středa, května 28, 2008

Další hřebíček do rakve sociálního státu

Ústavní soud dnes rozhodl, že „nezruší část reformy zdravotnictví, proti které podala stížnost opozice. Lidé tak budou i nadále platit u lékaře třicet korun (zdroj)". Je další hřebíček do rakve sociálního státu, tedy takového státu, ve kterém má svá základní práva a svoji fundamentální lidskou důstojnost zajištěn každý, bez ohledu na své osobní bohatství a společenské postavení. Ústavní soud se ovšem zachoval tak trochu jako chytrá horákyně, když své rozhodnutí zdůvodnil tím, že odmítá vstupovat do reformy, které ještě není dokončena, a politikům vzkázal, že je to jejich starost, a pokud chtějí poplatky zrušit, ať s takovým programem vyhrají volby.

Podle médií tím Ústavní soud poslal lidem zprávu: plaťte dál. To je sice pravda, ale hlavní vzkaz je jiný – Článek 31 LZPS, ve kterém se říká: „Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon", je nicotný, je neúčinný, není možné se s ním dostat do sporu. Vzato do extrémů, v souladu s Ústavou může být de-facto cokoliv, a Ústavní soud je tím pádem tak trochu zbytečný.

Poselství tohoto rozhodnutí je však mnohem širší, posílá totiž občanům signál: nespoléhejte na to, že se u soudu domůžete ochrany, nečekejte, že se za vás soud postaví ve sporu s těmi, kteří by si chtěli z res publica udělat svoji osobní "res privata". Není na čase aktivovat Článek 23 LZPS? Může-li se jeho ochrany dovolávat prezident v případě tak marginálním, jako je jmenování jemu nepohodlných soudců, nemají tím spíše na ochranu Článku 23 nárok občané, kterým hrozí, že jim bude systematicky omezován přístup ke zdravotní péči?

Agresivní a bezohledná menšina opět zvítězila (po kolikáté již v poslední době?) nad většinou, která svázána demokratickými skrupulemi nezmohla se na účinný odpor. A vítězové slaví. Po internetu se již začíná rozlévat frenetický ryk protofašistických bestií.

napsal Tribun
původně publikováno na http://tribun.bloguje.cz/

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

úterý, května 27, 2008

Přehlídka neumětelství

Moderátor Moravec poprvé vysílal v neděli svůj debatní kroužek nikoliv z komorního studia, ale za veřejné účasti publika a s jediným tématem – americký radar v Brdech.

Hlavní dojem? Strany vyslaly do debaty nikoliv své špičky, ale údajnou útočnou zálohu. Ta se však spíše předvedla jako druholigová representace. Pak je těžké, aby moderátor Moravec nepůsobil dojmem, že i on kope za opozici.

Zástupce ČSSD se předvedl nepovedeným vykrucováním, že oni si o radaru s Američany jen „povídali“, ale nejednali, což ho přivedlo až k směšnému výroku o Paroubkově omezené mozkové kapacitě (ačkoliv všichni víme, že Paroubek má právě mozek „sexy“).

V ČSSD by měli přiznat, že v zahraniční politice nikdy nebyli silní v kramflecích a že situace v r. 2002 byla značně jiná než v r. 2008. V r. 2002 byl Bush na vrcholu a jeho argumentaci o Blízkovýchodních zemích zla, disponujících zbraněmi hromadného ničení, věřili i kvalifikovaní politologové. Také netušili, že tehdy odepsané Rusko se pod Putinovou pevnou vůlí zvedne a v r. 2008 už bude vhodné podívat se i na jeho názor.

Stejně tak jeho nejednoznačná odpověď, jestli by smlouvu o radaru vypověděli, pokud přijdou ve volbách v r. 2010 opět k moci, působila nepřesvědčivě. A stačilo přitom říci:

Podle toho mála, co nám vláda o smlouvě utrousila, bychom ji vypověděli. Ovšem za dva roky se může něco změnit v USA nebo se může skutečně ke smlouvě připojit NATO a situace bude jiná.

A s takovýmto státotvorným výrokem by byl v pohodě, ale jak říkám, v zahraniční politice není ČSSD na výši. Ostatně, kdo u nás je? ČSSD by mohlo získat body i tím, že se aktivně napojí na kandidáty amerických presidentských voleb a bude z nich tahat stanovisko k radaru. I získaným náznakem pochybnosti o vhodnosti radarové instalace by ČSSD posílila svou pozici vůči vládě.

Ani zástupci vlády se ovšem nepředvedli v dobrém světle. Utajování toho, co už je dohodnuté, a slibování, že to bude zveřejněno až po podpisu na který protistrana zřejmě nemá čas nebo náladu, body nezíská.

Bursíkova pozice ve straně zelených se vykrucováním při odpovědi na dotaz, jak je instalace radaru v souladu s politickou linií našich zelených (o evropských ani nemluvě), se jistě nezlepšila. Spolu s pochybným stanoviskem zelených vůči jaderné energii to může přinést ve volbách takový odliv hlasů pro zelené, že jejich vládní episoda bude minulostí.

Debata jako celek byla politizovaná a na odborná stanoviska se nedostalo. Radarový odborník Hlobil sice ve svém vystoupení naznačil, že se studií vládních „expertů“ není vše v pořádku, ale pro pochopení ze strany veřejnosti byla tato příležitost promarněna. Mělo být stručně citováno, že v USA bylo schváleno financování výzkumné etapy pro instalaci brdského radaru, což by zpochybnilo papouškované laické přesvědčení, že se k nám prostě přesune demontovaný radar z Tichomoří. Dále bylo vhodné upozornit na geografickou skutečnost, že umístění radaru na atolu Kwajalein je takové, že sledovaný sektor odchází od radaru nad moře směrem na Asii. Ostrov sám je v oblasti, kam se paprsek radaru nevychyluje na rozdíl od Brd, kde bude paprsek probíhat na hustě obydlenými Středními Čechami. Odborník mohl dále upozornit na to, že to, co je vydáváno za průkaznou studii s naměřenými hodnotami, postrádá skutečnost, nutnou při každém středoškolském nebo vysokoškolském laboratorním měření útlumu – tj. údaj o vstupním výkonu. Pokud by v době měření (během jediného dne pobytu) radar pracoval se sníženým výstupním výkonem, byly by uspokojivé výsledky měření v oblasti za radarem silně zpochybněny.

Hladovka aktivisty Tamáše a jeho kolegy je sice pokusem zahrát na citlivou strunu veřejného mínění, ale od doby Palacha chybí burcující medium, jakým byla tehdy Svobodná Evropa. Takže jeho pokus o sebeobětování zanikne v burácení bulváru na témata sexů prominentů a zpěvu debutantů Faktoru IKS.

Neumětelství stávající středopravicové koalice se jen potvrdilo. Situace je taková, že se může opakovat krach vládnutí ODS (balíčky a Sarajevo). To by ovšem na dlouho odstavilo naši pravici.

Její vládnutí je skutečně postaveno na přeběhlictví (a „přesvědčovacích“ schopnostech pana Dalíka). Přitom dne už je soudržnost koalice problémová:

Je daňová reforma z dílny ODS nebo pana Kalouska? Zdá se, že z dílny ODS je jen silně nepopulární reforma zdravotnictví, špatně prodávaná nejen veřejnosti, ale i uvnitř koalice.
Čunkiáda dále pokračuje, ten koberec, pod který byla zametena, se nějak stále vybouluje.
Kubicova zpráva posloužila, ale nezapomnělo se na ni – naopak prokázalo se, kdo ji pustil k publikaci a asi jen k malému překvapení jeden z vyšetřovatelů ÚOOZ přešel do služeb stíhaného „podnikatele“ Pitra, který v době zprávy měl eminentní zájem na poškození ČSSD. Že by byla ta zpráva podstrčena z této strany?
Zelení jsou pro ODS nepříjemní svým odporem k jaderné energii v situaci, kdy je zjevné, že se blíží okamžik, kdy nám bude energie chybět. Nejaderné získání energie má jedinou možnost – ruský plyn. Není to trochu v rozporu, pokud koaliční vláda radarem okopává Rusům kotník?
Černí zase jen obtížně handlují zabezpečení církví (těžko se dá mluvit o restituci) za podporu jiných koaličních záměrů.

To vše vede k zeslábnutí menších koaličních partnerů a zproblematizování jejich volebního výsledku. Zmizení ODA a US se může opakovat. Pak by současný záměr ODS změnit volební zákon a vytvoření poslaneckého bonusu mohl také znamenat nadpoloviční většinu ve volbách pro ČSSD. Nesedí ODS (a koalice) na větvi, kterou si sami řežou?

poslal Onlooker

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

čtvrtek, května 22, 2008

Dva miliony berou

Jedno z prvních spojení, které člověka napadlo při poslouchání milovníka kultury Richtera, byl projev Milouše Jakeše na Červeném Hrádku. A ejhle, již se objevilo i hudební ztvárnění.



Podle informací ze serveru Novinky, pan Richter připustil, že se systém grantů změní. Ale samozřejmě také dodal "cesta vede jednáním u kulatého stolu a ne kříkem na náměstí." Jenže kdyby ne ony křiky na náměstí, tak se o změnu nikdo zajímat nebude a politici si budou dělat co chtějí. Přece jen občan má ještě vliv.

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk

úterý, května 20, 2008

Buddhistický očistec

Peking se chtěl pořádáním olympijských her vytáhnout. Ukázat světu, co vše dnes Čína dokáže. Ti, co tvrdili, že tyto hry budou zneužité, měli pravdu. Jsou zneužívány dávno předtím, než se nad ptačím hnízdem rozzáří olympijský oheň. Jenže jsou zneužitý pro útoky na Čínu.

Nejvíce vzpomínaným problémem je v současné době otázka Tibetu. Jako obvykle jsou o něm podávány informace selektivní. Příběhu, jenž je nám předkládán, úplně chybí začátek a pro jistotu je zamlžený prostředek vyprávění. Víme o rušení klášterů. Stejně jako o dnešní snaze Tibet počínštit a vytřískat z turistického ruchu maximum peněz. Ale proč se nikde nepíše o tom, jaký byl Tibet před tím, jaká byla vláda dalajlámy, jak se žilo prostým Tibeťanům? Bylo by to zajímavé počtení. Nejspíš právě proto.

Na území dnešního Tibetu vzniklo v 7.století království Tubo. Vydrželo dvě století, než zachvátil chaos sousední říši středu a přelil i do této horské oblasti a ukončil tak etapu plné samostatnosti země. Období chaosu trvalo až do 13. století, kdy byla Čína sjednocena pod nadvládou Mongolů. Druhá nezávislost Tibetu spadá až do první poloviny 20. století. Od roku 1913 se mluví o nezávislosti Tibetu, v důsledku slabé centrální vlády v Pekingu. Ač Čína v té době neměla sílu ovlivňovat dění v provincii, měla po celou dobu v Lhase své úředníky. Snad s ještě větší nelibostí nesla tento stav Velká Británie, která už rok na to požadovala opětovné začlenění Tibetu do Číny. Její motivací byl nejspíše strach ze separatistických tendencí v jejím koloniálním panství.

Vláda dalajlámy začíná koncem 17. století, kdy mu vládu nad provincii předává Čínský císař. Každodenní život v Tibetu, po staletí nikterak neměnil. Obyvatelstvo bylo rozděleno, podobným kastovním systémem jako v Indii, do devíti skupin. Na nejvyšších místech stálo duchovenstvo a šlechta, uprostřed byli obchodníci a úplně dole nevolníci a otroci. Drtivou většinu půdy vlastnila nejvyšší vrstva společnosti. Ta ji pronajímala nevolníkům k zemědělství, nebo vzhledem k nadmořské výšce k pastevectví. Zemědělské nástroje byli jen ze dřeva, protože Tibet trápil nedostatek železa. Ti, kdo se živili pasením dobytka měli zhoršenou situaci o to, že samotný dobytek často patřil jinému pánovi než pastva, takže daně platili dvakrát.

Kromě nejrůznějších daní a poplatků, byli nevolníci zatíženi lichvou. Úrokové míry se lišily. Největší úrok požadovaly kláštery, 40-50% ročně. Dluhem byla zatížena většina populace. Třetina z toho měla dluh dědičný, který přecházel z jedné generace na druhou. Často si lidé ani nepamatovali, kdo si kdy a kolik vlastně půjčil. Až čtvrtinu obyvatel měst tvořily žebráci.

97 % obyvatelstva bylo negramotných, místní vládci se bránili pronikání vnější kultury, ale i nové techniky. Klášterní soudy byly stály nad soudy světskými. Mezi obvyklé tresty patřilo vydloubnutí očí, uříznutí nosu a uší, useknutí rukou, utržení nohou, nošení kamenného klobouku na hlavě nebo sezení v kamenné kleci, či k strčení do hnoje.

Přesně takto vypadal život v Tibetu i v prvé půlce dvacátého století. Jen 13. dalajláma (dnes úřadující je 14.) o něco zmírnil udělované drakonické tresty. Za druhé světové války se stal Tibet blízkým spojencem Německa. Do Himálají byli vypravovány „vědecké“ výpravy, aby v horách pátraly po kořenech arijského nadčlověka. Hledaly obry z Atlantidy. Mladý dalajláma dokonce dostal nacistického učitele.

V roce 1951 byla konečně Čína natolik silná, aby mohla nad Tibetem obnovit svoji vládu. Nikdo se ji nestavěl na odpor. Místní obyvatelstvo mělo dost starostí aby nezemřelo hlady. Neměli však co slavit, ani se proti čemu bouřit. Jejich život dál pokračoval ve stejném rytmu, jako předchozí století. Dalajláma se po několika letech pokusil udělat kariéru. Vstoupil do komunistické strany, a stal se dokonce místopředsedou čínského parlamentu. Možná by se jeho kariéra slibně rozvíjela, kdyby roku 1959 neschválil parlament zrušení nevolnictví a otroctví v Tibetu. Čímž vypuklo ono slavné protičínské povstání.

Je mnoho lidí, a u nás zvlášť, kteří vyvěšují Tibetskou vlajku, snaží se uhasit olympijskou pochodeň, nakupují tibetské suvenýry (na to u nás dokonce existují specializované obchody). Mohlo by se zdát, že oslavují a rvou se za mýtickou zemi, která je jen v jejich představách. Možná je ale chyba, na ně takto nahlížet. Jen jako na „užitečné pitomce“. Historii Tibetu nejspíše vědí, lépe než my. V buddhismu patří mezi důležité učení o karmě. Každý špatný čin se člověku vrátí. Buď už v tomto, nebo v dalších životech. Nadneseně řečeno, byl z tohoto pohledu Tibet dokonalý „buddhistický očistec“.

poslal Elf

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

středa, května 14, 2008

Radar STEMu

Media přinesla informace o novém průzkumu agentury STEM, které Mladá Fronta uvedla nadpisem „Většina lidí není proti radaru, tvrdí výzkum STEM.“ Na stránkách střediska jsem se podíval, jak věci vypadají ve skutečnosti: hned první odstavec přináší informaci, kterou portál iDnes čirou náhodou opomenul zveřejnit – „Výzkum byl proveden pro Úřad vlády ČR.“

První otázka zněla: „Měla by mít do budoucna Evropa účinnou obranu proti raketovým střelám dlouhého doletu?“ Ano zněla odpověď 71 procent respondentů, 29 procent řeklo Ne. Aktuální systém rozhodně nesplňuje podmínku účinné obrany, protože je stále ve fázi testů. Podle některých odborníků tuto podmínku nemusí splnit nikdy. Ohromné investice spojené s neuspokojivými výsledky ovlivnily i členy Kongresu, kteří stále častěji dumají o omezení financování této Potěmkinovy vesničky. Navíc nejde o systém chránící Evropu, ale o systém chránící Spojené státy (pokud bude fungovat). Radary a antirakety v Evropě mají za hlavní cíl chránit oči celého systému v Anglii a Grónsku, jak vyniká z materiálů samotné protiraketové agentury.

Druhá otázka zněla: „Jste vy osobně pro naši spolupráci s USA na zajištění protiraketové obrany ČR a zemí Evropy?“ Odpověď zněla v 52 procentech Ne a ve 48 Ano. Sama naše spolupráce s USA v obranných otázkách není něco špatného, jenže spolupráce neznamená automaticky umístění vojenských základen druhého státu. Spolupráce může mít mnoho podob: pomoc při výzkumu, politická podpora i jiné formy. Výstavba radaru pro systém, který možná nikdy fungovat nebude, rozhodně nezajišťuje protiraketovou obranu ČR a evropských zemí. S USA navíc již dlouhodobě spolupracujeme v rámci NATO. Pokud je ovšem NATO zbytečné a ochranu nám nezajišťuje, nevidím důvod, abychom v této organizaci zůstali.

Třetí otázka zněla: „Když vyjadřujete své stanovisko k protiraketovému radaru u nás, zakládáte svůj názor spíše na obecném pocitu, nebo na důkladné znalosti bezpečnostní politiky?“ V odpovědi deklarovalo důkladnou znalost 25 procent, obecný pocit přiznalo 75 procent. Tato otázka je velmi vtipná, protože to, jaké je vlastně naše stanovisko k protiraketovému radaru, se z celého výzkumu nedozvíme. Všechny otázky jen krouží, navádějí k co nejvstřícnější odpovědi, ale na konkrétní postoj se čirou náhodou STEM neptal. Po posledních výrocích prezidenta Bushe (ošklivé tajné služby selhaly a já nic já muzikant, ostatně soudím, že Irák musel být zničen) se navíc znovu vkrádá podotázka: Co to je ta řečená důkladná znalost bezpečnostní politiky? Po lžích ohledně Iráku, které zněly skoro stejně jako dnešní absolutní pravda o iránském nebezpečí, snad už nikdo nemá iluze, že se politici řídí nějakou důkladnou znalostí. Důkladná znalost je totiž v zahraniční politice věcí dosti ošidnou – vždyť na základě stejných informací mohou mít dva lidé naprosto rozdílný názor (jeden může například být pro diplomatické a druhý pro vojenské řešení). Ve finále verdikt i u nejlépe informovaných dospěje většinou stejně k nějakému obecnému pocitu opřenému na vlastním světonázoru.

Poslední otázka zněla: „Smířil byste se s vybudováním protiraketového radaru, pokud by bylo jasné, že je to důležitá součást obrany NATO a závazek naší země vůči našim spojencům v NATO?“ Odpověď zněla v 33 procentech Ne, v 67 procentech Ano. Tato otázka byla naprosto zbytečná: jejím cílem bylo jen zadavateli naplnit co „nejhezčí“ vyznění. Je naprosto samozřejmé, že dokud jsme členem NATO, tak musíme plnit závazky. Smířit se s tím člověk nemusí, ale jedinou možností jak něco změnit, je tento pakt opustit. Otázka nepřináší vůbec nic nového, protože systém není důležitou součástí obrany NATO (deklarace znějí, že možná, někdy, uvidíme v budoucnosti…) a samozřejmě není proto jakýmkoliv závazkem.

Sečteno a podtrženo: svými výsledky se, podobně jako jiné ankety proradarčíků, výzkum STEMu jen snažil zamaskovat, že proti konkrétnímu radaru u nás je jasně většina lidí. A tentokrát zvolená taktika? Na konkrétní otázku se raději vůbec nezeptat, nebo navést respondenta podbízivými tématy pro zadavatele alespoň příznivějšímu výsledku…

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk

neděle, května 11, 2008

Svrhněme vládu!

Devatenáct let po Sametu se zdá, že kapitalismus v Česku definitivně zvítězil. Máme demokraticky zvolený parlament, liberalizovanou ekonomiku, obchody jsou plné lákavého zboží. Jsme členy EU a NATO, máme korektní vztahy a otevřené hranice s nejbližšími sousedy.


Pod povrchem to ovšem vře a bublá. Každý, kdo pečlivě sleduje změny nálad obyvatelstva, projevujíci se v hospodských debatách, internetových diskusích a v průzkumech veřejného mínění, zjistí, že se již velmi málo nadává na komunisty, sociální demokraty, Paroubka, Ratha a Filipa. O to více jsou na tapetě současní vládní politici, kteří jsou často velmi radikálním způsobem komentováni a napadáni..Výjimkou nejsou ani výzvy k odstavení, tělesnému násilí, defenestraci či přímo fyzické likvidaci neoblíbeného politika.


Čím se to zasloužili lidé, kteří se nám snaží vysvětlit, že to s námi a především s naší budoucností myslí dobře? Oni nás přece chtějí jenom zachránit před bankrotem, zastavit zadlužování, zajistit naši bezpečnost a zabránit návratu komunistického režimu.


Je to několik bodů, které učinily tuto vládu nepopulární, a které vyvolávají v občanech hněv a projevy nenávisti:

1. Způsob, jakým byly ovlivněny parlamentní volby, především aféra Kubice.

2. Použití přeběhlíků při hlasování o důvěře vlády a silné podezření, že jejich přeběhlictví bylo důsledkem uplácení či vyhrůžek.

3. Čunkova aféra a její zametení pod koberec nejvyšší státní zástupkyní.

4. Reforma veřejných financí, která zvýhodňuje nejvyšší příjmové skupiny, ostatním zvyšuje životní náklady a snižuje sociální dávky.

5. Způsob prosazení této reformy v poslanecké sněmovně a senátu.

6. Prosazování radarové základny USA proti vůli většiny občanů a způsob, jakým vláda v této věci komunikuje s veřejností.

7. Církevní restituce, především způsob výpočtu jejich výše, doba splácení a podezření, že tyto restituce jsou politickým handlem za hlasy lidovců pro Václava Klause v presidentské volbě.

8. Návrh reformy zdravotnictví, způsob, jakým je tato reforma prosazována a její časování.


Poslední bod ze seznamu se zdá být onou poslední kapkou. Čeští občané jsou ochotni tolerovat svým politikům mnoho věcí, které by ve vyspělejších demokraciích byly nemyslitelné. V otázce zdravotnictví však vláda jednoznačně podcenila to, že veřejnost si nepřeje zavádění amerického či holandského modelu řízené péče.


Dostupné informace totiž jednoznačně prokazují, že tento model je několikanásobně dražší a méně výkonný než ten, který tu máme. Také proto se zdravotnictví stalo jedním z klíčových témat probíhajících amerických primárek a bude zcela jistě dominovat i podzimní presidentské kampani v USA.


Z těchto důvodů pokládám za velké riziko pro tuto zemi a její občany, aby tato vláda pokračovala ve své činnosti do řádných voleb. Spoléhání se na to, že se vládní koalice rozloží sama zevnitř v důsledku klesajících volebních preferencí, by se mohlo vymstít. Tuto vládu je nutno nenásilnou formou svrhnout.

napsal Stan
původně publikováno na Outsidermedia

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

úterý, května 06, 2008

Jak jsme demonstrovali

První otázkou, která padne po každé demonstraci proti radaru je: „Tak kolik vás tam bylo?" Odpůrci radaru se ptají s nadějí, že si konečně lidé přestali nechat kálet na hlavu, stoupenci radaru se ptají v obavách, že přijdou o možnost nesouhlas s radarem bagatelizovat poukazem na chabou účast na protestních akcích. Chabou? Na demonstracích protěžované iniciativy „Děkujeme, odejděte!", která se těšila podpoře a přízní médií i řady vlivných intelektuálů, nebylo lidí o mnoho více.

Tak tedy kolik? Můj subjektivní dojem je, že pondělní demonstrace patřila mezi ty početnější, navíc na ní byla řada nových tváří a zastoupeno bylo široké věkové spektrum od pubertální mládeže po starce nad hrobem. Odhady médií hovoří o 1000 až 1500 účastnících, což se zdá být pravdě podobné. (Někteří „zasvěcenci" to však vědí naprosto přesně – bylo to 980 lidí). Je to snad poprvé, kdy média referují o počtu demonstrujících střízlivě a bez jinak obligátních dehonestujících dodatků; dokonce i dříve povinné vysvětlení, že šlo jen o demonstraci „několika stovek komunistů" si pro tentokrát média odpustila. Možná se blýská na lepší časy, možná se jenom neodvážili, protože rudý prapor tam opravdu nebyl ani jeden.

Demonstrace měla spád, projevy byly poměrně krátké, jasné a úderné. Nic na tom nezměnil ani fakt, že americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová, na jejíž počest se demonstrace konala, nakonec do Prahy vůbec nepřijela. Prý nemá čas. Tedy má, ale jen půl dne, a to je zřejmě příliš krátká doba na to, aby stihla vyvenčit českého pudlíka a naškrábat podpis na lejstro.

Celá demonstrace se nesla v duchu ještě není rozhodnuto, ještě můžeme zvítězit. Když se nedáme, když nepolevíme, tak to dokážeme. Nejsme sami a na rozdíl o našich protivníků máme argumenty.

Co na demonstraci zaznělo? Jan Tamáš, který se dokázal ovládnout a nepřihříval si tentokrát svoji humanistickou polívčičku, připomněl proč se demonstrace koná a informoval o tom, že pod peticí Iniciativy je již téměř 100 000 podpisů.

Po něm vystoupil starosta Trokavce Jan Neoral, který sice nebyl tak přesvědčivý, jako bývá jindy, nicméně na faktické stránce jeho projevu to nic nezměnilo. Neoral mimo jiné připomněl odpověď Alexandra Vondry (ODS) na námitku, že 70% občanů ČR s radarem nesouhlasí: „No a co? My si stejně děláme, co chceme." (citováno volně, autor nemá k dispozici záznam).

Poté vystoupil Lubomír Zaorálek (ČSSD), který předvedl vskutku prvotřídní rétorické vystoupení, v jehož rámci pobavil publikum tragikomickými citacemi z projevu Mirka Topolánka na konferenci Protiraketová obrana po bukurešťském summitu NATO: evropské a americké perspektivy (k tomu více později), a naléval optimismu do žil silnými prohlášeními, že radar tu nebude, že ČSSD tomu zabrání.

Nadšení ze Zaorálkova vystoupení poněkud zchladila předsedkyně zahraničního výboru Sněmovny Kateřina Konečná (KSČM), která připomněla, jak probíhalo hlasování o vyslání prostějovských průzkumníků do Afghánistánu, které sice napoprvé neprošlo, ale napodruhé již ano, protože ČSSD se rázem rozpomněla na svoji internacionální povinnost, během dvou minut zcela změnila názor a dodala hlasy, které vládě chyběly. Jinak se samozřejmě i Konečná dušovala, že radar tady nebude.

Dále vystoupili zástupci Strany zelených za Prahu Arne Novák a Anna Voňavková, kteří se snažili demonstranty přesvědčit, že Zelení jsou proti radaru a že radar nebude, protože nejsou všichni Bursík. Snaha chvályhodná, lež marná. Nikdo jim nevěřil a za pokřiku „Bursík ven!" byli víceméně vypískáni.

Závěr demonstrace patřil známému sociologovi a odpůrci radaru Janu Kellerovi, který se ovšem neúčastnil osobně, ale pouze prostřednictvím dopisu, který byl na demonstraci přečten. Demonstrující se tak podruhé ten den dobře pobavili, tentokrát již bez hořké pachuti, která doprovázela citáty z projevu Mirka Topolánka. Keller se rozhodl čelit hlouposti humorem a s nemilosrdnou prostořekostí si to na dálku vyříkal s celou naší věrchuškou.

Po samotné demonstraci pak následoval ještě pochod před úřad vlády, kterého jsem se však již neúčastnil, považuje to za zbytečné vzhledem k tomu, že jak jsem očekával, byl by premiér stejně zalezlý, jak už to tak to mají skety ve zvyku.

Pokud jsem si dobře všiml, tak se demonstrace ještě z uctivé vzdálenosti zábradlí u Národního muzea zúčastnili proradaroví aktivisté, takzvaní radaráčci, jež na zábradlí vyvěsili svůj vlastní transparent, který však záhy zmizel, podle všeho za asistence policie. Radaráčci poté vyslali do boje motorizovanou jednotku, která kroužila s transparentem instalovaným na dodávce kolem demonstrace. Bůh suď, co tím sledovali, jestli chtěli jen provokovat, nebo tím chtěli říct: „Jsme stále zde a vůbec nám nevadí, že nemáme argumenty."

A co že vlastně bylo na projevu Mirka Topolánka tak zábavného, že jsme se museli smát, když z něj Zaorálek citoval? Jako červená nit se celým projevem táhne svoboda a bezpečnost. Bezpečnost je, když se nás bojí, a svoboda je, když je po našem a odpor je umlčen. Ale posuďte sami: A svoboda je také tím, co na nás nenávidí naši nepřátelé. Ať už jimi byli generální tajemníci komunistických stran či nyní Usámové bin Ládinové. Svoboda je základním lanem, které spojuje země NATO na obou stranách Atlantiku. Hlavně proto jsme potřebovali americký systém protiraketové obrany. (…) Ostatně právě tato vazba byla a je trnem v oku těch, kteří útočili a útočí proti stavbě radaru. Ten je sám o sobě malým zařízením, podobným těm, která stojí v řadě zemí NATO včetně Česka. Jenomže tentokrát nejde o radar italský, ale americký. Proto tolik uměle rozbouřených vášní. O tom, že jsou umělé, nebo spíše umně a zpravodajsky podporované, svědčí nejen informace tajných služeb, které nelze zveřejnit, ale už sám fakt, že přes ohromnou propagandu a naprosto neúměrný prostor, který získávají aktivisté ve sdělovacích prostředcích, se nepodařilo vyvolat ani jeden jediný spontánní protest. Stále jde o pár stejných tváří a velmi malé demonstrace, o stále stejné naučené věty. (…) Bylo a je důležité tyto útoky přestát. Právě proto, že nemířily na jeden radar, na jedno konkrétní obranné zařízení, ale k samé podstatě, na které stojí NATO a celá naše civilizace. (…) Znamenalo by to oslabit vůli k obraně svobody." Také máte ten pocit, že České republika, ve které žijete, není totožná s Českou republikou, ve které žije náš předseda vlády? To je newspeek, za který by se nemusel stydět ani sám Orwell. Začínám se obávat, že nařčení Mirka Topolánka z toho, že se rád nechává inspirovat nacismem, jsou víc než plané pomluvy.

Poslal a nafotil Tribun



Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

neděle, května 04, 2008

Tuhle smlouvu neberem

Zítra 5. května v 17 hodin na Václavském náměstí bude demonstrace proti umístění amerického radaru na území České republiky. Je to pro občana jedna z mála příležitostí, jak může ukázat nesouhlas se stavbou protiraketové obrany u nás. Čím více se nás zúčastní, tím větší šance, že alespoň někteří poslanci si uvědomí, že zastupují občany a jejich názor a ne pouze své krátkodobé mocenské či hospodářské cíle. Důsledky jejich rozhodnutí totiž ponese celá země a ne stranické sekretariáty, které za pár let už nemusí existovat.

Trochu zábavně působí nepřítomnost šéfky americké diplomacie Condoleezzy Riceové, která měla nyní v Praze smlouvu podepisovat. Ukazuje to, jak vážně otázku umístění prvků protiraketové obrany ve Střední Evropě bere náš americký spojenec a jak si nás váží. Vazalská vláda udělala co měla a teď ať laskavě čeká.

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk