků je mi jedno, u pana Topolánka mě to bylo upřímně jedno a u pana Paroubka mi to může být taky šuma-fuk. Jenže není. ČSSD je v podstatě konzervtaivní strana kterou volí obyčejní lidé, zatímco ODS většinou mladí. Pan Paroubek se rozvedl kvůli mladé holce jak malý naivní klučina. Si myslí, že se jí líbí? Být pan Paroubek traktorista, jistojistě by ho někam poslala, ale druhý nejmocnější muž v zemi je už slibná partie. Rád bych se mýlil, nikdo z nás nemůže vědět co se semlelo, věřím že třeba manželství upadlo do stereotypu, ale jestli si pan Paroubek myslí, že bude líp, tak se šeredně mýlí. Za pár let pozná že pochybyl a vrátí se k manželce. Jestli jěšte bude mít zájem. Celkově se hodnoty společnosti posunuly někam hodně dolů. Teď k Fudzijanovi: Tak u nás je to "zabitý". Každý máme to svý pohodlíčko a nic nás netrápí. Pořád si stěžujeme, ale je nám v podstatě dobře. Sice morálně nám vadí nespravedlnosti, ale pořád se netýkají nás samotných, ale jen těch druhých. Ta míra tolerance jsem myslel přeteče někde jinde. Milióny lidí na celém světě, především ve východní Asii, Africe a Jižní Americe žijí na pokraji smrti hladem, žízní a vysílení. Pracují v dolech, na plantážch a v továrnách za peníze, které mi necháváme jako dýžko po dobrém obědě. Tam přeteče ta míra tolerance. Podle jedné studie v USA až zdraží galon benzínu nad 4dolary, tak spousta chudých v USA(a že jich není málo) bude na pokraji chudoby a nebude mít za co jezdit do práce. Proto USA vede válku proti Iráku, teď chce i proti Iránu, protože jednak odpoutává pozornost od dění ve vlastní zemi, jednak přichází k moci nad levnou ropou. Proto také pdoporuje ničení brazilských pralesů, které se přeměňují na obrovské plantáže biomasy, aby měli v čem v USA jezdit. Stačilo by, aby USA a Evropa posílaly přebytky jídla a žádné kácení lesů nemusí být. Brazilci by měli co jíst a naše světové bohatství, kterým je amaznoský prales bezpochyby by žil dále. Potřebný Impuls také může vyvolat Čína. Vlastní bilion USD v měnových rezervách a jen je stačí vybrat a celosvětovou krizi zde máme hned. Proto říkám, že změna nepřijde v Evropě hned, ale jako důsledek změn celosvětových.

 
V 7/04/2007 8:09 odp. , Anonymous Anonymní řekl...

V zásadě s Vámi souhlasím Jaromíre, s morálkou, s Paroubkem a tak, jen s těmi přebytky: sama Evropa či S. Amerika má poslední dobou docela problémy, ostatně kolik dováží rýže, brambor a podobných základních zelenin ze zemí, kde (zdálo by se) je jich potřeba více. Není to jen otázka ceny, jak mnohdy slýcháme.

Druhá rovina je pak mezilidská. Všichni pamětničtí politici se shodují, že veškerá pomoc rozvojových zemí v 80. letech přišla vniveč, že byla rozkradena, že skončila v rukách diktátorů, stačí vzpomenout na Somálsko v 90. letech, kam se vozila rýže o sto šest a o sto šest ji všechnu zabavovaly povstalci. Pomoct rozvojovým zemím se asi nedá tím, že se tam najednou hromadně nacpe jídlo/léky/peníze - to je pomoc částečná. Úplná pomoc se srkýtá ve školství a v nastartování k lidem poctivé ekonomiky (ne té Adidasové). Jenže to zase odporuje zájmům našich špiček. Taky sidokáži představit, že sposta Evropanů by se taky čertila, že je ti blbí černoši připravují o místo. Nakonec by se ale čertili i Asiaté a Afričani, protože by si mohli usmyslet, že jim vlastně cpeme "naši" ne "jejich" pomoc, o kterou oni nestojí, že vše děláme pro "sebe", ne pro "ně". Lidé jsou nevděční, jak praví nejedno přísloví. Řešit tyto otázky námi jako "vyvolenými" (a přiznejme si vnímáme se tak sami a jsme tak vnímáni i druhými) je dost složité a přesahuje onu jednoduchou rovnici "dej někomu spoustu peněz = bude bohatý". Jsem zvědavý, jestli někdo z nás tady přijde s nějakým zajímavým nápadem.

 
V 7/05/2007 10:50 dop. , Anonymous Anonymní řekl...

Narazil jsem na zajímavou knihu...
http://www.rybkapub.cz/kam-zmizel-zlaty-poklad-republiky/
ve které se píše...
cituji:
"... Popisuje také mnohá zajímavá setkání s pamětníky a zveřejňuje utajované zápisy z vleklých a dramatických jednání o navrácení československého měnového zlata, jež bylo podmíněno tím, že Československo zaplatí USA a Velké Británii "daň za osvobození", do níž spadaly mimo jiné uniformy a výzbroj nejenom živých, ale i padlých vojáků, včetně bomb, které naši letci shodili na Německo.."

Já jen, že tato informace dotváří obraz o "té cizácké a zaprodané" vládě - zaplatili jsme USA po první světové válce a zaplatili jsme USA i po druhé světové válce.

 
V 7/05/2007 11:54 dop. , Anonymous Anonymní řekl...

Však ano a to ještě nezmiňujete, že drtivá většina zlatého pokladu a státních rezerv, které byly uloženy v bankách po Anglii, Francii a Švýcarsku přešlo ihned po okupaci, kdy jsme byli ještě jedinou dobytou zemí, hezky do německých rukou a žádný z těch států - vlastně spojenců - nic nenamítal.

 
V 7/05/2007 12:17 odp. , Anonymous Anonymní řekl...

... děkuji. A to jsou titíž spojenci, které dnes tak naše elita - výkvět národa... nejlepší z nejlepších - velebí. Tak mne napadá... proč USA platit dvakrát? Ve 21. století radarem....

 
V 7/07/2007 12:22 dop. , Blogger ods řekl...

Neuskutečnitelné ? Utopie ? Představte si ještě před sto padesáti lety všeobecné volební právo. Možná ne vše je teď hned možné, ale například Švýcarsko ukazuje, že občan může být mnohem důležitější než je v tzv. demokraciích obvyklé. A je to země považovaná za jednu z nejlepších k životu a má i jednu z největších produktivit.

 
V 7/15/2007 11:21 odp. , Anonymous Anonymní řekl...

Omlouvám se přítomným že jsem jejich reakce nechával bez odezvy, ale nebylo to způsobeno nějakou mojí laxností - šlo o ryze technickou záležidost. Můj comp se odebral na věčnost a musel být nahrazen jiným.
Při pročítání příspěvků jsem si říkal: "Co to pořád všichni mají s tím že nevidím prostor pro malé a střední podnikání?". Tak jsem si svůj článek pročetl znovu a zjistil jsem že si za to mohu sám. Všude píši o drobných podnikatelích. Ale já neměl na mysli nějakého jednoho ševce na verpánku nebo taxikáře. Je to způsobeno tím, že ve srovnání se současnými podnikatelskými giganty se mi i pekárna zásobující menší městskou čtvrť jeví jako "drobný podnikatel". Prosím tedy čtenáře, aby si můj výraz "drobný podnikatel" vykládal jako "menší podnik s nevelkým počtem zaměstnanců" přičemž tato "nevelkost" je dána druhem podnikání. Přiznám se poctivě, že definovat nějakou hraniční velikost mi dělá problém.

 

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka