úterý, prosince 23, 2008

Osvěžení paměti

K párování

03. 05. 2005 VR ODS

VR ODS doporučuje Poslaneckému klubu, aby zrušil mechanismus tzv. párování v Poslanecké sněmovně. Vládní politiku považujeme za natolik katastrofální pro ČR, že ji nelze ani tímto způsobem tolerovat.

01. 01. 2006 Mirek Topolánek

Já jsem proti párování v Poslanecké sněmovně.

K Afghánistánu

22. 01. 2004

ODS podporovala a podporuje vojenské operace mezinárodní koalice v Iráku a Afghanistánu. Proto jsme také v příslušných hlasováních s vysláním našich jednotek souhlasili. Bez tlaku a hlasů ODS by jednotky AČR v těchto oblastech nepůsobily.

Vláda však naprosto rezignovala na přesvědčování vlastních poslanců a dopředu počítá s tím, že chybějící hlasy pro vyslovení souhlasu s vysláním dodá opoziční ODS. ODS je připravena podpořit vyslání vojenské jednotky do Afghanistánu za následujících podmínek:

ODS je přesvědčena, že v možnostech AČR je počítat maximálně se dvěma paralelně vedenými zahraničními operacemi. Stejný názor vyslovila i vládní armádní koncepce. Požadujeme od vlády plán restrukturalizace zahraničních misí v průběhu roku 2004.

Navrhovaná jednotka speciálních sil je součástí vojenské zpravodajské služby. Zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách, nedovoluje použití této jednotky především v bojové operaci směřující k eliminaci teroristů. Proto požadujeme vyjmutí jednotky z rámce operační struktury vojenského zpravodajství.

Vláda doloží, že AČR má dostatek kvalifikovaného a vycvičeného personálu pro zajištění tří rotací v této operaci. Nikdo v tuto chvíli neví, zda v následujících měsících nedojde ke zhoršení bezpečnostní situace, která si vyžádá prodloužení pobytu naší jednotky nad rámec 4-6 měsíců či přímé posílení početních stavů jednotky. Nebudeme asistovat u potupného stažení jednotky z důvodu nedostatku personálu tak, jak se tomu stalo u vojenské nemocnice v Basře.

Vláda určí konkrétní kapitoly státního rozpočtu a konkrétní finanční částky, které umožní financování této operace, a to potenciálně až do konce roku 2004. Nespokojíme se s neurčitými přísliby, že teprve v průběhu operace najde ministerstvo financí další rozpočtové zdroje pro její financování. To by byl nezodpovědný přístup.
Výše vyřčené podmínky jsou kategorickým a nepřekročitelným minimem pro naši podporu vládního návrhu. Bez jejich splnění ke dni projednávání návrhu v PSP ČR ODS návrh nepodpoří.


Nepárování je jasné, když se to ODS hodí, tak je to správná metoda politického boje. A druhý případ je zvláště při dnešní hysterii zábavný. ODS vydírala vládu - bez splnění našich požadavků nepodpoříme - a navíc požadovala, podle dnešní rétoriky, zradu spojenců restrukturalizací zahraničních misí - o ohrožení životů stahováním vojáků ani nemluvě.

--------------------------------------

Všem čtenářům přeji hezké prožití svátků.

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk

neděle, prosince 21, 2008

Politiky můžeme vyměnit v volbách, ale co s novináři?

Je skutečností, že řada anket a průzkumů sleduje náladu voličů a jejich příchylnost k politickým stranám. Z těchto průzkumů vychází v letošním roce veliký propad koaličních stran a vzestup ČSSD.
Kdybychom se ale s ohledem na výsledky těchto průzkumů podívali na psaní denního (či dokonce bulvárního tisku), zjistili bychom, že naši novináři zřejmě žijí v jiném státě.
Soustředíme-li se na hlavní deníky (MF Dnes, Lidové noviny, Hospodářské noviny a Právo), můžeme již podle jména autora článku či komentáře poznat jeho politické zaměření. S výjimkou Práva je to zaměření pravicové. A i v Právu velmi často zaznívá kritika levice, ovšem často zaměřená ani ne tak na ideje, ale na osobnosti.

Zřejmě se tedy veškerá snaha některých pravicových novinářů (zvláště jmen jako Komárek, Steigerwald, Buchert, Bendová, a d.) míjí účinkem, když se veřejné mínění od pravice odvrací.
Pokud tedy veřejné mínění vidí věci jinak než novináři ve většině našich deníků, jak je možné, že někde nezapůsobí zpětná vazba a vedení těchto deníků nezačne zpytovat svědomí, jestli je psaní jejich redaktorů v souladu s realitou?

I titulek někdy dokáže říci dost o autorově přístupu. Dnes jsem třeba zahlédl nadpis: „Koaliční lídři si pozvali Paroubka do Kramářovy vily“. Slušný objektivní novinář by napsal: „Koaliční lídři pozvali Paroubka...“ - pozvali ho přece na jednání, ne před koncil. Ale to je právě typický příklad stranického neobjektivního postoje takových novinářů.
A jiný příklad z tohoto týdne – po vystoupení poslance Hovorky vystoupil ve sněmovně ministr Kalousek a ironicky omlouval vystoupení Hovorky, že „se naše zdravotnictví málo stará o choromyslné“. Na obranu Hovorky vystoupil poslanec Rath, který řekl: „Pane ministře, nebylo to směřováno mně, ale vy jste živoucím důkazem, že tady chodíte, že naše zdravotnictví se o choromyslné stará nedostatečně.“ Ze strany Kalouska následovalo známé sprosté gesto se zdviženým prostředníčkem. Řada novinářů sice gesto odsoudila, ale neuvedla, že příčinou bylo sprosté napadení spolustraníka ze strany Kalouska a že Rath tuto sprostotu vrátil původnímu autorovi – Kalouskovi.

Politici odcházejí, ale novináři zůstávají. Během osmi let vlády sociální demokracie nenalezli novináři na členech tehdejší vlády nitku suchou. Ne že by si to kritizovaní nezasloužili, ale .. přišla změna po volbách v r. 2006 a myslíte, že se kritika soustředila na chyby a nedostatky nových ministrů? Kdepak, nejvíce kritiky nadále směřovalo ve zmíněných denících MF Dnes a LN na ČSSD (zvláště oblíbeným objektem byl poslanec Rath). A když se nedejbože provalilo něco i na vládní stranu (jako třeba hovory o Ivánkovi mezi českými mafiány) řešilo se to v tisku zmínkou, doplněnou hned o konstatování, že dotyčný má přece nejdokonalejší prověrku a o rekapitulaci, co všechno se provalilo před pár lety na socdemáky.

Pokud si připomeneme, jak někteří novináři k majetku přišli (vytunelováním Mladé fronty), není divu, že bojují za tu stranu, která zaručila, že podvody při privatizaci stihatelné nejsou. Je dobré si vzpomenout na „pány novináře“ z r. 1968 (Volného, Wienera, Budína, Šťovíčkovou a d.), kteří mohli tušit jak skončí, ale psali pravdu.

V dnešní době je plusem svoboda a rozsáhlý přístup k internetu a mínusem, že ti občané, které naši pravicoví komsomolští novináři masírují, se k internetu většinou nedostanou.
Jak tedy docílit výměny garnitur v novinách tak, jako tomu bylo nyní v krajských zastupitelstvích a snad časem bude i v parlamentu?

Je to hlavně otázka majitele tiskovin. V krajích se vydávají krajské tiskoviny a lze zaznamenat, že během jednoho měsíce se z adorace, co všechno se za minulých krajských vedení udělalo, obsah změnil na střízlivé výčty, co se neudělalo a kdo za udělané shraboval peníze.

Pokud by ta anketní většina občanů, která je za politickou změnu, vynaložila trochu úsilí a začala zasypávat vydavatele a šéfredaktory dopisy s protesty proti tendenčnímu psaní, možná by k určité změně došlo. Zvláště nyní, kdy lze očekávat, že i firmy, které podporovaly tento tisk prostřednictvím celostránkových inzerátů, budou muset šetřit.

Možná, že není daleko doba, kdy místo nadávání na poměry v hospodě, si dotyční uvědomí, že „všechna moc patří lidu“ a ozvou se. Zrovna teď vidíme, že se dohodly odbory dopravních zaměstnanců, že v době, kdy šéfové ČEZ a ČD dostávají miliónové odměny a poslanci či senátoři mají nezdaněné příjmy, je sprostotou, aby vláda chtěla zdanit jejich režijky, stravenky a další benefity. Takže odbory v takových firmách, které dávají celostránkové nabubřelé inzeráty do novin, by mohly svému vedení říci: „Kdybyste takto nevyhazovali peníze, mohli byste v krizi podržet naše platy.“

poslal Onlooker

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

úterý, prosince 16, 2008

Krize bude

Dlouhodobě při poslouchání různých zpráv mám jistý pocit schizofrenie. Na jednu stranu všude se valí informace, jak kde ve světě něco krachuje, jak u nás padá ta či ona firma a na druhou stranu mám před očima stále usměvavé tváře vládních politiků, kteří říkají, že nic není tak nepříjemné, jak to vypadá, a že my vlastně jsme na tom celkem dobře. Je pravdou, že posledně se mírně vrchnost uklidnila a už to není až celkem dobře, ale stále to není až tak špatné jako jinde.

Bohužel ani přibrzdění v ekonomickém optimismu stále neodpovídá realitě. Věrohodnější prognózy hospodářského růstu jsou velmi rozptýlené a pohybují se od nuly až k nějakým dvěma procentům. A co by mohlo být reálné ? V nejlepším případě něco kolem oné nuly. Dnes neslyšíme nic o nově podepsaných miliardových zakázkách firem fungujících na území České republiky. Naopak slyšíme jen a jen informace, kdo kde stáhne produkci, kdo kolik zaměstnanců propustí nebo v nejlepším kdo zakonzervuje svůj stav na úrovni předchozích let. Takže produkt u obecně dostupných informací ohledně firem produkujících cokoliv pouze klesá. Část mohou nahradit projekty, které se rozjely v letošním roce, ale to bude asi tak vše. Služby které se týkají domácího trhu při rostoucí nezaměstnanosti a omezování výroby jistě nějaká expanze nečeká a ty které jsou zaměřeny do zahraničí asi také nemohou počítat se zázračným přílivem zakázek. Stále zde existují kontrakty podepsané v minulosti, ale pro běžný provoz velká část společností potřebuje úvěry, které se momentálně stávají velmi nedostatkovým a hlavně velmi nákladným zbožím (byť člověk může občas slyšet absurdní tvrzení, jak se nás bankovní krize netýká).

A příklad konkrétní firmy ? Například téměř všemi nenáviděný ČEZ. Ano, příští rok bude prodávat o deset procent dráže. Ale k čemu mu to bude, pokud část populace nebude schopna mu za služby platit, firmy budou spotřebovávat o dvacet procent méně energie (to je pouze příklad založený na omezení pracovní doby u některých kolosů našeho hospodářství) a v zahraničí dochází k podobné, ne li větší, redukci. A to je jen otázka zisků, produkt, se stejně nezvyšuje, neboť žádné nové kapacity se nerozjíždí, vše je jen o udržení předchozího stavu. Vím, že je to polostátní firma, ale naprosto stejný scénář čeká jak ty plně státní tak i ty plně soukromé.

Velmi rád bych se mýlil.

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk

neděle, prosince 07, 2008

Bezcharakterní vyděrač

Mirek Topolánek v rozhovoru pro italskou tiskovou agenturu Ansa prohlásil: "Pokud sociální demokracie odmítne v našem parlamentu protiraketovou obranu, my odmítneme Lisabonskou smlouvu."

Tímto nově zvolený předseda ODS znovu dokázal, že by neměl být premiérem České republiky a hlavně neměl by být v čele naší země během předsednictví EU. Snad nikde v civilizovaném světě neexistuje premiér, který by podepsal nějakou mezinárodní smlouvu a potom by ji z malicherných lokálních důvodů navrhoval potopit.

"Skutečný výběr je Lisabon, nebo Moskva." Mirek Topolánek 20. 11. 2008

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk

čtvrtek, prosince 04, 2008

Zásadový Mirek Topolánek

"Kdyby Mirek Topolánek nebyl premiérem, tak je proti Lisabonské smlouvě."

Marek Dalík 4. 12. 2008 21:55 TV Z1

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk