pondělí, prosince 03, 2007

Sarajevo

Před deseti lety po odhalení nelegálního financování ODS, zvláštních informacích o švýcarském kontě a neochotě Václava Klause tuto situaci výrazněji řešit, došlo k události později známé pod názvem sarajevský atentát. Dějiny píší vítězové, kteří marketingovou stránku odsouzení hanebného puče zvládli výtečně, a proto u většiny společnosti tehdejší vzbouřenci dostali nálepku mrzkých zrádců, kteří později po právu byli potrestání politickou bezvýznamností. K ideologické výhře ODS přispěla později i opoziční smlouva, která pravděpodobně v nějakých nenapsaných dodatcích garantovala klid na opozičně-smluvní práci ODS nerušenou nějakým kvalitně vedeným vyšetřováním.

Přitom do dnešního dne zůstalo nevyjasněných mnoho záležitostí a o mnoha se tvrdí, že byly jasně vyjasněny ve prospěch ODS, ačkoliv to vůbec není pravda. Víme naprosto jistě, že na jedné ze schůzek padla informace o 170 miliónech použitelných pro nákup sídla ODS, není jen jisté jestli šlo o něčí půjčku nebo o čerpání z privatizačně korupčního konta ve Švýcarsku. První verze je z kruhů přátelských ODS, druhá patří lidem kolem Unie Svobody. Přitom dokonce i kdybychom přijali verzi občanských demokratů, tak je naprosto nepochopitelné, že se občané mají spokojit s vysvětlením "měl nám to někdo půjčit, ale vůbec nevím kdo" - a hlavně by bylo zajímavé za přesně jaké protislužby byly peníze nabízeny (tatáž otázka je stále otevřená i u dotací pana Radživa Lájose Šrejbra). Kdyby šlo o menší částku, tak se jisté ztrátě paměti asi uvěřit dá, ale u takových peněz je to nemožné. To by pokladna ODS musela být velikosti rozpočtů několika ministerstev, aby nikdo neměl nejmenší ponětí o takových drobných, jako je téměř dvěstě milionů korun.

Existence konta ve Švýcarsku je také záležitostí stále otevřenou. Není pravda, že by bylo jasně prokázáno, že neexistovalo. Je pravda, že naše úřady několikrát za sebou nebyly schopny dodat do Švýcarska požadované informace a proto jim Švýcaři nezpřístupnili údaje o kontech. Švýcarsko je zemí s velmi přístným bankovním tajemstvím a obecně známou nechutí zveřejňovat cokoliv a záhadná nedbalost našich policistů jim jen pomohla. Přitom je například dnes známo, že tajemník místopředsedy ODS Libora Nováka Ludvík Otto jako majitel malinké firmičky "půjčil" ODS celkem 25 miliónů a na jeho soukromé konto přinejmenším jednou přišlo 45 milionů korun ze Švýcarska. Jistě bylo a asi stále je v ODS obvyklé, že k soukromým kontům členů mají podpisová práva předsedové a místopředsedové. Protože v tomto případě pan Libor Novák, k soukromému kontu svého tajemníka podpisová práva měl. Navíc je jasné, proč policisté ve svých žádostech vůči švýcarské straně neuspěli. Korupce v politice je jedna z mála možností, kdy Švýcarsko údaje o kontech zveřejňuje. Ale naši policisté jednak stíhali modré vykuky za daňové delikty a ne za korupci, a to je něco co švýcarské úřady nezajímá a nikdy v takových věcích bankovní tajemství nezrušily a navíc naši policisté prý byli schopni najít jen málo informací o korupci při privatizaci Telecomu, které na odtajnění konta nestačily. Přinejmenším ale Švýcaři existenci jakéhosi konta potvrdili, stejně jako potvrdili převod peněz z tohoto konta na konto tajemníka místopředsedy ODS.

Švýcarsko bylo také jedinou zemí, ve které si ODS "pronajala specialistu" na shánění sponzorů. K jiným zemím se prý již nedostali a čirou náhodou onen specialista byl bankovním úředníkem ve stejné bance, ze které přišlo 45 milionů na výše zmíněné soukromé konto člena ODS, ke kterému mělo podpisové právo i načalstvo.

Různých drobností stejného druhu není vysvětleno stále mnoho. Ale ODS jako strana, které čas a neschopnost odštěpených rivalů dal pozici vítěze se necítí povinna cokoliv vysvětlit. Společnosti má stačit hromadná amnézie všech tehdy významných politiků ODS v čele s Václavem Klausem, případně metoda na Tlustého - nic Vám neřeknu a tečka.

První z důsledků švýcarské aféry, který působí do dnešního dne zhoubně na naši společnost, je ztráta důvěry lidí v politiky a politiku obecně. Ti čestní a odvážní reformátoři Václava Klause se ukázali obyčejnými podvodníčky, jejichž malost ještě dokreslila naprostá neschopnost přiznat vinu a potrestat zodpovědné. A mezi ně patřilo celé vedení včetně Václava Klause. Pravicová strana při tak obrovských částkách se nemůže vymlouvat na nějaký organizační chaos a pozdější sklerózu. Jednak by měla vycházet ze sebou tolik vychvalovaného soukromého prostředí, kde se trestá přímo zodpovědné a jejich nadřízení při velkých skandálech odstupují (nebo jsou odvoláváni). Pokud zásady vynesené ze soukromé oblasti nejsou dobré pro stranu, proč by jim měl někdo věřit, že jsou dobré pro stát ? Navíc pravice je zastáncem sice malého, ale silného státu. Silný stát ale nikdy nemůže vzniknout rukama těch, kteří vlastní trestnou činnost se snaží zakrýt zarputilým mlčením a zákulisními domluvami s nepřítelem.

Svoji roli v obecné otrávenosti politikou sehrála Unie Svobody, kdy osobní nechuť Jana Rumla k Miloši Zemanovi znemožnila po volbách vytvoření koalice ze stran, které se jasně postavily proti nelegálnímu financování a zákulisním korupčním praktikám. A významný podíl na znechucení společnosti má i Zemanova vláda, která za vstup do Strakovy akademie předními dveřmi zaplatila přinejmenším mlčením a tolerancí neschopnosti policie a spíše jistým manipulováním vyšetřování tak, aby se opozičně smluvní partner nerozčílil a také ji těmi předními dveřmi nevyrazil.

Druhý z důsledků tehdejěí krize je vznik kultu neomylného a dokonalého Václava Klause. Lidé, kteří tehdy chtěli vysvětlení, jak je to s nelegálním financováním dostali nálepku podrazáků, kteří nejmoudřejšího a nejčestnějšího člověka ve státě bodli bezdůvodně do zad ve chvíli jeho slabosti a hlavně nepřítomnosti. To, že tento velikán nové doby dlouhou dobu kličkoval, mlžil a odmítal cokoliv přiznat, nebylo důležité. Postavili se Vůdci a za to museli být potrestáni. V ODS tehdy zůstali jen lidé, kteří buď byli sami namočeni v různých kauzách a proto ustoupit nemohli nebo rebelové, které se najednou dobře míněným dotazem (a co tvoje návštěvy u Nomury Vlastíku?) přesvědčilo, že mohou hodně ztratit nebo obyčejní kariéristé, kteří pochopili, že stačí teď nic nevidět, nic neslyšet a díky tomu získat významnou pozici v jedné z největších politických stran. Cenou za dobrou kariéru a přiživení se na značce Klaus byla naprostá loajalita nebo přesněji asi nějaká nepsaná zásada, že o Vůdci se může mluvit pouze dobře nebo vůbec. Dokonce i údajný antiklausovský rebel Topolánek, když občas ze svých nevymáchaných úst vypustil něco, co bylo bráno jako útok na nejvyšší modlu, tak hned začal vysvětlovat, že byl špatně pochopen. Dnes se aspoň v tomto lépe ovládá a když se ho novináři zeptají na nějakou kontroverzní "myšlenku" či výrok profesorissima, tak zamává ručkami, že on neví co tím chtěl básník říci a ať se raději ptají u zdroje. V ODS neexistuje již deset let někdo v stylu Škromacha, který když se mu něco na nejvyšším nelíbí, tak to rovnou řekne. Takové Škromachy má u nás ve větší či menší míře vlastně každá partaj, jen záhadně chybí v Občanské prý Demokratické Straně. Tam je povinné své názory a poslední dobou dokonce i vkus korigovat podle toho, jak se modrý kmet vyspal a podle toho, kterého vědce, právníka či umělce se zrovna rozhodl poučit. A někteří pak dopadnou jako Bém, který své názory musel otočit několikrát, vždy podle toho jak vítr z Hradu zafoukal.

Je jistá šance, že se ODS svého balvanu zbaví, po sice málo pravděpodobné, ale přece jen možné prohře v prezidentských volbách. Je dosti neobvyklé, aby politik, který dosáhl na vrchol, jakým je prezidentská funkce, se vracel dolů do každodenního politického boje a případně byl odměněn prestižně méně zajímavým postem premiéra. Bohužel u Václava Klause není jisté, jestli jeho neustálá touha nás oblažovat svojí osobou a nepředstavitelnou genialitou nezvítězí. Přece jen je to jediný politik, který se, s výjimkou půlroční Tošovského pauzičky na seřazení vojska a zpacifikování věrných, od převratu držel neustále u moci. A moc přece chutná.

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

Komentáře: 5:

V 12/06/2007 11:39 dop. , Anonymous Anonymní řekl...

Nekdy jak nad tim vsim premyslim, si rikam : "jak je to vse mozne? Kam daleko az to zajde? Koho vlastne volit, kdyz tunelovani se aplikuje i mezi stranami v posl. mandatech?" Ano, mohli by se Melcak, Pohanka povazovat za trojske kone? Vytunelovani hlasu opozici? (nastrcim sve lidi k opozici, kteri pak po volbach prejdou na "spravnou stranu"). Co se stane, az volebni ucast klesne treba az na 20%? Bude to politiky vubec zajimat? Protoze at uz dopadnou volby jakkoli, vzdycky se to pak upece tak, ze obcan jen zira. :( O cemz svedci i neustale vetsi nechut lidi jit k volbam.

 
V 12/07/2007 9:15 dop. , Anonymous Anonymní řekl...

Malá poznámečka,
v rámci pořadu o "Sarajevském atentátu"
v dokumentárním záběru paní Klausové po svolání lidu na záchranu "společné firmy" s panem manželem se přeřekla a místo do Sarajeva řekla že mu volala do Moskvy.

 
V 12/07/2007 9:15 dop. , Anonymous Anonymní řekl...

Malá poznámečka,
v rámci pořadu o "Sarajevském atentátu"
v dokumentárním záběru paní Klausové po svolání lidu na záchranu "společné firmy" s panem manželem se přeřekla a místo do Sarajeva řekla že mu volala do Moskvy.

 
V 12/08/2007 1:40 odp. , Anonymous Anonymní řekl...

A včem se přeřekla? Že volala Klausovi do Sarajeva nebo řídicímu orgánu do Moskvy?

 
V 12/11/2007 2:23 odp. , Anonymous Anonymní řekl...

Vlastně se nepřeřekla

 

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka