pátek, října 30, 2009

Dvojí metr na medaili

Karel Gott dostal medaili Za zásluhy. Někdo ho rád má, někdo nemá, tak už to u umělců různého druhu bývá. Očekával jsem nějakou debatu, která by hodnotila co je to umění a co není, či něco v podobném duchu. Ale ejhle, starý dobrý duch antikomunistického běsnění zase vystrčil růžky. Z mnoha reakcí se ozývá, no dobrá, je to umělec a dokonce slušný, ale podívejte on pracoval za komunistů a ještě navíc podepsal Antichartu. No tak to snad by tu medaili neměl dostat, ta je určená pro osoby co bojovaly za demokratický stát a tak dále a tak podobně. Na první pohled to vypadá jako klasický evergreen, při podrobnějším náhledu na seznam dříve oceněných a konzultaci s paměťovými buňkami, se kromě ohrané písničky ukazuje zase klasický dvojí metr našich komentátorů a zastydlých antikomunistů.

Medaili Za zásluhy totiž již v minulosti dostalo pár osobností, na které by se aktuální antichartistická kritika vztahovala téměř do písmene. Asi nejdokonalejším příkladem jsou Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. Nejenže podepsali Antichartu a za bývalého režimu byli docela umělecky aktivní oni tu medaili dostali navíc v roce 1999 neboli během desetiletého výročí plyšáku, no dovedete si představit tu hrůzu a desítky kritických reakcí v mainstreamových médiích ? Bohužel asi ne, žádná významná kritika se v té době neobjevila a to z prostého důvodu, šlo o tehdejší mediální miláčky blízké unijněsvobodným a děkujíceodcházejícím vizím.

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk

pondělí, října 12, 2009

Virtuální vítězové příštích voleb

Server Aktuálně vymyslel hru na volby. V ní zvítězil starý hampejz s novým nátěrem, neboli TOP 09 a druhá se umístila ODS. Nic proti takovým zábavám, na internetu jsou různé kvízy a hříčky velmi oblíbené a určitě můžou pro portál přilákat nové čtenáře. Problém se ale objevuje po skončení těchto zábav, kdy novináři a komentátoři začínají hru brát vážně a vypisují jak to prý jde o možné budoucí výsledky voleb. Stačí se ale střízlivěji podívat do minula a vše vypadá trochu jinak.

V naší republice je normální, že na internetu více hlasů získává pravice. Její fanoušci se skromností sobě vlastní to vysvětlují jednoduše, jsme krásní a inteligentní a ti blbečci s jiným názorem neumí používat internet. Bohužel skutečnost je mírně jiná. Naprostá většina lidí internet používá pro čtení pošty, psaní na facebooku či jiné módní záležitosti a pro hledání nějakých konkrétních zajímavostí, informací nebo služeb. Zvláště různé ankety, které stejně mají naprosto nulový význam pro jejich skutečný život, je příliš nezajímají. Stačí se podívat i na ty volby na Aktuálně, výsledek je necelých 50 tisíc hlasů. Internet přitom používá podle loňských údajů necelých 5 milionů obyvatel.

Podobně to vypadá když se podíváme například na další fenomén Facebook. Organizátoři protilevicových demonstrací na jaře, které reálně dokázaly přilákat na ulici jen pár stovek lidí se chlubili desítkami tisíc členů v jejich skupinách. Média to okamžitě začala vysvětlovat, jako novou Facebook generaci, která chce to či ono a bude rozhodovat. Fandové se zase prohlašovali za ty moudré, mladé a krásné, protože Facebook přeci takoví používají. A skutečnost je taková, že uživatelů Facebooku je kolem jednoho a půl milionu. Takže zde máme půl druhého milionu inteligence a elity a mezi tou elitou pouze něco kolem pěti procent má protilevicové názory (vím, vím, je to více, pokusil jsem se jen o stejnou demagogii jakou nám předkládají často novináři a pravice).

Různé internetové ankety mají většinou podobné výsledky, ale jak výše čísla ukazují není to příliš reprezentativní. Spíše se dá předpokládat, že jde o stále stejnou skupinu lidí, s mírnými obměnami či doplněním. Jako podobný příklad totiž lze použít petici proti Jiřímu Paroubkovi, která se také těšila v roce 2006 velkému mediálnímu zájmu, také byla organizovaná z velké části přes internet a výsledek, neboli počet podpisů byl téměř totožný jako u jarního vajíčkového fanouškovství. Mezi těmi dvěma případy ale proběhly například skutečné volby do krajů a senátu, kde jasně zvítězila levice. Při tom, když vezmeme do důsledků to co se po různých internetových anketách a zábavách píše, přeci to nemělo být možné. Levice je už dlouhou dobu na odpis, pravice to vždy a všude na internetu válcuje.

Poslední zajímavůstkou je záležitost věku. Mladí lidé zatím u nás opravdu preferují pravici. Jenže tak to bylo už od roku 1989 a byť nemám k dispozici průzkumy z tehdejší doby, tak jsem si podle atmosféry a názorů téměř jist, že tehdy (čili řekněme do nějakého 93 až 95) mezi lidmi do třiceti let byla podpora pravice naprosto drtivá a u dětí před osmnáctkou asi téměř stoprocentní. Také se tehdy smrtelně vážně říkalo, že KSČM přeci není nutno řešit, neboť přeci naprosto jasně vymře. Jenže co se stalo, uběhlo dvacet let, tehdejším voličům pravicových a středopravicových stran už není osmnáct či pětadvacet, a ejhle, tito lidé tvoří silnou část elektorátu levice. Ono to vše vypadá trochu jinak, když člověk je živen rodiči a nebo pln nadšení končí školu a začíná hledat práci. Najednou zjistí, že novinové titulky o úspěšných a krásných se týkají jen a jen zlomku populace a on v 99 procentech případů k ní nepatří. První zaměstnání, krize, vyhazov, hledání dalšího zaměstnání, rodina, případná další změna práce a najednou smutné pokývání rameny u možného zaměstnavatele, ale vy jste starý, vás nepotřebujeme. Ale já jsem přeci stále mladý a krásný. Pokud se aktuální krize prohloubí nebo nezaměstnanost nezačne klesat, tak ti dnešní skutečně mladí a krásní úderníci mohou bleskurychle zjistit, že jsou naprosto nepotřební. Ale milý pane už padesátého ekonoma nebo osmdesátého právníka my opravdu nechceme, vůbec redukujeme stavy, jděte na pracák nebo prodávejte v Tescu, jste přeci flexibilní, ještě můžete podnikat a nabízet služby, které již nabízí sto tisíc dalších lidí a nikdo dnes nemá na to si je pořídit. A z voliče nejlepšího ekonoma pana Kalouska či nejdokonalejšího ředitele Evropy pana Topolánka se najednou stane volič hnusné bradavice pana Paroubka nebo estébáckého pana Filipa. Reálně a ne v internetové hře.

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk

pátek, října 09, 2009

Difficile est satiram non scribere

Je skutečně těžké nepsat satiru o současné české politice.

Topolánek kritizuje MFD, že když otiskne rozhovor s místopředsedou ODS, je to totéž jako kdyby tiskli rozhovor s blbem z Horní Dolní.
Dotyčný místopředseda nejdříve řekne, že to určitě nebylo o něm, ale pak rozešle několik tisíc esemesek, kde se všem členům ODS omlouvá.

President a jeho fanklub se čílí, že se dovolilo Irům hlasovat v referendu dvakrát. Zapomněli přitom, že je to v Irsku už národním zvykem a kdyby před lety o smlouvě z Nice nehlasovali dvakrát, tak by ČR nemohla do EU vstoupit. Konec konců náš president se taky volil vícekrát. Podle této úvahy by měli být pro druhou volbu už jiní kandidáti, aby se o stejném nehlasovalo dvakrát.

ODS publikovalo dopisy, vyměněné s Paroubkem ve věci schůzky k programu Fischerovy vlády, aby ukázala věrolomnost Paroubka. Ale uniklo jim, že publikovali kopii originálu, kde svolávají poradu na pondělí 4. října, jenže v pondělí bylo už 5. října. To nikdo po expertech z Horní Dolní nekontroluje dopisy?

Na mezinárodní konferenci v Praze k výročí sametové revoluce ve svém projevu Topolánek prohlásil, že „Česku hrozí návrat komunismu. Kromě toho se zpochybňuje euroatlantická vazba země a projevují se sympatie k autoritativním režimům Ruska a Číny.“ Trochu to připomíná slavný Fultonský projev W. Churchilla v r. 1947, kde varoval před agresivitou Sovětského svazu. Že by i Topolánek chtěl vstoupit do dějin? Konec konců už varoval i před americkou cestou do pekel. Trochu to dělá dojem, že jeho znalosti zahraniční politiky jsou na stejné úrovni, jako byly znalosti byvších komentátorů Rudého Práva jako byli Homar, Brož ad., kteří snad věděli i co se podávalo v Bílém domě ke snídani. A to se zmíněná konference původně měla konat jako součást akci v rámci českého předsednictví EU. Teď už si asi Topolánkova projevu tolik v zahraničí nevšimnou a nebudou mít strach, že narušuje obchodní politiku Západu vůči Rusku a Číně.

Topolánek prohlašuje, že ratifikace Lisabonské smlouvy je pro ČR nutnost a chlubí se, že zajistil její ratifikaci ve sněmovně a senátu poslanci a senátory za ODS. Ovšem jakou politickou příslušnost vlastně mají ti senátoři ODS, kteří podali supliku k Ústavnímu soudu, kde upozorňují, že LS je v rozporu s českým ústavním právem? Ještě, že časy, kdy se za stranické úchylky pykalo vězením či popravou, jsou už pryč.

Ústavní soud už zamítl druhou supliku těchto senátorů, kde napadali problematiku vázaného mandátu (odsouhlasení postupu vlády v EU parlamentem). Když ovšem předseda KDU-ČSL (tedy bývalého koaličního partnera ODS) prohlásí, že je to dobře, že „šlo pouze o obstrukci“, pak to dojem o pochybných vnitřních vztazích v ODS jen posílí.

napsal Onlooker

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

úterý, října 06, 2009

Kdopak tu lže

ODS měla velkou chuť nakopat svému úhlavnímu nepříteli Jiřímu Paroubkovi zadek. Zveřejnila korespondenci z posledních dvou týdnů a hrdě prohlásila, podívejte jak ten předseda ČSSD lže. O co v dopisech kráčí ?

Na začátku Mirek Topolánek obecně navrhuje jakousi schůzku, Jiří Paroubek jím navrhovaný formát odmítá. Následuje lítost na jedné straně, na druhé potvrzení, že takový formát navíc přes média nevyhovuje. Nejdůležitější ale je, že ODS konkrétní pozvánku na pondělí 4. října zaslala 2. října.

Jiří Paroubek novinářům právě 4. října, neboli v neděli, oznámí, že ODS ho přes média předvolává na schůzky a ODS se dnes ohradí, že to není pravda, přeci dostal dříve jasnou pozvánku doručenou kurýrem a elektronickou poštou. Jenže ejhle, stačí se podívat na tyto dva články - České Noviny a Lidovky. První se objevil 01.10.2009 ve 13:06 a druhý 1.10.2009 v 18:28. Citát z prvního - "Šéf ODS Mirek Topolánek navrhl předsedům všech parlamentních stran kromě KSČM, aby se v pondělí sešli k jednání o budoucnosti vlády Jana Fischera."

Vypadá to, že poslední dobou v ODS se vyrojilo nějaké větší množství blbů z Horní Dolní. Pták se zarputile snažil zdrtit soupeře a místo toho si jen znovu nakálel do vlastního hnízda.

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk

neděle, října 04, 2009

Neopakované irské referendum

Irové se rozhodli v referendu, že schválí Lisabonskou smlouvu. Výsledek při větší účasti byl velmi jasný, pro bylo 67 procent lidí proti 33 procent. Samozřejmě, že "opakování" referenda vzbuzuje jisté rozpaky, ale je to opravdu něco tak strašného, jak se nám někteří snaží vsugerovat ?

V politice, ale i v normálním životě se o stejných či velmi podobných věcech rozhodujeme mnohokrát a podle aktuální situace svůj přístup můžeme měnit. Nikdo se přeci nediví, když vítězné strany po volbách ruší či modifikují zákony svých předchůdců. Vláda jedné neomylné strany už je přeci dávno minulostí, ale i v případě diktatur zákony nebyly neměnné, ale přizpůsobovaly se aktuální situaci či vnitropartajním mocenským hrám. Proč by akorát v případě referend to mělo být odlišné a starší rozhodnutí občanů by bylo na věčné časy a nikdy jinak i když občané změní názor a situace je jiná ?

Také by se nemělo zapomínat, že Irové nehlasovali o naprosto totožné věci. Po předchozím referendu proběhlo mnoho náročných jednání, kde si Irsko vymohlo záruky ohledně daní, potratů, bezpečnosti, sociální politiky či eurokomisaře. Takže občané nyní hlasovali o něčem přeci jen jiném než před rokem. Takže dokonce s mírnou nadsázkou by se dalo říci, že to ne většina států EU tlačila na slabé Irsko, ale že jeden stát donutil většinu ke změně názorů.

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk