Karel je nahý

Už delší dobu můžeme pozorovat, že finančně nejsilnější zájmové skupiny v těchto volbách sází na tři kandidáty. Dva z nich neměli mediální zázemí, ale to nahradila šikovnost PR agentur. Jeden držel v rukávech všechny trumfy. A tak již několik měsíců jsme bombardováni informacemi na téma, jak pan Fischer to, pan Zeman tamto a pan Schwarzenberg onamto. U těchto kandidátů jsme mohli zjistit, kde pili pivo, s kým čurali a kdo jim řekl dobrý den. Zbylí lidé až tolik média nezajímali, samozřejmě občasný rozbor kvality tetování se objevil a o soudních peripetiích nešlo mlčet. Ale o průběhu normální kampaně se u nich buď nepsalo vůbec nebo jen minimálně.

Zeman měl od začátku jeden malý handicap. Z duše nesnáší novináře, i když se poslední dobou docela krotí.  Fischer byl sice novináři oblíben, ale když se začala tahat antikomunistická karta, tak svazáci a potomci komunistů si připomněli, že tady by se dalo nepříjemně spálit a pak se řídili už jen heslem, poturčenec horší Turka. O obou kandidátech se psalo hodně a to i o situacích, které byly u jejich konkurentů ignorovány. Souběžně se u nich nechal dostatek prostoru pro kritiku. To Pepa řekl, že komunisty nerad, to svahilijský deník řekl, že kandidátovi smrdí nohy. Dá se říci, že počet negativních článků se zvyšoval vždy, když jeden získával navrch. .

Dva se perou, třetí se raduje. Volební kampaň už běží několik měsíců a podle preferencí se o třetí pozici ucházela trojka kandidátů, Maor, americký socan a spící knížátko. Různě se střídají, žádný z nich nebyl výrazně lepší než zbylí dva. Přinejmenším z nějakého obecného průzkumového hlediska. Barevně nejzajímavější kandidát byl občas zmiňován v módních a společenských rubrikách, Emeričan objíždějící republiku nikoho nezajímal, ale ten náš kníže spal podle novinářů v Horné Dolné, Dolné Horné, Dolné a také Horné a mezi tím ještě stihl se prospat v několika dalších obcích. Navíc si hodil šlofíka na nějaké přednášce. A také prý chrápal u piva, dokonce pětkrát. A samozřejmě bylo velmi zajímavé a pro čtenáře všech novin  přínosné, že řekl chci spát v nějakém dalším Zapadákově.

Byli jsme zaplaveni smrští článků o tom, jak skvělý Karel došel na záchod (kdo ví, možná za čas budeme po vzoru Švejka rozebírat, jak se správně starat o čistotu Schonbrunnu) a jak to bylo krásné a voňavé. A ve chvíli, kdy už není moc časů na reakce se dozvídáme, že dokonce i Iveta Bartošová volí Karla, protože ho podporují také Jirkové Pomeje a Mádl. Nikde se během pár posledních měsíců neobjevily články pochybující. Zeman i Fischer měli každý hříšek minulých padesátých let připomenutý padesátkrát. To kníže se jen na toaletě usmívalo a noblesně nám kynulo. Žádné otázky ohledně restitucí a přiznávaných manipulací, nula rozborů privatizačních problémů, žádné analýzy charakterní obhajoby pana Čunka americkou agenturou, nula bodů o sedmiletém krytí korupce. Dokonce si nikdo nevšímá jeho nadšené podpory amnestie a náhlé otočky o sto osmdesát stupňů. No a tradičně už vůbec nikdo nic neříká na téma oné slavné noblesy či vznešenosti.

Ta je přitom kapitolou sama pro sebe. Je nám horem-dolem vnucováno, že knížepán je prý strašně cool a navíc je vznešený. A taky má fajfku, což je asi úplně nejdokonalejší. 

Na úvod taková malá banalitka, která asi novinářům, jinak tak brojícím proti nikotinu, nedochází. Člověk, ze kterého stoupá tabákový dým, už hezkou řádku let v západním civilizovaném světě není symbol vznešenosti, ale spíše hlouposti nebo jisté zaostalosti. Z hlediska reprezentace země je to asi banalita.

Také si nikdo nevšiml jiné drobnosti, že kníže za celou dobu svého fungování v politice, je pouze ve vleku různých událostí. Byl zvolen jako senátor a tento kandidát na prezidenta nikdy ničím nevynikl nad celou tu otřesnou šeď horní komory. Dokonale se v ní ztratil, nikdy jsme o něm neslyšeli. Později se stal ministrem zahraničí a až na pár primitivních bonmotů, které mohly potěšit tak čtvrtou cenovou (jen idiota nadchne, když sousedy naší země označí za magory nebo jim začne vysvětlovat, že u nás nebude tsunami), nikdo nevěděl o žádné jeho iniciativě. Jeho role ve světové politice je asi ještě méně významná, než u jeho předchůdců, ze kterých například vysmívaný pan Kavan se stal šéfem Valného shromáždění OSN. Velký a vznešený kníže, kterého prý všichni respektují ... nikoho nezajímá. Protože nic nedělá.

Mnohem závažnější než bezvýznamnost je ale chování pana Schwarzenberga ve světě. Tento pán se rád chlubí tím, že kam vleze, tam spí, protože prý všude mluví hlouposti. Slyšeli jste někdy podobný přístup od libovolného prezidenta jakékoliv slušné země?

Celý svět oběhly záběry našeho ministra zahraničí, jak si hodil dvacet na fóru, kterého se zúčastnilo sedmdesát dalších státníků. Pokud by sjezd byl hloupý a bezvýznamný, noblesní a vznešený pán by se předem omluvil. Jestli účast byla mimo jeho fysické síly, noblesní a slušný pán by se předem omluvil. Kdo by se rozhodl spát na takovéto akci? Jen primitivní buran, který o noblese a slušnosti nemá ani nejmenší potuchy.

Pospávání u nás v parlamentu a či kdekoliv jinde v Česku nesmyslně tolerujeme, mimo jiné i díky minimálnímu respektu vůči institucím, kde se to převážně odehrává. Ale někdo by už měl konečně říci, toto s vznešeností nemá vůbec nic společného.

Stačí si představit takového hosta na návštěvě. Kdyby k nám někdo přišel, vyžral pohoštění a rozvalil se v obýváku, že jde bez ohledu na hostitele a další hosty spát (protože meleme hlouposti), tak bychom ho za noblesního pána nepovažovali. Spíše bychom si řekli, že buď jde o někoho velmi senilního, kdo měl zůstat doma a nebo bychom ho považovali přímo za nevychovaného burana. Rozhodně by ho nikdo normální nejmenoval svým reprezentantem.

Jenže kníže má přece tak krásné šaty.